Co se tváří jako ekologické opatření, je evidentní výron skupinového zájmu. Bude se to líbit Jahnovým zaměstnavatelům ve Volkswagenu.
Od roku 1999 řídil Martin Jahn státní agenturu CzechInvest, která do republiky lákala velké zahraniční investice (čti automobilky), a nese tedy lví podíl zodpovědnosti za tu nešťastnou okolnost, že české národní hospodářství má hned po Slovensku druhý největší podíl automobilového průmyslu na světě.
Rok strávený ve vládách sociálnědemokratických premiérů Grosse a Paroubka byl jen uměleckou zastávkou na cestě ze státního úřadu pro dotování automobilového průmyslu do automobilového průmyslu. S nadsázkou, ale opravdu jen malou, lze Jahnův životopis vyplnit jedním slovem: auto.
Sociálnědemokratická strana navrhuje shodou okolností stejně šrotovné jako on. Co na tom, že by na dotaci museli přispívat chudší lidé, kteří sami na nový vůz mít nebudou. ČSSD si je jejich přízní tak jistá, že se na jejich zájmy nemusí ohlížet. Co na tom, že by nuceně přispívali i neřidiči, ti zase nemusejí zajímat prezidenta Svazu automobilového průmyslu Jahna.
Při sestavování NERV šlo zřejmě i o to, aby vláda demonstrovala určitou ideovo-klanovou toleranci – jinak si lze členství Jahna, ale také bývalého poradce ministra Sobotky Tomáše Sedláčka (oblíbená kariérní linka ČSSD–ČSOB) nebo Zemanova ministra průmyslu Jiřího Rusnoka těžko vysvětlit. Všichni tři se rozdílnou měrou buď účastnili kladení současných strukturálních slabin českého národního hospodářství, nebo u něj aspoň asistovali. V Jahnově případě však míra spolupachatelství výrazně převyšuje průměr. A jen on stihnul vystřihnout si ještě před prvním zasedáním rady klasický lobbing.
Předseda vlády Topolánek zakládal NERV trochu z nouze, když do vlády nesehnal žádného pořádného ekonoma. Ten Martina Jahna vyhazovat nebude. Tak ať Jahn v radě zůstane jako připomínka toho, co jsou „toxické úvěry“ české ekonomiky.
Od roku 1999 řídil Martin Jahn státní agenturu CzechInvest, která do republiky lákala velké zahraniční investice (čti automobilky), a nese tedy lví podíl zodpovědnosti za tu nešťastnou okolnost, že české národní hospodářství má hned po Slovensku druhý největší podíl automobilového průmyslu na světě.
Rok strávený ve vládách sociálnědemokratických premiérů Grosse a Paroubka byl jen uměleckou zastávkou na cestě ze státního úřadu pro dotování automobilového průmyslu do automobilového průmyslu. S nadsázkou, ale opravdu jen malou, lze Jahnův životopis vyplnit jedním slovem: auto.
Sociálnědemokratická strana navrhuje shodou okolností stejně šrotovné jako on. Co na tom, že by na dotaci museli přispívat chudší lidé, kteří sami na nový vůz mít nebudou. ČSSD si je jejich přízní tak jistá, že se na jejich zájmy nemusí ohlížet. Co na tom, že by nuceně přispívali i neřidiči, ti zase nemusejí zajímat prezidenta Svazu automobilového průmyslu Jahna.
Při sestavování NERV šlo zřejmě i o to, aby vláda demonstrovala určitou ideovo-klanovou toleranci – jinak si lze členství Jahna, ale také bývalého poradce ministra Sobotky Tomáše Sedláčka (oblíbená kariérní linka ČSSD–ČSOB) nebo Zemanova ministra průmyslu Jiřího Rusnoka těžko vysvětlit. Všichni tři se rozdílnou měrou buď účastnili kladení současných strukturálních slabin českého národního hospodářství, nebo u něj aspoň asistovali. V Jahnově případě však míra spolupachatelství výrazně převyšuje průměr. A jen on stihnul vystřihnout si ještě před prvním zasedáním rady klasický lobbing.
Předseda vlády Topolánek zakládal NERV trochu z nouze, když do vlády nesehnal žádného pořádného ekonoma. Ten Martina Jahna vyhazovat nebude. Tak ať Jahn v radě zůstane jako připomínka toho, co jsou „toxické úvěry“ české ekonomiky.