LN: Čtyři roky se věnujete mapování historie Nansenovy rodiny. Fridtjof Nansen se proslavil hlavně jako polárník, věnoval se ale také pomoci uprchlíkům, co konkrétně pro ně dělal?
Fridtjof pocházel z dobře situované rodiny, která žila v Oslu. Podporovali ho nejen v jeho cestování, ale také mu zprostředkovali řadu kontaktů v kulturní i sociální oblasti. Během svých cest po celé Evropě viděl řadu lidí na útěku a věděl, že je potřeba jim pomoct. Byl členem řady diplomatických spolků, vyjednával například o navrácení válečných zajatců z Ruska. Zajímal se také o zlepšení situace Arménů, kteří přežili genocidu. Nansen byl od roku 1921 vrchním komisařem pro uprchlíky ve Společnosti národů, která měla sídlo v Ženevě, tato organizace byla vlastně předchůdcem OSN. Fridtjof inicioval vznik tzv. Nansenova pasu, který byl velmi důležitý pro tisíce uprchlíků v celé Evropě.
LN: K čemu dokument sloužil?
Lidé, kteří byli na útěku a neměli žádné doklady, díky němu mohli legálně cestovat do 52 zemí, včetně Československa. Nansenův pas získalo v předválečných letech 450 tisíc lidí, mimo jiné Marc Chagall nebo Igor Stravinskij. V roce 1930 Fridtjof zemřel a Norsko tak přišlo o hlavního zastánce pozitivního přístupu k židovským uprchlíkům. Pohled na ně se radikálně změnil, norské království pohlíželo na Židy, kteří chtěli do bezpečí, jako na ekonomické uprchlíky. Měli o nich informace hlavně z německých médií a ta samozřejmě referovala jinak, než jaká byla skutečná situace. Obyvatelé Norska se Židů obávali, sami s nimi neměli téměř žádnou zkušenost, v třímilionovém Norsku žilo před válkou jen dva tisíce Židů.
LN: Nansenův syn Odd byl úspěšný architekt, který navrhoval stavby po celém Norsku, v roce 1936 však svoje aktivity utlumil, proč?
Byl velmi zklamaný z toho, jak jsou norské úřady laxní vůči uprchlíkům. Cítil morální zodpovědnost vůči svému otci a řekl si, že musí něco udělat. Oslovil významné osobnosti z kulturního i společenského života, které mu vyjádřily podporu, a v roce 1936 založil nadaci Nansenova pomoc (Nansenhjelpen). Vůdčí osobností byl Odd, velkou posilou byla sekretářka nadace Tove Filsethová, která dříve pracovala pro Společnost národů. Další důležitou pomocnicí v nadaci byla Sigrid Helliesen Lundová. V létě 1937 se Lundová účastnila mezinárodního kongresu Ženské ligy pro mír a svobodu v Luhačovicích. Brzy pochopila, že situace v Československu se rychle zhoršuje a je potřeba vymyslet nějaký způsob, jak Židům pomoci.
