Lidovky.cz

Milion za centimetr². Filatelie jako vymírající koníček i ostrý byznys

Ekonomika

  11:05
V České republice se za rok vydraží známky za několik milionů korun, ve světě jsou to pak miliony eur či dolarů. Horentní sumy za ně utrácejí sběratelé, obchodníci i investoři. I když filatelistů v posledních letech ubývá, neznamená to, že by opadl zájem o známky či že by klesala jejich hodnota.

Filatelie foto: kresba pro LN - Filip ŠkodaLidové noviny

K bance přijíždí opancéřované auto bezpečnostní agentury. Vystupují z něj dva černí šerifové, vcházejí do budovy a pak jdou k bezpečnostním sejfům. Když banku opouštějí, nesou v rukou kufřík na řetízku. Ukrývá zřejmě nejdražší kousek "lepicího papíru", na jaký dnes můžete v Česku narazit. Auto pak míří na letiště, kde si kufřík přebírá speciální kurýr.

I tak může vypadat převoz nejvzácnější české poštovní známky, přesněji řečeno původně známky rakouské na žilkovaném papíru, ale s přetiskem Pošta československá 1919. "Takhle jsme ale nejdražší známku převáželi spíš kvůli televizi. Přála si show," přiznává majitel filatelistického pokladu Ludvík Pytlíček. Za normálních okolností cennosti ze své sbírky vozí sám, v kufru a běžným letem, inkognito.

Nejlepší kousky do sbírky - klikněte pro zvětšení
Nejlepší známky do sbírky.

Nejdražší známku vystavoval v Česku poprvé v roce 2008 na výstavě Sběratel. Do pražských Letňan, kam se veletrh sběratelů všeho možného i nemožného přestěhoval po požáru jednoho z křídel Veletržního paláce, má Ludvík Pytlíček namířeno i letos. Bezpečnostní opatření ale zdaleka nedosahují takového rázu jako při přesunu nejcennější tuzemské poštovní známky.

"Letos jsme se rozhodli udělat změnu, protože rarity z mé sbírky československých známek včetně té nejcennější jsem vystavoval už několikrát. Letos povezu na Sběratele sbírku kolků," ukazuje filatelista na osm rámů se zažloutlými "papírky". Jsou mezi nimi třeba okolkované hrací karty nebo kolky z bankovek. Vidět je můžete až do sobotního večera, kdy letošní ročník veletrhu Sběratel končí.

Vášeň, byznys i investice
Nejdražší česká známka, kterou Ludvík Pytlíček neprodal ani za před časem nabídnutý jeden milion dolarů, jenom potvrzuje, že ve špičkové filatelii se točí opravdu slušné peníze. Vzhledem k roztříštěnosti je ale těžké vyčíslit, kolik činí přesný obrat tohoto byznysu. Známky se prodávají mnoha kanály, od osobního prodeje po aukce.

Nejlepší známky do sbírky.

"Tradice přímého prodeje mezi filatelisty neumožňuje přesnější zmapování skutečných objemů obchodů, stejně jako internetové aukce a podobně," vysvětluje majitel filatelistické prodejny Profil František Beneš. Odhaduje však, že jen ve veřejných dražbách, jimž se také věnuje, sběratelé ročně utratí řádově desítky milionů korun.

Sbírka filatelisty Ludvíka Pytlíčka ze Semil

V České republice fungují tři velké aukční společnosti, v jejichž dražbách lidé neváhají utratit částky ověšené šesti nulami. Vedle Profilu jsou to ještě aukce Jiřího Majera a brněnská Filatelie Klim. Například Majer pořádá pravidelnou aukci známek dvakrát do roka. Letošní podzimní aukce vychází na 11. září. V katalogu můžete najít jak známky za pár stokorun, tak exempláře za desítky tisíc. A to jsou pouze vyvolávací ceny.

Třeba loni na podzim celková suma za všechny vydražené známky přesáhla deset milionů korun. Nejúspěšnější položkou byl aršík Slovenská pošta deťom z roku 1944. Jeho cena se z vyvolávacích 350 tisíc korun vyhoupla na více než dvojnásobek. Podle Majera to dokazuje, že se aukcím daří i v době ekonomického útlumu. "Rok 2008 byl úspěšný. Objem prodeje na třech aukcích přesáhl 50 milionů korun," dodává. Rok 2009 sice krize poznamenala více, u vzácných sběratelských rarit ale o zájemce přesto nebyla nouze.

Nejlepší známky do sbírky.

Český trh je nicméně oproti některým dalším evropským zemím v podstatě miniaturní. Například v sousedním Německu funguje podle předsedy Svazu českých filatelistů (SČF) Lumíra Brendla přibližně 150 filatelistických aukčních síní. Jejich tržby se počítají rovněž v milionech, ovšem eur. Nejvýznamnější světovou firmou zabývající se obchodováním se známkami je švýcarský Feldman. Ten má na svém kontě prodeje nejdražších světových známek včetně mezi laiky nejznámějšího kousku, Modrého Mauritia.

V letošním roce se Davidu Feldmanovi povedlo vydražit také jednu z vůbec nejvzácnějších známek světa, Švédskou tříšilinkovou známku z roku 1855. Aukční síň na přání kupců odmítla sdělit cenu, Feldman ale naznačil, že se jednalo o největší sumu, jakou kdy někdo za samostatně vydraženou známku zaplatil. "Byla rozhodně dražší než jakákoliv jiná samostatně vydražená známka včetně Modrého Mauritia, který se v roce 1993 prodal za 1,4 milionu dolarů," konstatuje.

Je to vášeň jako automaty

Sběratel známek Ludvík Pytlíček ze Semil





Pro řadu filatelistů je to persona non grata. Ani tak ale nelze Ludvíku Pytlíčkovi upřít, že je momentálně nejúspěšnějším českým sběratelem.

LN Jste majitelem nejdražší české známky. Kromě toho, že jste nezveřejnil její cenu, jste vlastnictví známky deset let tajil. Proč?
Kupoval jsem známku od celkem šesti restituentů, kteří ji získali zpět od Poštovního muzea. Byly mezi nimi problémy – někteří informace o prodeji chtěli zveřejnit, jiní ne. Jeden z restituentů se navíc rozváděl, a nechtěl, aby manželka z prodeje dostala podíl. I proto zřejmě trval na tom, že se známka deset let nesmí vystavit.

LN Dá se vyčíslit cena této známky? Opravdu dosahuje milionu dolarů, který vám za ni nabízeli?
Vzhledem k tomu, že se známka nikdy nedražila v aukci, je určení ceny velmi ošidné. Ta známka je navíc jediným exemplářem na světě. Za komunistů byla cena určena na 3,5 milionu korun.

LN Podle expertů vlastníte momentálně největší sbírku československých známek. Považujete ji za kompletní, nebo vám ještě nějaké úlovky chybí?
Nechybí mi prakticky nic, vždycky se ale najdou nějaké drobnosti, kterými bych si mohl sbírku vylepšit. Získat třeba lepší obálku s lepším tvarem, zajímavější razítka. Sbírání nikdy nekončí. Například před pár měsíci jsem byl na aukci v Ženevě, kde se dražila velká sbírka zesnulého filatelisty doktora Fischmeistera. Já jsem si na aukci za pár desítek tisíc eur koupil několik známek, abych si sbírku vylepšil. Třeba některé známky jsem měl jen jednotlivě, a tam jsem je pořídil ve čtyřbloku.

LN Kolik byste byl nejvíce ochoten utratit za známku?
Jsou to miliony korun. Například když jsem usiloval o naši nejvzácnější známku, byl jsem ochoten zaplatit prakticky jakoukoliv cenu. Naštěstí majitelé nebyli tak sečtělí a znalí. Věděli jen, že ta známka má cenu v milionech.

LN Za svou sbírku jste získal mnoho ocenění. Sbíráte známky pořád ještě ze sběratelské vášně, nebo vás už více motivuje sbírání medailí z výstav?
Ne, filatelie je vášeň, to je jako když hrajete automaty. Když vidím nějakou vzácnou známku, která mně chybí, tak nekoukám nalevo napravo. Naštěstí si to mohu dovolit. Na obchodování se známkami jsem vydělal slušné peníze, a navíc jsem je i dobře investoval.

LN Vaše sbírka československých známek je u nás i ve světě velmi ceněná, získala řadu medailí. Existuje nějaká s ní srovnatelná?
V Čechách má srovnatelnou sbírku prakticky jen jeden člověk, nějaký advokát, který obchoduje s realitami. Ten mě mimochodem přeplatil, když jsem před dvěma lety usiloval o sbírku známek Lamberta Krejčíře.

LN Říkal jste, že vaši sbírku v zahraničí pojišťujete na sto milionů korun, jen nejcennější známka má pojistku na deset milionů. Kdyby ji někdo ukradl, byla by vůbec prodejná?
Těžko. Takovouto raritu by si někdo mohl maximálně schovat doma, dát si ji do sbírky. Ale nemohl by se s ní nikde pochlubit.

LN Jak svoje cenné a drahé známky skladujete?
V Komerční bance mám celý sejf. Nejdřív jsem měl sbírku v Praze, ale bývalý ředitel Richard Salzmann nakonec zařídil, abych ji mohl uložit přímo tady v Semilech. Takže doma žádné cenné věci rozhodně nepřechovávám.

LN Filatelistů v Česku ubývá. Hodnotné sbírky jsou často rozprodávány v aukcích. Pojistil jste se nějak, aby se nerozpadla i vaše sbírka?
Rozhodně chci, aby má sbírka československých známek zůstala v celku. Rodina bude mít k prodeji dost jiných věcí. Do závěti proto plánuji dát podmínku, aby se nerozprodala a aby ji třeba jednou za deset let někde vystavili. Bohužel z rodiny se filatelii nikdo nevěnuje. Snažil jsem se k tomu děti přitáhnout, ale nepovedlo se to.
Na rozdíl od Mauritia, kterého na světě existuje dvanáct exemplářů, se tato švédská známka v nezvyklé žluté barvě (původně měla být zelená) dochovala jen jedna.

Známky lákají nejenom sběratele nebo obchodníky, kteří díky deseti- a víceprocentním provizím na aukcích vydělávají. Jsou také oblíbeným investičním nástrojem či prostředkem k relativně bezpečnému uložení peněz. Cena vzácných známek je totiž podle Brendla konstantní či rostoucí.

"Dobré známky časem zrají jako víno a mohou dosáhnout i vyšší ceny, než byla ta pořizovací," říká. Není to ale pravidlem. "Je třeba dobře vybírat. U novějších známek totiž cena může naopak s postupem času klesat," upozorňuje.

Padouch, nebo oběť?
Když vyslovíte jméno Ludvíka Pytlíčka před jakýmkoliv filatelistou, můžete si být jisti dvěma věcmi: jednak je bude určitě znát a jednak jeho reakce nebude neutrální. Nejznámějšího českého sběratele, který se pyšní mnoha mezinárodními oceněními i členstvím v Klubu filatelistické elity MonteCarlo (Club de Monte-Carlo de l’Elite de la Philatelie), totiž někteří kolegové obviňují z prodeje padělaných známek.

Podle znalce Františka Beneše se toho měl dopustit několikrát, nejznámější je nicméně případ z let 2003 až 2004. Zajímavý je mimo jiné i proto, že se jako jeden z mála dostal až k soudu.

O co vlastně šlo? Ludvík Pytlíček v roce 2003 v brněnské aukci Klim nabízel k prodeji sběratelskou raritu – jistý ústřižek letecké průvodky. Neuspěl, avšak vysvětlení proč, se liší. Beneš tvrdí, že se ústřižek vrátil kvůli reklamaci na nepravost, Pytlíček zase říká, že o něj prostě jen nebyl zájem.

Příběh pokračoval nabídnutím téhož ústřižku na jiné aukci, tentokrát v Ženevě. Tam už byl český filatelista úspěšný a prodal ústřižek švýcarskému zájemci. Jenže ten jej po dalším ověření pravosti vrátil s jednoznačným verdiktem: Padělek.

Padělatelství je ve filatelii velmi citlivým tématem. Ani Ludvík Pytlíček při zmínce o této kauze nezachová chladnou hlavu. Po hodině poklidného vyprávění se během minuty rozohní a padají slova jako závist nebo fraška. Tvrdí, že Beneše v minulosti několikrát přeplatil na aukcích, a kvůli tomu mezi nimi panuje nevraživost.

To však Beneš odmítá. Podle jeho slov je kauza z roku 2003 jen jedním "z řady případů stejného aktéra". Během působení na pozici předsedy Komise znalců Svazu českých filatelistů prý hovořil s více sběrateli, kteří se cítili být podvedeni. "Můj pohled na to je takový, že pan Pytlíček možná o některých padělcích věděl," říká poněkud vyhýbavě Lumír Brendl.

Člověk s Pytlíčkovými znalostmi v oboru, který je navíc soudním znalcem, by však podle něj měl rozpoznat, jestli "něco je, nebo není pravé". Část filatelistické obce tak Pytlíčka už navždy bude považovat za podvodníka, přestože soud neprokázal, že filatelista o padělku věděl, a jednal tak v dobré víře.

Padělky samozřejmě škodí nejen samotným napáleným kupcům falz. Poškozují celý obor filatelie; vnášejí na něj nedůvěru. "Celá filatelie je založena na důvěře – nejen jednoho k druhému, ale především k tomu, že moje známky jednou zase někdo koupí.

Prodej padělků ke škodě sběratelů však tuto důvěru podlamuje," vysvětluje Beneš. Pokud by se padělky rozšířily ve větší míře, mohly by podle něj nalomit důvěru natolik, že by poklesla i hodnota nejcennějších známek.

"Poctiví sběratelé by pak nad svými malými akciemi zaplakali," varuje Beneš. Dodává, že v dnešní době sice nové metody ověřování pravosti dávají znalcům větší šance padělek rozpoznat, stejně tak lepší technologie ale bohužel využívají i padělatelé.

Každá chyba se cení
Známky se prodávají často za statisícové i milionové sumy. Od čeho se taková cena odvíjí? V první řadě závisí na poptávce. I známky s nižší vyvolávací cenou mohou nakonec v aukci vynést několikanásobek, pokud se o ně přetahuje více zájemců. A ti stojí především o unikátní a raritní kousky.

"Cena známky se v zásadě odvíjí od toho, v jakém nákladu byla vydána a kolik se jí z tohoto nákladu zachovalo," vysvětluje Brendl. Proto je mezi filatelisty obrovský zájem i o známky s nejrůznějšími chybami či o známky nalepené na dopisech a oražené zajímavým razítkem. Chybotiskem jsou tak Modří Mauritiové, za zmetek lze vlastně označit i výše zmíněnou švédskou tříšilinkovku.


Nejlepší známky do sbírky.

Převrácený přetisk je zase hlavním trumfem nejcennější české známky. Její hodnotu lze určit jen těžko – musel by ji prověřit trh. A to se zřejmě jen tak nestane. "Byl jsem ochoten za známku zaplatit prakticky cokoliv a nyní odolávám i velkým nabídkám. Chci, aby tato rarita zůstala v Čechách," vysvětluje Pytlíček, proč svůj filatelistický klenot nehodlá prodat.

Českých známek s milionovou hodnotou nicméně není mnoho a prodej za sedmimístné sumy se podle Majera povede jen jednou za čas. Jiným příkladem takto cenné známky je chybotisk "50/50 Doplatit". Ten se prodal v roce 2008 neznámému kupci po telefonu za 1,5 milionu korun a prodej zprostředkovával právě opět Majer.

Přestože jméno Ludvíka Pytlíčka působí na některé jeho kolegy jako červený hadr na býka, ani největší kritici mu neupírají, že dal dohromady jedinečnou sbírku. "Není pochyb o tom, že shromáždil hodnotnou kolekci československých poštovních známek," uznává Beneš.

I proto sklidila sbírka československých známek velký ohlas v zahraničí. Pytlíčkovi vynesla mnoho prestižních ocenění a medailí z výstav po celém světě. "Vystavoval jsem ji v Tokiu, Singapuru, Rio de Janeiru, Dillí, San Francisku, Moskvě, Londýně a dalších městech," vypočítává. Nejzajímavější kousky vydal i v knižní podobě.
Sbírku srovnatelné hodnoty v Česku zřejmě nenajdete. Snad s jedinou výjimkou. Tou je tajemný mladý advokát z Prahy, který se v posledních letech objevuje na aukcích a neváhá utrácet za cenné známky statisícové sumy. Jeho největším zásahem bylo vítězství v aukci rozsáhlé sbírky známek otce nechvalně známého českého podnikatele Radovana Krejčíře – Lamberta.

Sběratel známek Ludvík Pytlíček ze Semil, srpen 2010, známka Pošta Československá 1919

O sbírku se přetahoval na dálku právě s Pytlíčkem. Nakonec jej přeplatil a za sbírku, v níž se podle expertů nacházejí i padělané známky, dal celkem více než 15 milionů. "Tento pán má teď velice slušnou kolekci. Já bych ji tipoval na zlatou medaili na mezinárodních výstavách," hodnotí nastupujícího konkurenta Pytlíček. Vedle něj a neznámého sběratele je podle Brendla v Česku maximálně 40 dalších filatelistů, jejichž sbírky mají šanci uspět i v zahraničí.

Ani jeden ze sběratelů se ale nemůže rovnat ještě s jednou významnou sbírkou v Česku. Je jí expozice Poštovního muzea. V muzeu se totiž podle ředitele Jana Galušky shromažďují všechny známky vydané v Česku a navíc i většina známek zahraničních. I díky tomu se Poštovní muzeum mohlo stát členem klubu filatelistické elity. Galuška si ani netroufá odhadnout, jakou cenu miliony známek v archivu muzea mají. "Je ale víceméně jasné, že pokud bychom všechny známky vypustili na trh, zničili bychom tím celý filatelistický byznys," naznačuje.

Filatelisté vymírají
Sbírání známek má v České republice, potažmo v Československu, dlouhou tradici. V éře socialismu se mu věnovaly desetitisíce lidí, ovšem daleko spíš než byznys pro ně filatelie představovala jednu z mála možností seberealizace. Se známkami se oficiálně soukromě neobchodovalo, povoleny byly jenom burzy.

Sbírka filatelisty Ludvíka Pytlíčka ze Semil, kolek na hracích kartách

I ty ale povolili komunisté jen kvůli výsadnímu postavení filatelie v socialistickém Československu. "Režim – jinak rigidně odmítavý k jakémukoli podnikání – toleroval burzy a aukce známek, na nichž veliké množství lidí obchodovalo jako za první republiky či kdekoli jinde v západním světě," vzpomíná Beneš.

Mnoho známek se také během výrazných zvratů v českém politickém životě ztratilo do zahraničí. Na rozdíl od jiného majetku se dopisní známka často vysoké hodnoty dala odvézt doslova v náprsní kapse. Ve vlnách, kdy lidé utíkali ze země, tedy hlavně kolem let 1939, 1945, 1948 a 1968, tak za hranicemi skončila nejedna cenná sbírka. Po roce 1990 proto někteří sběratelé začali odvezené známky vracet zpátky "domů".

Nejlepší známky do sbírky.

V současnosti registruje podle Brendla Svaz českých filatelistů devět tisíc členů. Pro srovnání – po rozdělení Československa jich bylo téměř třikrát tolik. "Každým rokem ubývalo několik tisíc členů. Nebylo to ani tak kvůli novým možnostem komunikace, které nahrazují klasickou poštu, ale spíše kvůli věku," konstatuje Brendl.

Příliš velký zájem není ani mezi mladými; organizovaných dětí je jen tisícovka. Podle Beneše se ale není třeba obávat, že by filatelie zašla na úbytě úplně. "Klesá spíše zájem sběratelů organizovat se ve sdruženích a svazech. Jinak je ale člověk od přírody sběrač, a proto si o budoucnost našeho oboru nemusíme dělat velké starosti," říká Beneš.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.