Podle rozsáhlé zprávy se za poslední desetiletí zvýšil průměrný věk všech příjmových skupin - i u nejchudší čtvrtiny o 2,9 roku -, ale nerovnosti mezi nimi se ještě prohloubily. Jako příklad uvádí nejzámožnější oblast v Londýně, čtvrť Kensington a Chelsea, kde se muži dožívají v průměru 88 let.
O několik kilometrů odtud v chudé severolondýnské čtvrti Tottenham Green je průměrný věk mužů jen 71 let.
V celé Británii je průměrný věk 77,4 roku u mužů a 81,7 u žen. Ještě větší než rozdíl v průměrném věku mezi chudými a bohatými je ale rozdíl v kvalitě života. Nejbohatší Angličané žijí bez vážných zdravotních problémů o 17 let déle než nejchudší.
Chudší lidé trpí především chorobami spojenými s nekvalitním jídlem, nedostatkem pohybu, kouřením a stresem kvůli ztrátě zaměstnání. Je u nich například mnohem vyšší výskyt rakoviny plic.
Podle Marmotovy zprávy tyto nerovnosti ohrožují zavedení odchodu do důchodu v 68 letech, s nímž se počítá v roce 2046. Tři čtvrtiny lidí mají v 68 letech vážné zdravotní problémy, uvádí zpráva. Podle ní "je potřeba se zabývat problémy chudších 75 procent obyvatelstva, pokud chceme mít zdravou populaci pracující ve věku 68 let".
Podle Marmota by britské zdravotnictví mělo vydávat víc na prevenci nemocí a stát by měl zvýšit minimální mzdu, protože nynějších 5,80 liber (175 korun) na hodinu neumožňuje vést zdravý život. Stejně tak se dokument vyslovuje pro progresivnější daňový systém, protože chudí nyní platí na daních 38 procent svého příjmu a nejbohatší 35 procent. Současně je pro úpravu struktury daní, aby i v případě nejnižších příjmů motivoval k práci.
Navrhuje také zavedení aspoň roční mateřské dovolené, protože výživa a péče, kterou dostávají děti v prvních letech života je klíčová pro jejich zdraví v dospělosti a pro životní vyhlídky.
