Lidovky.cz

Sedm nových hříchů: Obézních je více než podvyživených. Lidé jídlem plýtvají

Ekonomika

  11:30
Jeden známý má zvláštní zálibu. Ze zbytků nesnědeného jídla na večírcích vytváří podivná a někdy trochu nechutná „umělecká díla“. Není umělec, dělá to pro zábavu, pro pobavení ostatních, tak trochu tím provokuje.

Burger (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Že tak jen zbytečně plýtvá jídlem? Ruku na srdce - pochutiny, které celý večer zdobí raut, už často v závěru nevypadají vábně a po „zapomenutých“ talířcích se válí spousta zbytků, které rozhodně už nikdo konzumovat nebude. To provokativní „umění“ tak spíš svým způsobem upozorňuje na to, jak lidé o jídle smýšlejí.

Často ho berou jako samozřejmost, které si neváží, nebo ho naopak adorují až příliš - stačí se podívat na záplavy anonymních talířů na sociálních sítích, jež postrádají hlubšího smyslu. Mnozí ho vlastně nevnímají ani jako jídlo, tedy něco, co pro život potřebujeme a co nám zároveň může poskytovat trochu té radosti a uspokojení.

Banner Index

„Jím prostě proto, že musím,“ zní častý argument naprostého nezájmu o jídlo. Jídlo některé zdržuje, jiní jakékoli chutě opravdu neřeší. To problém není, ale někteří takoví lidé se pak stravují zcela nevhodně. Končí v náručích fast foodů nebo konzumují potraviny, o jejichž složení ani výživovou hodnotu se vůbec nestarají. Na problém je tak zaděláno.

Právě řetězce rychlého občerstvení jsou vlastně důkazem toho, že obžerství jako tradiční smrtelný hřích sice dnes možná trochu pozbylo svého významu, ale je potřeba ho stále připomínat. Ostatně podle údajů Červeného kříže z roku 2013 je obezita globálně větším problémem než podvýživa: zatímco nebezpečnou nadváhou bylo ohroženo 1,5 miliardy lidí, podvýživou asi 925 milionů.

Plýtvání jídlem

Mnozí zase jídlem bezostyšně plýtvají a zbytky po nějakém tom rautu jsou oproti jejich jídelnímu odpadu jen kapkou v moři. Podle údajů Evropské komise se v EU každoročně vyhodí asi 90 milionů tun potravin, tedy zhruba 180 kilogramů na obyvatele. Celosvětově se podle OSN proplýtvá asi 1,3 miliardy tun potravin ročně, což je až třetina produkce.

V Česku plýtvání ve velkém donedávna podporovala i legislativa, která se teprve nedávno změnila tak, aby přebytečné jídlo mohlo putovat za výhodných podmínek na charitativní účely. Lidé se jednoduše k jídlu začali chovat neuctivě a zapomněli, jak důležité vlastně je. A jak bylo v mnohých dobách neuvěřitelně problematické sehnat ho pro svou rodinu dostatek.

Ne dostatek na to, abychom se pohodlně najedli, ale abychom vůbec přežili. Jistě, na vlastní kůži se dnes v našem světě s hladomorem nesetkáme, i když i mezi námi jsou tací, pro něž se sehnat alespoň něco do žaludku stává doslova otázkou života a smrti. A dodnes existují části světa, kde je hladomor obrovský problém. Přesto se pro většinu stalo jídlo spíše objektem, něčím, co tu prostě je.

Řešením není humanitární pomoc ani snad zákaz pompézních, drahých restaurací. Obojí je svým způsobem jen taková manifestace určitého postoje. Řešením je úcta k jídlu. Úcta k tomu, co jíme a proč, uvědomění si celého řetězce činností, díky nimž se jídlo nakonec dostane na náš stůl. Nevážit si jídla je po zásluze jedním z novodobých hříchů.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.