Toyota Land Cruiser: poslední terénní Mohykán. Držák na léta

V době, kdy většina aut nosících slavná terénní jména zahodila své původní koncepce ve prospěch kultivovanějšího chování na silnicích, je Toyota Land Cruiser tak trochu unikát. Ani ve své nejnovější generaci se nesklonila k přechodu na samonosnou karoserii a nezávislému zavěšení obou náprav. Stále stojí na takřka nezničitelném žebřinovém rámu, kvůli odolnosti v terénu si ponechala i tuhou zadní nápravu. Tohle auto je postavené tak, aby vydrželo dlouhá léta i v těch nejdrsnějších podmínkách.

Od toho se odvíjí chování nového Land Cruiseru na silnici. Na rychlou jízdu není stavěný; nerovnosti nedokáže pohlcovat tak jako jeho "změkčilejší" konkurenti, v zatáčkách se naklání a velký naftový čtyřválec přeplňovaný turbodmychadlem nenabídne kultivovanost ani výkony některých šestiválcových soků (což by mohla šestiválcová benzinová verze). Stále jen pětistupňová automatická převodovka dodávaná za čtyřicetitisícový příplatek vás nezíská svou rychlostí, zato řadí jemně. Přesto to na silnici není tak zlé. Řízení poskytuje na poměry terénních aut překvapivou přesnost, podvozek dokáže být relativně komfortní a ani brzdy nejsou špatné.

Sám temným lesem
Teritoriem tohoto auta však nejsou silnice, nýbrž terén. Právě tam Land Cruiser vyniká, ostatně jako kdykoliv dříve. V základní výbavě má solidní světlou výšku 22 centimetrů, stálý pohon všech kol, redukční převodovku, uzávěrku mezinápravového i zadního diferenciálu a asistenta sjezdu ze strmých svahů.

Navíc pokud si auto objednáte ve třetí či čtvrté z pěti nabízených výbav, budete si moci užít unikátní systém Crawl Control, po jehož zapnutí auto samo šplhá terénem rychlostí 1–5 km/h, a také trojici kamer, pomáhajících orientaci v terénu.

Prostorný interiér, vybavený spoustou velkorysých odkládacích prostor (včetně chladicího boxu mezi předními sedadly), pohodlně pobere pětici pasažérů a dražší verze mají další dvojici spíše nouzových sedaček, které se po stisknutí tlačítka samy vysunou ze dna objemného kufru. Do něj lze menší zavazadla pohodlně "naházet" výklopným oknem. Pro naložení větších už musíte použít zadní dveře.

Příliš nenadchnou ovladače roztroušené po interiéru, třeba i schované pod volantem. S jejich rozmístěním si konstruktéři hlavy nelámali, stejně jako se zastaralou navigací. Nejvíce však zarazí "interiér obložený kůží a dřevem" v nejvyšší výbavě. Dřevo pravé není a také kůže vypadá spíš jako plast. Možná vydrží, ale v autě za tuto cenu?

Skutečnou hodnotu tohoto vozu ale poznáte až časem. Spolehlivost těchto toyot je pověstná a v terénu dokážou více, než na co si jejich majitelé troufnou. A to je třeba ocenit.