Nejhezčí nádraží střední Evropy si Češi zbourali kvůli silnici

Jen málo měst na světě si dokáže zbourat své nejhezčí nádraží, aby na jeho místě zbudovalo dálnici. Praha se bohužel tímto nelichotivým činem pyšnit může.



Stalo se tak přesně před pětadvaceti lety, kdy vybuchly trhaviny v novorenesanční budově nádraží Praha-Těšnov. Hlavní město tak přišlo o své druhé nejstarší nádraží.

110 let Těšnova Nádraží postavil v letech 1872–75 architekt Karl Schlimp jako koncovou stanici odbočky ze Severozápadní dráhy. První jeho název byl Severozápadní nádraží. Ve 20.letech bylo přejmenováno na Denisovo. Za protektorátu neslo název Vltavské a v roce 1953 dostalo jméno Praha-Těšnov. V roce 1972 přestaly jezdit na Těšnov vlaky. Trať totiž neměla dopravní význam. Pro osiřelou budovu se hledalo využití. Měla být železničním muzeem či reprezentativní prostorem. Místo toho byla 16. března 1985 zbourána.

Trojkřídlá budova postavená v letech 1872–1875 připomínala triumfální bránu do města. Architekt Karl Schlimp zakomponoval do čela budovy monumentální římský oblouk s korintským sloupovím a stavbu ozdobil několika sochami.

Nádraží se stalo skvostem celé trati a mnozí odborníci o něm soudí, že bylo vůbec nejkrásnější železniční budovou ve střední Evropě.
Na Těšnov jezdily vlaky do roku 1972, kdy nádraží ztratilo svůj dopravní význam. Budova ale stála dál a vypadalo to, že s ní má město velké plány.

"Jelikož na nádraží zůstaly koleje, přemýšlelo se o zřízení železničního muzea. Padl i nápad udělat tu prostor pro konání módních přehlídek," říká historik architektury Zdeněk Lukeš.

Když se ukázalo, že se v místech nádraží projektuje dálniční magistrála, vznikl i nápad rozlehlou budovu pootočit, aby byla s novou silnicí rovnoběžná. Nic z toho se nerealizovalo a Těšnov brzy přišel o jedno křídlo.

Výmalba centrální budovy byla ale v té době nákladně restaurována a nic tak nenasvědčovalo tomu, že měla jít také k zemi. Tehdejší špičky komunistické strany v hlavním městě byly ale zarputilé a budovu v Praze nechtěly. "Komunisti považovali historismus za úpadkový styl. Tyto stavby pro ně byly symbolem buržoazie a nesnášely je," říká Lukeš.



Když neuspěly ani zoufalé snahy architektů zachovat z nádraží alespoň memento v podobně oblouku, šla budova 16. března 1985 k zemi. Před jejím pádem byly alespoň odvezeny všechny cenné sochy, které jsou nyní v Lapidáriu Národního muzea a ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy. Jedna ze soch se později objevila i ve vestibulu Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

I když se Pražanům zbourání nádraží příčilo, nijak neprotestovali. V polovině osmdesátých let to příliš nešlo. Jednou z mála reakcí na demolici cenné stavby tak byl sarkastický novinový sloupek, který avizoval bourání i dalších podobných budov. Na řadě mělo být Muzeum hlavního města, Státní opera a Národní muzeum. "Tomu článku hodně lidí uvěřilo. Vyvolalo to poprask," vzpomíná Kateřina Bečková z klubu Za starou Prahu.



Po revoluci byla založena Společnost za znovupostavení Denisova nádraží. Šance na dosažení jejího cíle jsou však minimální.
To už je pravděpodobnější, že osud Těšnova potká i další pražské nádraží Vyšehrad. To má zachránit přestavba na obchodní galerii, která ale vázne.