Lidovky.cz

Kolegové na úrovni, ale i varan v prádelně, líčí Brunej český ekonom

Asie

  6:00
BANDAR SERI BEGAWAN - Pracoval pro energetickou společnost v Kanadě, učil na vysoké škole v Austrálii. V posledních pěti letech ale ekonom Petr Polák zakotvil v zatím asi nejexotičtější destinaci své kariéry. Vede katedru účetnictví a financí na univerzitě v Sultanátu Brunej.

Ekonom Petr Polák už pět let působí na univerzitě v Bruneji. foto: Archiv Petra Poláka

Malá země na ostrově Borneo je příjemným místem k práci i k životu. Nejen díky ropnému bohatství, ale i snaze místních lidí domluvit se světovým jazykem a přivézt si zpět do Bruneje vzdělání z prestižních zahraničních univerzit.

„Vláda podporuje zaměstnance i studenty v tom, aby získali mezinárodní zkušenosti. Vedle zvýšení kvalifikace se s tím pojí větší rozhled i nadhled, schopnost bez problémů pracovat v kulturně smíšených týmech,“ líčí Polák.

Jak těžké je pro Čecha z vašeho oboru prosadit se v zahraničí?

ÚSPĚŠNÍ ČEŠI

  • Petr Polák je další osobností, kterou představujeme v byznysovém seriálu o Češích, kteří se dokázali prosadit v zahraničí.
  • Otázky jsou pro všechny vybrané lidi stejné.

Pokud bych byl technikem, byla by má úloha asi mnohem jednodušší. Mnohokrát jsem v cizině zaregistroval, že čeští technici mají velmi dobrý zvuk. Poprvé v Kanadě, kde firmy před lety začaly obchodně objevovat Čínu - mnoho Kanaďanů po návratu s úžasem líčilo, jak tamější výrobní základnu vybudovaly české firmy. Podobnou chválu našich techniků jsem slyšel třeba i během pobytu v Nizozemsku, Dánsku, Austrálii a koneckonců i v Bruneji, kde na loňské recepci zmínil německý velvyslanec, při rozhovoru se mnou před dalšími lidmi, kvalitu a spolehlivost „českých“ aut. Naneštěstí toto neplatí pro můj obor. Nestačí tedy využít dobré pověsti, člověk se musí prosadit opravdu sám.

Čím se nejvíc liší tamní firemní kultura od té české?

V Bruneji je jako součást pracovní kultury při rozhodování velmi důležitý konsensus na všech řídicích úrovních - spíše než rozhodnutí jednotlivce a jeho prosazování odshora dolů. Většina záležitostí se projednává a (což je důležité) schvaluje nejdříve na úrovni katedry nebo příslušné fakultní komise, potom na fakultě a nakonec na úrovni univerzity. Má to za následek určitá zpoždění při rozhodování a pro administrativní pracovníky i vysedávání na nekonečných poradách. Nakonec je ale každý spokojen, protože se mohl vyjádřit.

Další zvláštností na zdejší univerzitě je rotace administrativních funkcí. Do všech pozic, od různých koordinátorů přes vedoucí kateder, proděkany, děkany až po prorektory jsou lidé jmenováni na jeden rok. Dochází tedy často k „obměně kádrů“ za nové čerstvé lidi s chutí do práce. Za mého působení se na uvedených pozicích vystřídala řada kolegů z celého světa. Sám jsem tak trošku výjimkou, kdy jsem vydržel na pozici vedoucího katedry pět období.

Ekonom Petr Polák už pět let působí na univerzitě v Bruneji.
Ekonom Petr Polák už pět let působí na univerzitě v Bruneji.

Co si z vaší rodné země nejvíc přenášíte do své práce?

Asi určitou systematičnost, která je Čechům vlastní ještě z dob habsburské monarchie (jedno z mála pozitiv tohoto skoro 400 let dlouhého období, dle mého názoru). A samozřejmě typicky český smysl pro humor, který mi už mnohokrát přišel vhod v různých situacích.

Jací jsou vaši kolegové v porovnání s těmi českými?

V Česku není výjimkou strávit celý profesní život na jedné univerzitě. Nezřídka na té, kterou člověk sám absolvoval. V Bruneji to obvyklé není. Kolegové jsou opravdu z celého světa, z historických důvodů je jich mnoho ze zemí jako je Velká Británie a Austrálie, dále zde působí Němci, Japonci, Američané a lidé z nejrůznějších koutů Asie. Zhruba polovina akademických pracovníků je místních – a na rozdíl od většinové české představy o muslimských zemích zde většina žen chodí do práce a zastává ty nejvyšší pozice. Výuka, porady i společenské akce probíhají striktně v angličtině.

PETR POLÁK

  • Pochází z Ostravy, je mu 47 let.
  • Vystudoval ekonomickou fakulta VŠB-TU Ostrava a Swinburne University of Technology v Melbourne.
  • Před vstupem do akademické sféry působil v zahraničních firmách na různých pozicích až po vedoucího útvaru financování v energetické firmě Dalkia.
  • Jako akademik působil v Evropě, potom vyjel dlouhodobě pracovat nejdříve do Austrálie a následně do Bruneje.
  • Už pět let působí na tamější největší univerzitě Universiti Brunei Darussalam. Jeho pozice se nazývá associate professor, jde o tamní ekvivalent docenta.
  • Pracuje na Katedře účetnictví a financí na School of Business and Economics, jejím vedoucím byl do července 2015.
  • Vyučuje finanční předměty, je školitelem Ph.D. studentů.
  • Publikuje v časopise Foreign Affairs.

Zaměstnanci i studenti jsou podporováni v tom, aby získali mezinárodní zkušenosti. Vedle zvýšení kvalifikace se s tím pojí větší rozhled i nadhled, schopnost bez problémů pracovat v kulturně smíšených týmech. Zdejší vláda na ně hodně tlačí, aby vycestovali do zahraničí získat svůj doktorát, většina mých brunejských kolegů má titul Ph.D. z kvalitních univerzit v Británii, Austrálii nebo USA.

Co vám v zahraničí přineslo úspěch?

Předně mohu dělat práci, která mě baví, naplňuje, umožňuje mi plnit si sny profesní i osobní, například cestovat po celém světě. Všechno to považuji za předpoklady úspěchu. Pak už se „stačí“ práci zodpovědně věnovat a v neposlední řadě mít kousek štěstí. Důležitá je i znalost jazyka, bez kterého se člověk, byť sebevíce odborně zdatný, prostě v zahraničí neuchytí. Zmiňuji to, protože sám nemám k učení cizích jazyků příliš talent – pořádně anglicky jsem se naučil až po studiu během svých prvních dlouhodobých pobytů v cizině v 90. letech, kdy mi nic jiného nezbývalo.

Z malajštiny, která je v Bruneji oficiálních jazykem, znám pouze několik zdvořilostních frází. Ale stojí za to se překonat a alespoň jeden světový jazyk zvládnout. V Bruneji se opravdu všichni domluví anglicky, podobné je to i v okolí, nejen třeba v bohatém Singapuru, ale i na chudých Filipínách. Bylo by velkou konkurenční výhodou Česka, kdyby tento stav nastal i u nás.

Přejete si vrátit do Česka?

Z hlediska profesního uplatnění zatím nabízí zahraničí mnohem více příležitostí. Na druhou stranu mám v Česku rodinu i přátele. Rozhodování není snadné a právě teď nedokážu jednoznačně odpovědět.

Čeho se z vašeho nového života už nebudete chtít vzdát?

Nejvíce asi pohodlí. Brunej je velmi pohodlné místo k životu, pro místní i pro expaty. Na úklid domu a žehlení mi jednou týdně dochází paní z Filipín (většina rodin má alespoň jednu služku z Filipín nebo Indonésie nastálo, obvykle i řidiče, všechny domy jsou vybaveny i místností a koupelnou pro služebnictvo), o zahradu se stará zahradník. V zemi je také množství kvalitních a levných (ceny potravin, stejně jako benzinu, vláda dotuje) restaurací, indické, malajské, thajské, pákistánské, japonské, takže nemusím vařit. Pokud se něco pokazí v domě, stačí zavolat pronajímatele. U benzinky vás obslouží se vším všudy, v obchodech naskládají nákup do igelitových tašek, prostě pohoda.

Příjemná je i velmi nízká kriminalita. Pokud někomu vykradou auto, tak se o tom píše na předních stranách novin. V Bruneji je udržovaná silniční síť, řidiči nejsou agresivní. Na druhou stranu se docela rád vzdám různých „radostí“, které přináší život v tropech, od setkání s kobrou v útočném postoji „face-to-face“ pár metrů od naší fakulty nebo občasným vniknutím vetřelců typu varana nebo štíra do domu, naštěstí vždy jen do prádelny.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.