Dokončení československo-jugoslávského projektu se ale zpozdilo a premiérové pasažéry tak řidič prvního trolejbusu Nenad Šimić svezl až 16. září 1984, půl roku po konci her.
České trolejbusy kde to jenom šlo
V polovině 80. let si mohl český nebo slovenský návštěvník Sarajeva - alespoň tedy v MHD - připadat jako doma. Tramvajovým kolejím vládly kloubové vozy Tatra K2 ze smíchovské vagónky a československé výrobky Škoda 14Tr sloužily i na linkách "tróly". Kromě 76 krátkých trolejbusů z Ostrova nad Ohří nasazoval dopravní podnik v Sarajevu na svých pět tras i zhruba dvě desítky kloubových vozů vzniklých díky spolupráci továrny Škoda a makedonského výrobce autobusů Sanos.
Občanská válka, která v Bosně a Hercegovině vypukla v roce 1992, se ovšem dotkla i provozu MHD, trolejbusy se staly jedním z prvních cílů ostřelování. Osudným dnem se stal 18. duben 1992, kdy dělostřelecká palba zničila v depu na jednom ze sídlišť téměř dvě desítky trolejbusů a i další se kvůli poškozenému vedení na tři roky zastavily. Některé vozy časem posloužily jako ochrana lidí před odstřelovači a tak není divu, že se konce války dožila jen čtvrtina z původní stovky trolejbusů.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ani ty šťastnější sice nebyly v příliš dobrém stavu, přesto se ale v listopadu 1995 podařilo obnovit provoz na první lince a časem přibylo pět dalších. Trolejbusy z Ostrova nad Ohří se na nich však už dnes nenajdou - kvůli nedostatku peněz a náhradních dílů byly odstaveny a do sarajevských ulic zamířily na přelomu tisíciletí ojeté vozy ze Švýcarska a Německa. České trolejbusy léta chátraly na dvoře vozovny, než je začátkem roku 2011 místní dopravní podnik rozřezal a prodal do šrotu.
Sarajevo ale není jedinou světovou metropolí, jejíž obyvatelé mohou na cestování trolejbusy původem z Československa už jen vzpomínat. Ještě hůř než v Bosně se občanská válka podepsala na elektrické trakci v afghánském Kábulu, kde v letech 1976 až 1979 také vybudovali trolejbusovou síť českoslovenští odborníci. Modrobílé natřené vozy Škoda 9Tr z Ostrova nad Ohří začaly pod Hindukúšem jezdit v únoru 1979 a i o dekádu později fungovaly téměř všechny trolejbusy z 86 původně dodaných.
Jejich technický stav ale nebyl příliš dobrý - v Kábulu totiž chybělo odpovídající technické zázemí, nedostávaly se peníze a s nimi i náhradní díly. Posledním hřebíčkem do rakve kdysi elegantních a mezi cestujícími populárních vozů se počátkem 90. let staly boje, které několikrát prošly Kábulem. Podle dostupných údajů dojezdily tamní trolejbusy v roce 1992 a poté už jejich někdejší slávu připomínaly jen zbytky sloupů, kdysi nesoucích trolejové vedení.
Na Východě jedou dodnes
Neslavný konec, kterému ovšem chyběly kulisy občanské války, měly i trolejbusy v gruzínské metropoli Tbilisi. Také tam vyvážela dlouhá léta své výrobky ostrovská škodovka, od druhé poloviny 50. let celkem dostal tbiliský dopravní podnik přes 500 trolejbusů z Československa. Po rozpadu Sovětského svazu ale gruzínské hlavní město nemělo dost prostředků na údržbu, a to nejen trolejbusů, ale i tramvají. Oba dva druhy veřejné dopravy tak v Tbilisi skončily v prosinci 2006.
České trolejbusy ale v řadě dalších měst bývalého SSSR dodnes jezdí. Používaly je nebo používají dopravní podniky na Ukrajině (Kyjev, Lvov nebo známá krymská meziměstská trať), v Arménii, Ázerbájdžánu, Kazachstánu či v pobaltských zemích. Vozy z Ostrova nad Ohří se vyvážely i do Maďarska, Norska, Íránu či někdejšího východního Německa a v 90. letech dokázaly české trolejbusy uspět i na náročném trhu v USA. Dodnes tam spolehlivě slouží v San Francisku a městě Dayton ve státě Ohio.
