Lidovky.cz

Legendy minulosti: Citroën 2CV

Ekonomika

  11:35
Vznikl před druhou světovou válkou jako stroj schopný odvézt dva zemědělce a pytel brambor přes pole na trh. Vyráběl se 42 let a jezdil v něm i James Bond.

Citroën 2CV foto: Reprofoto

Nejtěžší úkoly mívají prosté zadání. O důvodech této skutečnosti můžeme vést dlouhé filozofické debaty, je nicméně nepopiratelné, že některé problémy jdou otevřeným jazykem popsat mnohem snáz než prostší jednoznačnou řečí automobilových inženýrů.

Très Petite Voiture (TPV), česky Velmi malé auto, se narodilo v roce 1936 jako sada velmi prostých specifikací. Pierre-Jules Boulanger, viceprezident Citroënu, chtěl stroj "...schopný vézt dva zemědělce a padesát kilo brambor rychlostí padesát kilometrů v hodině se spotřebou do tří litrů na sto kilometrů...".

Auto mělo být snadno ovladatelné, aby ho zvládly i ženy a začátečníci. "A nestarejte se o vzhled," zakončil prý Boulanger.

Více k tématu najdete na www.autoweb.cz

Někde v počátcích projektu také zazněl slavný požadavek, že auto musí přejet čerstvě zorané pole v takovém pohodlí, aby se farmáři nerozbilo ani jedno z vajec, která by snad vezl místo brambor. To vše zní velmi jednoduše.

Také auto samotné muselo být jednoduché, pokud mělo stát nejvýš třetinu toho, co soudobý Citroën Traction Avant. A v tom byl právě problém - jak skloubit pohodlí, vysokou užitnou hodnotu a nízkou cenu?

Na projekt TPV se vrhla skupina těch nejlepších inženýrů, které měla automobilka k dispozici. Zkušenosti Francouzům nechyběly, supermoderní Traction Avant byl na trhu teprve tři roky.

FOTOGALERIE

Nový projekt neměl být tak pokrokový, ale vysoká technická vyspělost byla nezbytná. Inženýři proto chtěli postavit stroj se samonosnou karoserií a pohonem předních kol. Hmotnost odvážně omezili třemi sty kilogramy.

Museli sáhnout po celé řadě neobvyklých technických řešení včetně vlnitého plechu na panely karoserie a hořčíkových kol. Sedadla byla zavěšená pomocí kabelů pod stropem.

První prototyp vyrazil na silnici počátkem roku 1937. Vysoký Boulanger byl nespokojený s místem na hlavu - údajně testoval prototypy tak, že do nich sedal v klobouku. Když si klobouk shodil o strop, nařídil zvýšit střechu.

Citroën 2CV

Vše ostatní však vypadalo přinejmenším přijatelně a projekt dal ještě do konce roku 1937 vzniknout dvaceti prototypům. Následovaly měsíce testování, než Pierre-Jules Boulanger rozhodl dosud přísně utajený stroj předvést světu na pařížském autosalonu v roce 1939.

V květnu toho roku začala v Levallois výroba 250 finálních prototypů, ale první z nich vyjel z bran až 2. září. Den poté začala Francouzům druhá světová válka.

Na 249 zbylých prototypech se dál pracovalo, ale německá okupace znamenala konec lidového auta. Boulanger byl tou dobou už šéfem Citroënu, automobilku vedl od roku 1937, kdy při nehodě zemřel jeho přítel Pierre Michelin. Byl notorickým potížistou a organizoval zpomalení výroby a sabotáže nákladních aut pro Wehrmacht.

Mostecký hipodrom ovládly od 28. července malé francouzské automobily Citroën 2CV, takzvané kachny

Pierre-Jules Boulanger odmítl setkání s Ferdinandem Porschem a neměl v žádném případě v úmyslu ukázat Němcům svůj malý zázrak, projekt TPV. Nařídil proto všechny prototypy auta schovat. Obecně přijímaná verze říká, že auta byla schovaná velmi dobře (Němci je každopádně nenašli) a postupně se na ně zapomnělo.

Automobilka po válce vytáhla z rukávu jen dva a tři další se našly v roce 1994 zavřené ve stodole kdesi ve Francii. Kam přesně zmizela ostatní auta, není jasné, ale že by se ztratila je přinejmenším nepravděpodobné. Některé zdroje mluví o interní zprávě z padesátých let, která nařizuje zbývající prototypy sešrotovat.

Po válce každopádně začal vývoj do jisté míry nanovo. Konstruktéři vyhodili oknem problematickou hliníkovou karoserii a nahradili ji ocelovou s trubkovým rámem. Zmizely i další exotické materiály, zato však auto dostalo topení, druhé světlo a něco na způsob designu. Tím vším se prudce zvýšila hmotnost, která zůstala nevyřešeným problémem.

Mostecký hipodrom ovládly od 28. července malé francouzské automobily Citroën 2CV, takzvané kachny

Auto si ponechalo chytře rozvržený podvozek s nezávislým zavěšením vpředu i vzadu a odpružením komplikovanou soustavou torzních tyčí pod zadním sedadlem - přední ramena, orientovaná proti směru jízdy, jsou s nimi spojená kabelovody. První podvozky měly pouze třecí tlumiče, později je vystřídaly hmotové tlumiče a klasické hydraulické.

Malý Citroën se světu představil 7. října 1948 na 35. pařížském Salon de l'Automobile. Od zahájení konstrukčních prací uplynulo víc než dvanáct let. Minimalistický stroj dostal jméno 2CV - chevaux vapeur, což sice znamená "dvě koňské síly", ale také je to název daňové třídy, do níž auto koncem čtyřicátých let spadalo. Citroën 2CV neměl dva koně, jak se někdy říká, měl jich daleko víc. Celých devět.

Mostecký hipodrom ovládly od 28. července malé francouzské automobily Citroën 2CV, takzvané kachny

Média se smála, zejména ta francouzská. Karoserii přepracoval italský designér Flaminio Bertoni, ale záměrný důraz na jednoduchost výroby schovat nešel. Z 2CV si utahovali slavní baviči a komedianti, jenže pořadník už po několika měsících přesáhl tři roky a postupně se prodlužoval až na šest let.

Ojeté citroëny 2CV měly zpočátku vyšší cenu než nové - podobně jako mnohá ferrari - protože byly k dispozici hned. Auto s maximální rychlostí 64 kilometrů v hodině bylo hitem.

Přestože prototyp vystavený v roce 1948 v Paříži se ještě startoval klikou, všechna produkční auta už měla startér. Tím se vlastně uzavřel skromný výčet moderních vymožeností, které Citroën pro 2CV po celou dobu výroby nabízel.

Mostecký hipodrom ovládly od 28. července malé francouzské automobily Citroën 2CV, takzvané kachny

Okénka se vyklápěla nahoru, střechu i kryt kufru tvořil jeden kus látky (kufr dostal kovové víko v roce 1960). Příliš vylepšit nešla ani aerodynamika auta, které nikdy nemělo jezdit rychle. Součinitel odporu vzduchu 0,51 je vysoký podle všech standardů.

​Auto se vyrábělo neuvěřitelných 42 let, do roku 1990, téměř beze změn. Velké modifikace ani nebyly možné, základní koncepce byla na nějaké vymýšlení příliš prostá. Pracovat šlo snad s barvami karoserií, a tak Francouzi už jedenáct let po zahájení výroby rozšířili jejich nabídku na dvě a o rok později na tři.

K základní šedé se v roce 1959 přidala modrá a pak žlutá. Roku 1962 navíc 2CV dostalo elektrický motorek na stěrače. Do té doby byly poháněny mechanicky od převodovky společným vedením s tachometrem - to znamenalo, že jejich rychlost se zvyšovala s rychlostí auta. Na semaforech nefungovaly vůbec, takže auto mělo v interiéru páčku na manuální mávání.

Mostecký hipodrom ovládly od 28. července malé francouzské automobily Citroën 2CV, takzvané kachny

Francouzi postupně zvyšovali výkon motoru. Roku 1970 dosáhl dvouválec, zvětšený z 375 přes 425 na 602 kubických centimetrů, neuvěřitelných 34 koní a nejvyšší rychlost překročila sto kilometrů za hodinu. Tím se 2CV paradoxně dostalo do kategorie 3CV, ale jméno tuto změnu nereflektovalo. Nejsilnější verze dostala sympatické (a lživé) označní 2CV6.

Citroën pro zemědělce nikdy nebyl tak rychlý, aby mohl uspět v zemích s hustou dálniční sítí. Export proto zůstal jen okrajovou kratochvílí tvůrců 2CV. Většina aut se prodala doma, přestože za 42 let ve výrobě zažilo malé auto několik vln zájmu v zahraničí.

Velkou renesanci znamenala pro 2CV ropná krize v sedmdesátých letech. Skutečně dokázal jezdit za tři litry na sto kilometrů, což je dodnes výjimečný výkon. Už jako žijící legenda se auto v roce 1981 objevilo v bondovce For Your Eyes Only (Přísně tajné, Jen pro tvé oči), kde s ním 007 úspěšně ujel padouchům v peugeotech 504.

Mostecký hipodrom ovládly od 28. července malé francouzské automobily Citroën 2CV, takzvané kachny

Přestože stál Citroën 2CV dokonce i v Německu asi polovinu toho co lidový Volkswagen Brouk, Citroën nikdy nedosáhl stejného úspěchu. Německých hatchbacků se prodalo přes dvacet milionů, 2CV to nedotáhlo ani na čtyři.

Po započtení všech odvozených modelů - především dodávky Fourgonnette, terénního Méhari a osobních aut Dyane a Ami - však počet vyrobených aut vyšplhá na 8,8 milionu. To není tak špatné na plechovou krabici pro pár zemědělců a pytel brambor.

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.