Krátký test vodíkové Toyoty Mirai proběhl v okolí Varšavy, akci ve spolupráci s českou pobočkou automobilky organizovala ta polská, která má v Evropě nezvykle výsadní postavení. Toyota je totiž z hlediska prodejů na polském trhu dvojkou za českou Škodou, takže se místnímu zastoupení podařilo získat Mirai na krátké předváděcí jízdy pro novináře.
Tou největší výhodou Mirai je fakt, že v podstatě funguje jako každé běžné auto. Kdo zná hybridní auta japonské značky, bude tu jako doma, ovládání je stejné a jízdní chování velmi podobné, jako u aktuální generace Toyoty Prius.
Překvapí jen ticho, které nejvíce ruší odvalování pneumatik. Aerodynamický hluk je minimální, alespoň do rychlosti zhruba 110 km/h, vyšší tempo místní rychlostní limity na zhruba desetikilometrovém okruhu v okolí Varšavy nedovolily.
Patenty k vodíkové technologii nabízí Toyota i konkurentům zdarma, chce tím podpořit rozvoj vodíkové mobility |
Při zrychlování se ozývá i klasický elektrický zvuk měniče napětí a samotného elektromotoru, navíc se přidává i mechanický hluk kompresoru, který žene vzduch skrze palivové články. Při razantním zrychlení si lze ve zpětném zrcátku všimnout stopy, kterou za sebou auto zanechá. Z výfuku totiž odkapává čirá destilovaná voda.
To jsou jediné emise, které Mirai při svém provozu vypouští.
Osud celého konceptu vodíkové mobility tak v podstatě záleží jen na tom, jak snadno, ekologicky a ekonomicky se podaří vyrábět samotný vodík. Provozně jsou vodíková auta uživatelům bližší, než vozy elektrické. Výhodou je akční rádius shodný s běžnými osobními vozy se spalovacím motorem, hmotnost těmto aut také odpovídá a i tankování není nijak nezvyklé.
V Polsku ani v Česku se ovšem zatím Toyota Mirai prodávat nebude. Zájemce by musel vyrazit na některý z trhů, kde se prodává. Například do sousedního Německa, Mirai je v Evropě k dostání také ve Velké Británii, Nizozemsku, Belgii a Dánsku a brzy také ve Švédsku a Norsku.
Důvodem omezené dostupnosti je infrastruktura. Zatímco v Česku je jediná vodíková stanice, v Německu jich je padesát. Navíc stanice v Neratovicích dovede nádrže na pět kilogramů vodíku naplnit jen z poloviny, kvůli nižšímu plnícímu tlaku. Namísto deklarovaných 500 až 700 kilometrů by tak český uživatel musel počítat jen s polovičním dojezdem, včetně cesty k čerpací stanici. Tankování probíhá v podstatě stejně, jako u benzínu nebo nafty. Nádrž je plná za tři minuty.
  |
Pokud by v Česku vznikla infrastruktura, mohla by se Toyota Mirai začít prodávat i tady. Naděje tu je, ministerstvo dopravy v Národním akčním plánu čisté mobility s rozvojem vodíkové infrastruktury počítá. Materiály Toyoty tvrdí, že cena vodíkové čerpací stanice se pohybuje od zhruba 300 tisíc do dvou milionů eur v závislosti na umístění a velikosti stanice.
Letos má Toyota pro Evropu vyhrazeno jen asi 100 vozů, ale v příštích letech se díky zájmu o Mirai bude produkce postupně navyšovat, takže nebude problém zásobit více trhů. V roce 2020 Toyota počítá s výrobou 30 tisíc vodíkových vozů. Cena začíná na 66 tisících eurech bez DPH, s českou daní tedy v přepočtu asi 2,15 milionu korun.
To je za vůz s vnitřním prostorem odpovídajícím Škodě Octavia hodně peněz, i tak se ale nachází zájemci, kteří si technickou novinku s nadšením pořídí.
