Větrovský se narodil 30. června 1962 v Praze, kde i celý život žil. Pochází z elitní rodiny finančníka. Jeho otec Jiří, jeden z největších českých odborníků na historii měn a bankovek, už v předchozím režimu mnoho let působil ve Státní bance československé (tehdejší centrální banka) a ve vrcholové struktuře ministerstva financí.
Po roce 1990 v úřadu zůstal a za dob ministrů Václava Klause, Ivana Kočárníka, Iva Svobody a Bohuslava Sobotky byl šéfem zahraničního odboru ministerstva. V resortu působil jako poradce až do roku 2007, kdy odešel do důchodu.
Větrovského matka je překladatelka francouzštinářka, bratr působí jako právník. Do nejužší rodiny patří ještě sestra.
Na zkušené v Londýně
Michal Větrovský vystudoval zahraniční obchod na VŠE v Praze, kde se přátelil zejména s Miroslavem Zámečníkem (dnes ekonom a novinář) a Martinem Mrnkou (novinář a bývalý šéf zpravodajství televize Nova). Jejich kamarádství pokračovalo po celý život.
Po ukončení studií, zřejmě i díky kontaktům svého otce, nastoupil Větrovský prakticky hned do Československé obchodní banky (ČSOB) do odboru cenných papírů a dealingu (treasury), kterou tehdy vedl pozdější dlouholetý generální ředitel a nyní předseda dozorčí rady Pavel Kavánek.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jako mnoho nadějných a dnes známých bankéřů i mladý Větrovský byl na několikaměsíční stáži v londýnské pobočce tehdejší Živnostenské banky (dnes UniCredit Bank).
Po krátké době přešel do divize devizových obchodů, kterou v té době řídil – a Větrovského také zaučoval – Daniel Heler, současný člen představenstva České spořitelny. V období socialismu až do konce roku 1990 zmíněný odbor ČSOB zajišťoval prakticky monopolně devizové operace celého Československa.
Po odchodu z ČSOB v roce 1991 Větrovský spolu se třemi mladými finančníky Nigelem Williamsem, Romanem Babkou a Ivanem Wohlmuthem založili první skutečnou zahraniční investiční bankovní entitu v České republice, kterou majoritně vlastnila rakouská banka Creditanstalt.
Ta v této době byla pionýrem investičního bankovnictví ve střední a východní Evropě. Williams, Babka a Wohlmuth později založili investiční fond Royalton Partners, kde úspěšně podnikají dodnes.
Michal Větrovský byl akcionářem a místopředsedou představenstva akciové společnosti Creditanstalt Securities, později známé jako CAIB. Podnik byl dlouhá léta lídrem investičního bankovnictví a tzv. securities-businessu u nás.
Větrovský současně zastával stejnou pozici ve firmě Creditanstalt investiční společnost, která se stala nejvýznamnějším správcem aktiv mezi zahraničními bankami přicházejícími do České republiky. Byl i zakládajícím funkcionářem Burzovní komory Burzy cenných papírů Praha, působil ve vedení řady velkých podniků, například skláren Kavalier či společnosti Bask.
Ve službách Petra Kellnera
V roce 1996 začal Větrovský pracovat pro nejbohatšího Čecha. Přišel do vedení České pojišťovny, kterou v té době finanční skupina PPF Petra Kellnera ovládla, a to na pozici náměstka a člena představenstva pro správu aktiv a rezervních fondů.
Jako člen Kellnerova nejužšího manažerského týmu se v letech 1996 až 1999 významně podílel na restrukturalizaci a znovuobnovení funkčnosti největší pojišťovny v zemi, která tehdy trpěla zásadními potížemi v důsledku dřívějších nesprávných rozhodnutí učiněných právě v oblasti správy rezervních fondů a alokace aktiv.
„S Michalem jsem spolupracoval při řízení České pojišťovny ve druhé polovině 90. let a byla to kooperace velmi intenzivní a lidsky příjemná. Michala si pamatuju jako pracovitého, inteligentního a mimořádně pozitivního kolegu, jeho úsměvy tady budou chybět,“ napsal o Větrovském pro LN tehdejší šéf pojišťovny Ladislav Bartoníček, dnes akcionář skupiny PPF a generální ředitel biotechnologické firmy SOTIO.
Firmy posílají manažery do nebes. Začaly znovu utrácet za letenky |
V roce 2000 se Větrovský stal členem vedení v té době státem kontrolované Komerční banky. Údajně ho tam dostal jeho politicky vlivný strýc (bratranec otce Větrovského) Jiří Havel, který byl v letech 1999 až 2001 v barvách sociální demokracie místopředsedou a pak i šéfem Fondu národního majetku.
Ten vykonával v bance akcionářská práva. Havel později pracoval jako ekonomický expert ČSSD a za tuto stranu byl zvolen europoslancem. Zemřel v červenci 2012 ve věku 55 let.
Větrovský patřil ke klíčovým členům ekipy nového šéfa Komerční banky Radovana Vávry, jemuž se brzy, během jednoho roku, podařilo zásadním způsobem oživit činnost a zvýšit ziskovost banky. V roce 2001 byla dokončena privatizace do rukou francouzského partnera Société Générale.
V Komerční bance měl Větrovský jako člen představenstva na starosti oblast obchodů na finančních trzích včetně obdobně zaměřené dceřiné společnosti IKS KB.
Po privatizaci z Komerční banky odešel pracovat do soukromé rakouské Bank Gutmann, kde dlouhá léta působil na pozici ředitele pro Českou republiku, odpovídal za institucionální tuzemské klienty a za rozvoj správy aktiv. Podílel se také na velkých projektech developmentu nemovitostí u nás a na Slovensku. Banku řídil spolu s finančníkem Karlem Goláněm.
„Michal byl velmi společenský a srdečný člověk, měli jsme ho všichni rádi pro jeho pozitivní přístup. Vždy měl veselou mysl, vtip, osobní charisma a šarm. Byl velmi inteligentní, nesmírně bystře a rychle myslící finančník, bleskový analytik i ve velmi složitých operacích,“ vzpomíná na něj Goláň, který nyní řídí firmu Central European Financial Management.
Černá kravata? „Tu si kup.“
Větrovský rád sportoval, výtečně lyžoval a jezdil na inline bruslích. Měl rád rychlá auta a dobré víno. Miloval hory, zejména Krkonoše, konkrétně místo pod Troskami v Českém ráji, kde vlastnil chalupu. Věnoval se hudbě, aktivně hrál na klavír, sbíral moderní umění.
Odešel výborný kluk, velká škoda, že tak brzy, shodují se jeho přátelé. Se zákeřnou Alzheimerovou nemocí bojoval posledních několik let života.
Poslední rozloučení s Michalem Větrovským se uskuteční v pátek 17. července v 11 hodin ve velké obřadní síni krematoria v Praze ve Strašnicích.
„Odešel muž s velkým mozkem a velkým srdcem,“ vzpomíná na něj Radovan Vávra.
„Poprvé jsem ho viděl v létě 1993, kdy jsme spolu jeli na zasedání představenstva nějaké firmy. Oslnil mne svými znalostmi i tím, že jako po mně nejmladší v místnosti jednání výborně vedl. Také mne překvapil svojí zelenou audinou. Cestou do Prahy dostal pokutu za rychlou jízdu, neměl peníze, tak jsem to za něj rád zaplatil. Nikdy mi ty peníze nevrátil. Naposled jsem ho viděl na oslavě jeho padesátin v létě 2012. Hrál nám krásně na klavír. Mezi těmito dvěma událostmi leží 20 let, kdy jsme s Michalem byli blízcí kolegové, ale i přátelé. Mám na něj mnoho nádherných vzpomínek na velké dealy, které jsme spolu dělali, ale i na jeho průpovídky, které se v okruhu jeho známých a přátel budou tradovat navždy. Spousta z nich byla veselá, ale když nám v roce 1994 zemřela náhle kolegyně a já mudroval, že nemám mezi svými sto kravatami černou, řekl mi se svým neopakovatelným úsměvem: ‚Tu si kup, tu už budeš teď často potřebovat.‘ Tak jo, Míšo, tak já si ji v pátek zase vezmu,“ napsal Vávra LN.
