Zaměstnanci je ovšem zvýšen jeho daňový měsíční základ o jedno procento z pořizovací ceny vozidla a v případě vozidel s odpočtem DPH musí také firma doplatit za soukromé kilometry poměrnou část daně.
Nechci slevu zadarmo
Protože nebylo (a zatím stále není) možno odečíst u osobních firemních vozidel DPH, uchýlil se trh k malé válečné lsti. Definici užitkového vozu kategorie N1 je totiž možné splnit po určitých úpravách také u osobního automobilu. Kategorie N1 jako taková není žádným daňovým „výmyslem“, jak si leckdo myslí - je to součást uceleného systému kategorizace vozidel a jedná se o nákladní automobily s celkovou hmotností do 3,5 t. Osobní vozy (kategorie M1) je možno na N1 upravit oddělením prostoru pro náklad od prostoru pro cestující přepážkou - onou „populární“ mříží -a dalšími úpravami.
Přepážkový a přestavbový byznys se v posledních čtyřech letech vesele rozrůstal, protože možnost odpočtu DPH na vstupu byla pro řadu firem velmi lákavá. Například v roce 2008 bylo zM1 na N1 přestavěno 24 581 vozidel. Firmy volí auta s přepážkou přesto, že v konečném důsledku zase až tak výhodná být nemusí.
Oněch 19 % DPH ze základu daně je totiž ve skutečnosti necelými šestnácti procenty, pokud počítáme, o kolik bude vůz bez DPH levnější oproti ceně včetně DPH. Když k tomu připočteme cenu přestavby vozu na N1, která běžně činí 15-20 tisíc korun, a také fakt, že při odprodeji ojetého vozu je většinou nutno z tohoto prodeje DPH zaplatit, zjistíme, že tato přestavba u levnějších vozidel finančně zase až tak atraktivní není.
Vůz jednou přihlášený jako N1 navíc není možné dodatečně změnit na osobní, a jeho cena na trhu ojetých vozidel je proto o něco nižší než u klasického osobního automobilu. Summa summarum se tedy nakonec kýžená úspora víceméně rozplyne. I proto existuje celá řada firem, které osobní auta „s přepážkou“ nenakupují.
Náprava křivd
Zavedení odpočtu DPH u osobních automobilů by bylo krokem, který sice jen těžko spasí domácí automobilový průmysl, protože ten není závislý na domácím odbytu, ale na odbytu celosvětovém, napraví však jednu z křivd a nesystémovostí, které jsou v naší daňové legislativě zakotveny. Pro nemožnost odpočtu DPH u osobních automobilů neexistují žádné racionální důvody. Dokonce i odhad ministerstva financí, že stát přijde ročně na DPH o tři miliardy korun, se jeví jako silně nadsazený. Mnohem realističtější jsou necelé dvě miliardy. Navíc tyto peníze stát vybírá od zavedení DPH v roce 1993 až dodnes de facto „nefér“. Jako příklad mohou posloužit autoškoly. Přesto, že je osobní automobil v tomto případě zcela evidentním prostředkem pro dosažení a udržení příjmu, autoškoly si nemohou DPH z osobního vozu odečíst.
A zabudovat naprostému začátečníkovi do auta přepážku a omezit mu tak spolu se zatmavenými zadními okny výhled vzad, je nevhodné, i když dnes již legislativa používání vozidel kategorie N1 v autoškolách umožňuje.
Dobrý základ pro úspory
Schválení novely zákona o DPH i se zakotveným odpočtem u osobních automobilů je na dobré cestě a stále je časově reálné, že by tato změna mohla platit od počátku dubna. Lze očekávat, že dojde k určitému posunu v portfoliu nakupovaných vozidel, protože se množství firem již nebude orientovat jen podle toho, zda je možno u daného typu provést „přestavbu“. Spolu se současným trendem úspor by to mohlo znamenat příklon k menším a ekologičtějším vozům.
Firmy dnes totiž hledají úspory na každém kroku a vozové parky jsou doslova „na ráně“. Hledají se cesty, jak snížit provozní náklady, jak ušetřit při obměně vozidel, jak provoz vozových parků maximálně zefektivnit a zbavit se aut a služeb, které nejsou dostatečně využívány. V zájmu dosažení množstevních slev se firmy uchylují stále více k unifikaci svého autoparku, případně se snaží potřeby svých zaměstnanců uspokojit omezeným okruhem značek, od kterých se auta nakupují.
Vzhledem ke změnám v legislativě od začátku roku 2008 se stále více firem také zajímá o operativní leasing, tedy dlouhodobý pronájem vozu, případně pronájem včetně služeb (tzv. Full Service Leasing), kdy platí pouze rozdíl mezi kupní a prodejní cenou vozidla a nikdy jej nezískají do vlastnictví.
To není nevýhoda. Na rozdíl od soukromých zákazníků je tento fakt pro řadu firem zejména z účetních a daňových, ale i procesních důvodů výhodou. Finanční leasing trochu ztratil na oblibě kvůli tomu, že doba jeho trvání je nyní minimálně pět let, a to firmám, jejichž auta najezdí třeba i přes 50 000 kilometrů ročně, nevyhovuje. Auto je totiž nutno v takových případech kvůli narůstajícím servisním nákladům vyřadit z vozového parku dřív, než skončí leasing.
Leasingové společnosti nicméně našly způsoby, jak i toto znění zákona obejít, a nabízejí různé produkty, u kterých se firma může bez zbytečných penále zbavit vozu ve finančním leasingu i po třech letech, jako tomu bylo do konce roku 2007. Trh si i v tomto případě, podobně jako v případě přestaveb osobních vozů na N1, našel sice trochu pokřivenou, ale přesto cestu ke stavu, který odpovídá skutečným potřebám firem.
Firmy vyčkávají na možnost odpočtu DPH i u osobních vozů Registrace nových osobních automobilů zaznamenaly v prvním měsíci letošního roku pokles o 12,3 procenta, a to i přesto, že počet registrací nových automobilů pro privátní zákazníky díky nejrůznějším cenovým zvýhodněním vzrostl o 13,5 procenta. |