Kdysi exotické hliníkové obaly tak v posledních letech pomalu vytlačují plastové a skleněné lahve. V hliníku lze kromě nápojů koupit i hotová jídla nebo dobroty pro domácí mazlíčky.
V plechovkách se tak dnes točí nemalé peníze. „Výdaje domácností za takto balené zboží se meziročně zvýšily na téměř devět miliard korun,“ říká Veronika Némethová ze společnosti GfK. Lidé podle jejich průzkumů oceňují, že plechovky jsou lehčí než sklo a skladnější než plastová lahev.
Na plechovkách Coca-Coly se v Číně objeví tvář Warrena Buffetta |
Překvapivě dobře na tom jsme i s jejich recyklací. Do stále ještě vzácných šedých kontejnerů na hliník vyhodili Češi po pouhém roce fungování téměř deset tisíc tun plechovek.
Takových popelnic je zatím jen 3800, tedy zhruba jedno procento všech nádob sloužících k recyklaci. V přepočtu je ale třídění hliníku dvakrát úspěšnější oproti ostatním odpadům.
Dříve bylo nutné hliníkové plechovky odevzdávat do sběrných dvorů. Většina těchto obalů, které lze roztavením recyklovat, tak končila ve směsném odpadu.
Od roku 2013 se ale na chodnících měst a obcí objevily první šedé kontejnery. Po dvou letech sběru do nich čeští spotřebitelé odhodili téměř 12 tisíc tun plechovek.
Mnohem více se odevzdá PET lahví, které jsou největším konkurentem hliníkových plechovek. A to o stovky tisíc tun. Podle ministerstva životního prostředí vzniklo za rok 2015 v Česku 247 tisíc tun plastového odpadu. Méně bylo skla – 196 tisíc tun, naopak nejvíce papíru – 430 tisíc tun.
Rozmístění kontejnerů na tříděný odpad je v kompetenci jednotlivých měst a obcí. V Česku přitom neexistuje jednotný systém sběru odpadů. Proto k nim každá samospráva přistupuje individuálně podle svých potřeb a finančních možností.
Češi pijou stále víc piva z plechu. Zajímat to začalo i menší pivovary |
„Každá obec má podmínky sběru plechového odpadu nastaveny jinak,“ vysvětluje Lucie Müllerová, mluvčí společnosti Eko-kom. Někde tak plechový odpad sbírají do pytlů nebo stále přes výkupny sběrných surovin.
Společnosti zajišťující svoz mohou pouze podat připomínky na přeplněné sběrné nádoby nebo jejich nedostatek. Celkem se v Česku nachází přes 307 tisíc barevných nádob na recyklovatelné odpady. Podle Eko-komu se loni vytřídilo více než 790 tisíc tun obalových odpadů, nové využití našlo 77 procent z nich.
Ne každý obal lze třídit
Pokud nejde přímo o nápojové či potravinové plechovky, musejí spotřebitelé s obaly obsahujícími hliník jinam. Jde třeba o přebaly čokolád, alobal nebo víčka od jogurtů.
Odhazování těchto tenkostěnných obalů do šedivých kontejnerů je zbytečné, neboť se jedná o nezpracovatelný materiál – tenké fólie při tavení rychle shoří. „Jedinou šancí, jak lze tenkostěnné obaly zpracovat, je zmuchlat je do větší kompaktní koule. Ta má šanci, že vysokou teplotu ‚přežije‘,“ dává tip mluvčí Eko-komu Müllerová.
Ve směsném odpadu zase končí kombinované obaly, tedy ty, které se skládají z více materiálů, jež od sebe nelze jednoduše oddělit. Příkladem mohou být platíčka od léků nebo víčka od zavařovacích sklenic s gumou na spodku.
  |
Výjimku u směsných obalů, jež jsou označovány značkou začínající C/, představují pouze kartony od džusů, mléka nebo omáček, které patří do oranžových sběrných kontejnerů.
Plechovky od prostředků na hubení hmyzu, od barev, deodorantů, laků na vlasy, benzinu či motorových olejů by měly být označeny návodem, jak s nimi má být po využití naloženo. Eko-kom doporučuje obal od těchto produktů odevzdat do sběrny nebezpečného odpadu.
Stejně tak hliníkové tuby od past a krémů obsahují určitou stopu přípravku, a jde proto o znečištěný obal, který by měl skončit ve směsném odpadu. Znečištěné nebo mastné obaly totiž znemožňují následnou recyklaci.
Červené bahno
Zato hliník lze recyklovat prakticky donekonečna. Odevzdané plechovky se v huti vyčistí a roztaví, získaný polotovar putuje k dalším zpracovatelům do automobilového nebo obalového průmyslu. Naopak na skládce je hliník téměř nerozložitelný.
Češi pijou stále víc piva z plechu. Zajímat to začalo i menší pivovary |
Recyklace hliníkových obalů je mnohem šetrnější k přírodě než samotná výroba z bauxitu – ta spotřebuje značné množství energie, navíc při ní vzniká nebezpečný odpad. „Aby mohl vzniknout jeden kilogram hliníku z rudy, je třeba 171,2 megajoulu energie.
Pro srovnání – spotřeba energie na výrobu polyethylentereftalátu (PET) činí 69,5 megajoulu na kilogram,“ řekl LN Jan Freidinger, zástupce kampaní organizace Greenpeace. Navíc při rafinaci bauxitu vzniká žíravý odpadový kal, jenž obsahuje těžké toxické kovy.
O jeho neblahých účincích se mohli v roce 2010 přesvědčit obyvatelé maďarské obce Kolontár. Až 700 tisíc krychlových metrů toxického červeného bahna uniklo z protrženého odkaliště tamní hliníkárny MAL. Při nehodě, kterou Maďaři označili za ukrajinský Černobyl, tehdy zemřelo devět lidí.
