BMW vědělo, proč se nemá v druhé polovině 50. let pouštět do výroby roadsteru, ale americký podnikatel Max Hoffman si ho doslova na automobilce vydupal. Tvrdil, že je schopen ročně jen v USA prodat okolo 5000 aut, která se zařadí mezi slabé Triumphy a rychlé (ale také velmi drahé) Mercedesy 300SL.
Automobilka BMW, která na tom ještě nebyla po válce kdovíjak slavně, nakonec souhlasila a povolala k vývoji roadsteru, který měl navazovat na modely BMW 501 a 502, designéra Albrechta von Goertze a konstruktéra Fritze Fiedlera. Problémem byly peníze, takže oba dostali za úkol postavit auto z co největšího množství dostupných dílů – podobný přístup aplikovalo BMW dnes na kupé 1 M...
Za základ posloužil rám roadsteru BMW 503, který byl zkrácen o asi 400 mm. I tak ale roadster BMW 507 měřil na délku skoro 4400 mm, ale vážil celkem rozumných 1330 kg, převážně díky použití hliníku. A v tom byl právě problém. Hliníkové panely karoserie byly vyráběny ručně na každé auto zvlášť.
Každé BMW 507 tak bylo trošku jiné a s tím souvisela i montáž finálních komponent a příplatkového hard-topu, který pasoval jen na jedno konkrétní auto. To výrobu příšerně prodražilo, a tak místo očekávaných 5000 dolarů stálo auto nakonec skoro 10 000 dolarů – jen o trošku méně než konkurenční Mercedes-Benz 300SL.
Jenže Mercedes-Benz měl také výkon přes 200 koní, zatímco BMW 507 dávalo z osmiválce 3,2 litru "jen" asi 150 koňských sil. Na tehdejší dobu to bylo docela dost, ale prostě to nebylo nejlepší a movití zákazníci chtěli To nejlepší. Proto se roadsterů BMW 507 vyrobilo jen 252 kusů a dva prototypy – desetina toho, co postavil Mercedes. Nejlépe vyladěné exempláře BMW 507 zdolaly stovku za deset sekund a rozjely se na 210 km/h. Převodovka byla čtyřstupňová ruční a k dispozici byly tři různé finální převody – do pomala nebo do rychla, dle volby zákazníka.
Roadster BMW 507 také narážel na jeden problém – brzdy. Standardní auto ještě používalo obvyklé bubnové, ale zákazníci z řad slavných osobností brzy začali remcat, že to prostě není ono. A někteří dokonce remcali i na výkony, například Elvis Presley.
Elvis si roadster 507 přivezl do USA ze své služby v armádě v Německu. Motor ale vyndal a na jeho místo nechal nacpat pětilitrový osmiválec Ford o výkonu přes 250 koní.
Za zmínku stojí i závodník John Surtees (mimochodem, jediný člověk na světě, který vyhrál mistrovství světa na motocyklech i ve formuli 1). Surtees dostal BMW 507 jako dar za to, že vyhrál šampionát na motocyklu MV Agusta, ale nebyl spokojený právě s brzdami. A protože spolupracoval se společností Dunlop na novém systému, bylo BMW 507 Johna Surteese jedno z prvních aut na světě vůbec, které mělo kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech. Kotouče se staly standardem až ve druhé polovině sedmdesátých let. Surtees má své BMW dodnes a je to jedno z 202 přeživších modelů 507.
Ačkoli nebyl roadster BMW 507 prodejní ani konstrukční trhák, bylo (a je) to krásné auto, které je dodnes ceněné a draží se za miliony. Automobilka se v něm také inspirovala při tvorbě dalších roadsterů, zejména při stavbě modelů BMW Z3, Z4 a hlavně Z8.
BMW 507 přivedlo v padesátých letech automobilku na pokraj bankrotu. Na každém autě firma prodělávala a byla ráda, že se ho mohla zbavit. S BMW to vypadalo zle, ale pak se do hry vložil Herbert Quandt a nalil do firmy všechny své peníze. Vsadil je na jednu kartu – na nenápadný automobil BMW 700. A zbytek už je historie...
