Lidovky.cz

Palivo budoucnosti? Vodík se ocitl ve slepé uličce

  17:41
PRAHA - Vyhraje za pár let vodík, propan-butan, či zemní plyn? Názor na ekologické palivo budoucnosti výrazně kolísá. „Mám dojem, že větší roli hraje politika než zdravý rozum a technické možnosti,“ říká profesor Jan Macek ze Strojní fakulty ČVUT a vedoucí Výzkumného centra spalovacích motorů a automobilů Josefa Božka.

Pohon na vodík, ilustrační foto

Politici očekávali, že doprava vylepší svoje skóre s životním prostředím s pomocí vodíku. Jenže výroba a distribuce tohoto syntetického paliva spotřebuje mnohokrát více energie, než kolik jí pak samotný vodík obsahuje. Poté, co Evropská unie zavedla výpočty účinnosti paliva od primárního zdroje až na kola vozidla podle sloganu Well to Wheels, to s vodíkem příliš dobře nevychází.

Pokud se sledují emise oxidu uhličitého, tak má tento plyn dobrou bilanci, jen pokud by všechny elektrárny pracovaly s obnovitelnými zdroji. Příznivě to vypadá například v Rakousku, kde téměř 70 procent elektřiny proudí z vodních elektráren, dobře si vede i Francie, která vyrábí 78 procent elektřiny s pomocí jaderných reaktorů. Ovšem jakmile se k výrobě vodíků používá elektřina z "uhlí", vychází bilance velmi mizerně.

ČTĚTE TAKÉ:



Vodík je nevýhodný i z jiného důvodu. I obrovská vysoce natlakovaná nádrž obsahuje málo energie. Lze uvažovat o zkapalnění plynu. Firma Daimler postavila několik zkušebních aut na toto palivo. Vodík je nutné chladit hluboko pod minus 250 stupňů a to samozřejmě žere energii. Využití komplikuje fakt, že kryostat musí být tlakový a materiál může vlivem vodíku i velmi nízkých teplot křehnout. Další možností, jak uložit v autě vodík, je kovová "houba". Na jejím vývoji pracují vědecké týmy na celém světě už několik desetiletí. Jde o slitinu několika kovů, do které se plyn pod tlakem napumpuje.

Elegantní řešení má trhliny
Vodík pronikne až do krystalické mřížky materiálu a pevně tam zakotví. Když auto jede, houbu ohřívá odpadní teplo z výfukových plynů a vodík se uvolňuje. Kovová houba, odborníky nazývaná hydrid, v sobě udrží vodík při pokojové teplotě, takže ji lze bez rizika skladovat a převážet.

Přitom pojme tolik plynu, že hustota vodíku je větší, než když je v plynném stavu. Auta tak mohou jezdit na mnohem delší vzdálenosti než při použití tlakových nádrží. Nebylo by ani nutné stavět čerpací stanice, vyprázdněná houba by se měnila za naplněnou, podobně jako se nyní vyměňují lahve s propanbutanem.

Přesto i toto na první pohled elegantní řešení není zcela ideální. Vyrobit vhodný materiál pro kovovou houbu je velmi obtížné. "Musí mít schopnost vstřebat co nejvíce vodíku a v okamžiku potřeby ho zase snadno, to znamená za přijatelně nízké teploty, rychle uvolnit," říká Jiří Čermák z Ústavu fyziky materiálu AV ČR v Brně, který dostal cenu Akademie věd za vývoj jednoho typu kovové houby.

První čerpací stanice čistého vodíku v Česku zahájila 5. listopadu provoz v Neratovicích

Důležitá je také možnost materiál mnohokrát opakovaně naplňovat. "Navíc by měl být levný a bonusem je pak jeho nízká toxicita. Doposud žádný materiál nesplňuje všechny tyto požadavky najednou," dodává Jiří Čermák. Zatím proto nedokáže odhadnout, za kolik let bude prakticky využitelná kovová houba k dispozici.
Zatímco Spojené státy výzkum auta na vodík už před dvěma lety zastavily, ostatní země o takovém kroku neuvažují. O perspektivách a dalším osudu ekologicky nezávadného vozu pravděpodobně rozhodne rok 2015. Tehdy výzkumné týmy několika japonských automobilek představí výsledky svého vývoje. Prototypy jejich aut pak napovědí, zda lze sériově vyrábět modely schopné obstát v konkurenci se stále úspornějšími benzinovými a naftovými vozy. Americké ministerstvo energetiky nicméně ohlásilo, že se zaměří na technologie, které přinesou výsledek dříve. Třeba auto s elektrickým pohonem dobíjené ze zásuvky.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.