Clevelandský semafor, umístěný na rohu Východní 105. ulice a Euclid Avenue, měl dvě světla (červené a zelené) a změnu mezi nimi signalizoval bzučák. Oranžové světlo, upozorňující řidiče na změnu barvy, se objevilo o čtyři roky později v New Yorku. Teprve v listopadu 1927 měl premiéru semafor, který nepotřeboval obsluhu - stalo se tak v britském Wolverhamptonu.
|
První dopravní světelná signalizace regulovala jízdu vlaků, a to od 40. let 19. století v Londýně. Železničním semaforem se inspiroval i autor prvního silničního semaforu inženýr John Peake Knight, jehož vynález byl instalován v prosinci 1868 rovněž v britské metropoli, kde řídil provoz koňských povozů a chodců před sídlem britského parlamentu. Zařízení, tvořené dvěma plynovými lampami, ale fungovalo jen necelý měsíc, než v lednu 1869 vybuchlo a vážně zranilo policistu, který ho obsluhoval.
Jedno světlo a bzučák
Jako první evropská metropole instalovala semafor zřejmě Paříž, a to na křižovatce boulevardů Saint-Denis a Sébastopol v květnu 1923, signalizace měla jen jedno světlo (červené) a bzučák. Slavnější semafor, jemuž některé zdroje připisují i evropské prvenství, byl umístěn roku 1924 na křižovatce Potsdamer Platz v Berlíně. Šlo o 8,5 metru vysokou pětibokou věž s kabinou v horní části (replika je dodnes tamtéž k vidění), kde elektrickou signalizaci ručně přepínal policista.
|
Ve 20. letech minulého století začala semafory vybavovat své křižovatky i další velká města - v roce 1925 například Milán a Řím, rok nato Londýn, Vídeň či Madrid, v roce 1927 Praha, pak například Brémy či Norimberk (1928), Barcelona (1929), Frankfurt nad Mohanem, Leningrad, Moskva či Tokio (1930). Ale například Basilej a Helsinki dostaly první semafory až v roce 1952.
V českých městech předběhla silniční semafory světelná signalizace pro tramvaje, v Praze zaváděná od roku 1911 například v ulicích Celetná, Letenská, Křižovnická (Karlovy lázně) a Radlická. Od září 1919 začali provoz v Praze na nejrušnějších křižovatkách (mj. na Můstku) řídit strážníci.
Semafory v Praze
První světelná signalizace v Praze byla umístěna v roce 1927 na křižovatce ulic Hybernská, Dlážděná a Havlíčkova u dnešního Masarykova nádraží. Zprvu šlo o jeden čtyřboký semafor zavěšený uprostřed nad křižovatkou, který platil pro vozidla ze všech směrů i pro chodce a měl ruční přepínání. První světelný semafor bez obsluhy byl instalován v Praze uprostřed Václavského náměstí mezi ulicí Vodičkovou a Jindřišskou v lednu 1930. Světelná silniční regulace ve městech byla postupně vylepšována, například začátkem 50. let instalovali v Mnichově systém, který umožnil řidičům jedoucím určitou rychlostí projet řadu křižovatek bez zastavení - "zelená vlna". K semaforům na křižovatkách někde přibyla například signalizace pro cyklisty či zvuková signalizace pro nevidomé.
Křižovatek se semafory v Praze je dvakrát víc než před 25 lety
Počet křižovatek řízených semafory v Praze se za poslední čtvrtstoletí téměř zdvojnásobil. Zatímco v roce 1989 řídily provoz na 345 rozcestích, loni křižovatek se světelnou signalizací v hlavním městě bylo 626. Vyplývá to ze statistik Technické správy komunikací Praha (TSK).
Technické řešení světelné signalizace se od té doby výrazně změnilo. Z původních mechanických semaforů, které pravidelně střídaly barvy bez ohledu na rozdílnou hustotu provozu, se dnes semafor stal zařízením plným výpočetní techniky. Standardem je takové zařízení, které rozpozná množství projíždějících aut a podle intenzity provozu upravuje dobu zelené, řekl ČTK technický ředitel výrobce světelné signalizace Swarco Milan Smolík.
|
Zatímco řadiče určující střídání jednotlivých barevných signálů prošly výrazným vývojem a jejich hardware se stále zmenšuje, samotný semafor se pro oko běžného chodce nebo motoristy příliš nezměnil. Nejmarkantnější změnou je větší využití plastů ve výrobě a náhrada klasických žárovek LED diodami, které dokážou výrazně snížit odběr elektřiny. Běžnou šedesátiwattovou žárovku v semaforu pro chodce dnes nahrazuje LED svítidlo s příkonem pěti wattů, dodal Smolík.
Určitou změnu přineslo i zavádění takzvaných zpomalovacích nebo trestajících semaforů, které neřídí křižovatku, ale naopak trestají rychle jedoucí řidiče tím, že jim na semaforu padne červená. Těchto semaforů se od roku 2010 vyrábí stále víc, uvedl mluvčí výrobce zabezpečovací techniky AŽD Praha Jiří Dlabaja.
Přestože zpomalovací semafory mohou být účinné pro omezování rychlosti v obcích, ministerstvo dopravy a dopravní policie jejich využívání příliš nefandí. Jejich využití totiž nesouvisí s řízením provozu na křižovatkách, a nemá tudíž oporu v zákoně o silničním provozu, uvedla mluvčí ministerstva Martina Volaříková. Zákon sice umožňuje využívat světelné signály i mimo křižovatky, jde ale pouze o používání žlutého přerušovaného světla, které řidiče upozorní na překážku v nepřehledném úseku. Takovým příkladem může být přechod pro chodce v zatáčce a nikoliv rovný a přehledný silniční úsek, který láká k jízdě nepovolenou rychlostí.
