Hyundai i30cw se snaží zaujmout nevídanou zárukou

Provedení kombi vozu Hyundai i30 má nejen zvětšenou délku, ale automobilka přistoupila také k neobvyklému kroku, při němž zvětšila rozvor náprav o pět centimetrů. Kromě toho se ale zdá, že došlo také k mírnému zvýšení polohy sedadel. Ze spojení těchto dvou vlastností těží především prostor pro cestující na zadních sedadlech.

Hyundai i30cw Koncepce: pětidveřové pětimístné kombi s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol, rozměry 4475x1775x1520 mm, rozvor 2700 mm, provozní hmotnost 1409 kg, zavazadlový prostor 415 l Motor 4válcový turbodiesel, 1582 cm3 Výkon 85 kW (115 k)/4000 min-1 Toč. mom. 255 N.m/1900-2750 min-1 Převodovka 5M Zrychlení 0-100 km/h 11,9 s Nejvyšší rychlost 188 km/h Kombinovaná spotřeba 4,9 l/100 km Cena (akční nabídka) 419 900 Kč HODNOCENÍ Hyundai i30cw potěší především prostorem na zadních sedadlech, objem kufru už tak ohromující není. S výkonnější verzí vznětového motoru je úsporné, ale na dálnicích mu chybí šestý rychlostní stupeň. Základní modely útočí zejména v akčních nabídkách zajímavou cenou. Z mého pohledu je tento vůz zajímavější pro firmy než jednotlivce – má totiž pětiletou záruku bez kilometrového omezení. Klady: prostor na zadních sedadlech, cena základního provedení, záruky Zápory: absence 6. rychlostního stupně, základní objem zav. prostoru, odhlučnění KONKURENCE Peugeot 308 SW má vzadu trojici sice menších, ale samostatně nastavitelných sedadel. Nabízí tedy více variability a také prostoru pro zavazadla. Peugeot uvnitř používá příjemnější materiály a vyznačuje se větším nabízeným komfortem. Cenově je však výrazně dražší a má současně horší záruky. Škoda Octavia Combi působí bytelnějším dojmem, má větší prostor pro zavazadla a výrazně lepší jízdní vlastnosti. Při jízdě působí jako o segment větší vůz. Má však méně prostoru pro nohy vzadu a je dražší – se srovnatelným motorem o přibližně 100 tisíc korun. Pro Octavii mluví vyšší zůstatková hodnota.

Zde je mnoho místa jak pro nohy, tak pro hlavu. Úplně se nabízí, aby byla zadní sedadla posuvná, což by ještě zvětšilo variabilitu vozu, nicméně nejsou. Ne každému může vyhovovat i spíše větší sklon opěradel zadních sedadel. Na druhou stranu se snadno sklápějí a po tomto úkonu vznikne prostor s podlahou, která je sice bez schodu, ale není zcela rovná, protože sklopená opěradla nejsou vodorovně. Právě sklopením zadních sedadel se zavazadlový prostor v zadní části zvětší ze 415 na 1395 litrů.

Přístrojová deska působí v tomto voze moderním dojmem. Nelze sice očekávat nijak zvlášť hodnotně působící materiály, avšak kvalita zpracování se jeví na velmi dobré úrovni. V každém případě v automobilu nic nevrzalo ani při jízdě po nekvalitních silnicích.

Efektně působí zejména modré podsvícení přístrojů a informačních displejů. Ovládání všech funkcí vozu je přehledné, jen například tlačítko palubního počítače by nemuselo být schované za volantem těsně před přístroji. Naopak potěší ovládání audiosystému pomocí tlačítek na volantu, které je součástí standardní výbavy.

Právě výbava je určitou zajímavostí tohoto vozu. Na první pohled se i u základního modelu lákajícího cenou zdá velmi obsáhlá. Samozřejmostí je totiž šest airbagů, ale také audiosystém s USB portem. Je ale zajímavé, že když vyžadujete klimatizaci, nemáte jinou možnost, než sáhnout po další úrovni, která je ovšem o značných 85 tisíc korun dražší.

Za ně kromě automatické klimatizace dostanete ještě kůží čalouněný volant, dálkové ovládání centrálního zamykání a několik dalších drobností, včetně těch, které by v automobilu dané velikosti měly být samozřejmostí (změna intenzity osvětlení přístrojů nebo osvětlené zrcátko ve slunečních clonách).

Zajímavou položkou na přání je funkce automatického trojitého blikání směrovek, za niž se musí připlácet 1250 Kč – ta bývá standardem i u mnohem menších a levnějších vozů.

Jeden stupeň by se hodil Testovaný automobil vybavený vznětovým motorem 1,6 litru s největším výkonem 115 koní byl spojen s manuální pětistupňovou převodovkou. Při jízdě po městě tato skutečnost ani příliš nevadila. Fakt, že chybí šestý převodový stupeň, se projevil až při jízdě vyššími rychlostmi zejména na dálnici.

Krátký nejvyšší převod zbytečně zvyšoval otáčky motoru, což zvětšovalo hlučnost i spotřebu paliva. Zatímco na otevřených silnicích mimo dálnice bylo možné s tímto vozem jezdit za přibližně 5 litrů nafty na 100 km, při jízdě po dálnici ustálenou rychlostí 130 km/h se spotřeba vyhoupla přes hranici šesti litrů na 100 km.

Vznětový čtyřválec 1,6 litru je pro pohon tohoto vozu velmi dobrou volbou. Poskytuje solidní dynamiku ve většině provozních režimů. Když opomeneme jeho větší hlučnost při chodu na volnoběh, vyznačuje se standardním akustickým projevem.

Hyundai stanovilo ceny naftových provedení i30cw velmi zajímavě. U základních modelů je totiž cenový rozdíl mezi zážehovým a vznětovým motorem jen 15 tisíc korun. V případě, že se rozhodnete pro výkonnější motor, který byl také v testovaném voze, rozdíl se zvětší na stále slušných 35 tisíc Kč.

Hyundai i30cw má spíše tvrdší podvozek, který na kvalitních silnicích nabízí dostatek pocitové i faktické jistoty. Právě kvůli tužšímu podvozku je ale jízda méně komfortní, než by člověk od rodinně zaměřeného automobilu čekal. Situaci částečně zachraňují komfortní sedadla, která mnoho rázů odfiltrují.

Své zákazníky si jistě najde Ačkoliv jízdním projevem i užitnými vlastnostmi se tento automobil průměru svého segmentu pouze přibližuje, tak z jednoho pohledu se jedná o bezkonkurenční nabídku. Tou je spojení nízké základní ceny a pětileté záruky bez omezení počtu najetých kilometrů. Proto bych si tento automobil dokázal představit ve službách firmy pro obchodního cestujícího, který ročně najede velké porce kilometrů, jen škoda, že ta klimatizace přijde na oněch 85 tisíc korun...