Z pohledu reálných ekonomických principů jde o nelogičnost až nesmysl, kterých jsou však pohádky plné. Lidové noviny se na typické či nejkřiklavější případy ekonomických bludů v pohádkách podívaly zblízka. Tak například právě v Mrazíkovi je malým divákům podsouváno, že lepší než vlastní píle je odevzdané čekaní na rozmary osudu.
Ekonomické omyly
|
Zásadní roli v úspěchu pohádkových žen hraje i krása. Ukázkou může být Popelka, jejíž sestry nejsou zrovna dvakrát pohledné, a ačkoli se také snaží, nakonec nejlépe dopadne krásná Popelka.
V pohádkách se často ukazuje naprosto nevhodné chování na trhu práce. Hlavní hrdinové řady pohádek získají poklady a štěstí většinou jen díky tomu, že jsou hodní. Vlastní tvrdá práce a přičinění se kladným hrdinům nedostává.
Nebo ještě hůře, některé pohádky děti přímo navádějí k nekalostem. Třeba pohádka O perníkové chaloupce. Ta bezmála navádí děti, aby kradly cizí majetek. Když jsou v pohádce majitelkou daného obydlí - perníkové chaloupky -chyceni a po zásluze potrestáni, je ona vykreslena jako zlá ježibaba.
Pohádky nekladou důraz na vlastní schopnosti. Místo nich mají rozhodující slovo konexe - ať už to jsou kouzelní dědečkové nebo třeba zvířátka, která v rozhodujících okamžicích hlavnímu hrdinovi pomohou.
ČTĚTE TAKÉ: |
Typickým příkladem nedoceněné osobnosti je Trautenberk z Krkonošských pohádek. Kreativní podnikatel chce třeba podnikat ve farmacii - prodávat léčivé bylinky -, nebo prodávat vodu z přehrady svého panství. Neschopní a líní zaměstnanci, spolčení s mocným sousedem Krakonošem, mu však hází klacky pod nohy.
Pohádky jsou navíc plné kouzelných předmětů, které by ve skutečnosti vedly jen k hlubokým hospodářským krizím. Oslík, z kterého se sypou peníze, by jistě způsobil hyperinflaci, ubrousek, který se sám prostírá, by zdevastoval zemědělce i potravináře.
Proč pohádky klamou? Mohou za to naši předci. „Jejich představa o štěstí byla, že najdou poklad nebo si vezmou princeznu,“ říká Jaroslav Otčenášek z Etnografického ústavu AV ČR.
