V pátek 11. listopadu se pod záštitou ministerstva obrany konala konference o tom, jak je na aktuální bezpečnostní rizika připraven obranný průmysl ČR. Ve vzduchu viselo mnoho otázek.
Jak různí odborníci definují aktuální hrozby a příslušná rizika? Jak je tímto poznáním modifikována poptávka české armády? Jak na tyto požadavky reaguje český obranný průmysl? Je bezpečné spoléhat v krizových okamžicích, že zahraniční zbrojní dodavatel bude plnit své zahraniční závazky, aniž by preferoval podporu vlastní armády? Jaké jsou sociální a ekonomické dopady cesty, směřující k maximálnímu využití českého zbrojního průmyslu (aniž by bylo ignorováno kritérium cost/benefit, protože jde v posledku o kvalitní zajištění vlastní obrany a bezpečnosti)? Jak tyto ne vždy sourodé požadavky zvládá exekutiva? Co mohou politici v oblasti zbrojních akvizit učinit jak pro větší efektivitu, tak i pro větší transparentnost?
Z úst náměstka ministra obrany Tomáše Kuchty zazněly důležité poznámky, týkající se kontextu diskutovaného problému. Začátek devadesátých let byl poznamenán obecnou demilitarizací, jejíž efekt (tzv. „mírová dividenda“) byl podobný onomu za prohibice: tehdy přežilo pouze několik nejsilnějších palíren, nyní zbrojovek. EU se nyní ke všemu ještě snaží soustředit prostředky na vědu a výzkum v oblasti obrany, což završuje proces koncentrace a posílí pouze ty největší zbrojovky.
(K tomuto sdělení náměstka Kuchty je snad možno poznamenat, že tato tendence by byla zdůvodnitelná snad jen hypotetickou „ruskou hrozbou“, při níž by bylo s výhodou, aby se Evropa bránila společně. To je ale ve světle posledních událostí (migrační vlna) též jen hypotetickou možností. Vojenskoprůmyslový komplex ale disponuje velkými penězi a před jeho vzrůstající a svévolnou mocí důvodně varoval již v roce 1961 americký generál a prezident Dwight Eisenhower. Popsaná výzbrojní euro-tendence je tedy protichůdná snaze jednotlivých států o zajištění pokud možno komplexní obrany svých území v reakci na reálnou hrozbu „migrace coby zbraně“, jak o ní píše americká profesorka Kelly M. Greenhillová.)
Náměstek Kuchta poté ještě zdůraznil riziko závislosti armády na jednom dodavateli. Lze se domnívat, že závislost na jednom zahraničním dodavateli toto riziko exponenciálně zvyšuje.
Náčelník generálního štábu Josef Bečvář nastínil plán vyvážené a komplexní výstavby armády do roku 2025. Ocenil vzrůst výdajů na obranu, s dodatkem, že skokový nárůst by však byl neefektivní. Tomu lze rozumět, armáda má plán akvizic přizpůsobený určité rozpočtová výši, a náhlý skok by ji mohl vést k výdajům nepříliš uváženým (aby nemusela peníze vracet do rozpočtu).
Josef Bečvář dále zmínil podstatnou důležitost kredibility dodavatelů. Na rovinu přiznal, že zádrhel při jednání o nákupu radaru MADR byl na straně armády (málo odvahy rozhodnout se pro český výrobek).
Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý by mohl své fundované úvahy na téma aktuálních rizik rozvíjet mnohem déle; soustředil se zejména na důsledky skutečnosti, že americké zájmy se nevratně přesunují z Evropy do Tichomoří. Zločinecké převaděčské sítě se při poklesu migrace z Blízkého východu pružně přesunou na sever afrického kontinentu, takže pokles migračního rizika nelze očekávat. A do toho všeho se nám může zle vyplatit, že naší pozornosti uniká dění na Balkáně.
Prezident Asociace obranného průmyslu ČR Jiří Hynek začal od podlahy, a to rekapitulací legislativního rámce. Za zajišťování obrany republiky zodpovídá vláda (a ne pouze rezort).
(Aniž bych chtěl polemizovat, podotknu jen, že to sice zní mohutně, ale ze zkušenosti – „za činnost zpravodajských služeb odpovídá vláda“ – vyplývá, že vláda je co do odpovědnosti „prázdná množina“. Tedy pokud se toho místo vlády nechopí asertivní kancléřka, například).
Jiří Hynek uvedl zajímavý údaj o ekonomické návratnosti v oblasti zbrojního průmyslu (1 Kč přinese 2,80 Kč). Pokud jde o zahraniční dodavatele, například USA neskrývaně preferují firmy americké, nebo alespoň Američany většinově vlastněné.
Prezident Hynek postrádá definovaný státní zájem v oblasti obrany. Současný stav podle něj paralyzuje obranyschopnost a nutí firmy využívat všech možností, aby získaly zakázky.
Kamil Tichý z ministerstva obrany (MO) osvětlil rozdíl mezi kybernetickou bezpečností, kterou má v kompetenci Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), a kybernetickou obranou, kterou má v kompetenci nově zřízené pracoviště MO, nazvané Národní centrum kybernetických sil (NCKS). Kybernetická bezpečnost je pasivní, obrana je naopak aktivní (snaha v kyberprostoru identifikovat a pokud možno eliminovat útočníka). Vztah mezi těmito útvary tedy není konkurenční, ale komplementární. Návrh na vznik NCKS totiž vzešel přímo z NBÚ.
Marek Špok, ředitel VOP CZ, zdůraznil výhodnou spolupráci státního podniku se státem v oblasti výzkumu a vývoje, aby byly strategicky nasměrovány. VOP provádí modernizaci pozemní techniky, vyvíjí systémy ochrany kritické infrastruktury (systém Kerberos – v modifikaci použitelný též na ostrahu státních hranic), robotické průzkumné systémy (systém Korobs), systém technické a informační podpory ochranných týmů a též systémy ochrany proti zbraním hromadného ničení. Systémy jsou vyvíjeny modulárně, s možností integrovat je do vyšších celků.
Ředitel Jiří Protiva představil Vojenský technický ústav (VTÚ), který vznikl usnesením vlády v roce 2012 s úkolem zabezpečovat strategické zájmy ČR v oblasti obrany a bezpečnosti pro AČR, IZS a další ozbrojené a bezpečnostní složky. Kompetence podniku jsou v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a zkušebnictví. Působí jako ministerstvem pověřený systémový integrátor mezi státem a komerční sférou. Podnik nabízí řešení v oblasti radiační bezpečnosti, leteckého monitoringu (má zakázky i pro civilní sektor), pro IZS má program vyhodnocování krizových situací, pro ochranu státních hranic má vyvinut systém průzkumu a sledování, ve výrobním portfoliu má též kontejnerovou jednotku intenzivní péče.
Podle Petra Nováka, ředitele firmy Retia, je technicky a technologicky je obranný průmysl ve velmi dobrém stavu. Problém spíše spočívá na straně státu, jak je schopen definovat zadání obrannému průmyslu, tedy co, před čím a jak chránit.
Jan Dienstbier ze společnosti Gordic konstatoval, že většina současných hrozeb je tak či onak spojena s informačními technologiemi. Kontroly NBÚ nacházejí při kontrolách zabezpečení informačních systémů podniků dosti velký počet závad. Svého druhu hrozbou v této oblasti je nedostatek kvalifikovaných odborníků. V Izraeli se začíná s kybernetickou výchovou nejpozději na středních školách. Bezpečnostní průmysl je připraven, důraz je třeba klást na hledání a vzdělávání a udržení odborníků.
  |
Bohužel se celá konference musela obejít bez přítomnosti zákonodárců, kteří byli pozváni, avšak (včetně ministra Stropnického) museli dát přednost mimořádnému jednání Sněmovny. Množství otázek a nedořečených odpovědí nicméně dává dobrý důvod k tomu, sejít se za čas znovu. A být připraveni trochu konkrétněji, aby se debata dostala zase o kousek dál.