„Tajemství polského kebabu tkví v koření,“ prozradil listu Gazeta Wyborcza šéf podniku Jerzy Andrzejewski, původní profesí informatik. Do tajů kebabu ho zasvětil syrský společník, placky dodává Palestinec, ale recept upravil tak, aby více chutnal Polákům.
Asi má k tomu přispět i prostředí podniku v centru Lublinu, kde záclony jsou vyvedeny v národních barvách, zdi zdobí státní znak a plakát s výjevem z bitvy u Vídně, kde Poláci v září 1683 vyhráli nad Turky, a tak „zachránili křesťanskou Evropu před islamizací“. Podnik otvíral neúspěšný kandidát nacionalistů na prezidenta.
V Polsku se vzbouřili a 'doma' tam německý Kaufland být nesmí. Čechy víc zajímá cena |
„V žádném případě nejsem rasista,“ tvrdí Andrzejewski, i když současně dodává, že „v mé hierarchii jsme první my, Poláci“. Zpočátku jídlo prodával v přívěsu na periferii, ale po pár měsících se zmohl na přestěhování do podniku v centru města.
Tvrdí, že využil „mezery na trhu“, tedy že svým podnikem vyšel vstříc krajanům, kteří mají rádi kebab, ale neradi si ho kupují u Arabů. Ti prý hned každému tykají, zatímco Poláci si potrpí na oslovení pán a paní, což je v polštině forma vykání.
„Klobás a bigosů (typické polské jídlo s masem a zelím) je všude plno. Kebabů taky, ale Poláků, kteří dělají kebab, moc není. Pro mne je to výzva. Kebabům vládnou cizinci, a tak musím být ještě lepší,“ prohlašuje Andrzejewski.
Ale kritici označují kebab v jídelníčku polských nacionalistů za „vrchol pokrytectví“: správný Polák se přece má cpát vepřovým! A „opravdový polský kebab“ se v hodnocení místního kulinářského webu nedostal ani do první desítky lublinských podniků s nabídkou kebabu: lépe je na tom kebab od Habiba, od Mustafy, syrský kebab a také „opravdový turecký kebab“.
