Jak to ale vyhlíží zvenčí, nad tím se designovaný premiér nezamýšlí. V neděli se pánové Zaorálek i Vondra shodli na tom, že by měl být ministr lidských práv i v nové vládě, totožný názor hlásá i Strana zelených. Jenže v pondělí se ozval Jiří Paroubek s tím, že si nic takového nepřeje, a nezávislý úředník se kupodivu rozhodl ve shodě s tímto, na pohled osamělým, politikem. Bez ohledu na hodnocení tohoto rozhodnutí vypadá celý proces směšně a vládě na legitimitě nepřidává.
Pan Fischer sedí v Hrzánském paláci a denně se u něj jak na orloji střídají minstři odcházející i ti budoucí. Veřejnost se přitom nedoví vůbec nic relevantního kromě šokující noviny, že si dotyční s premiérem popovídali.
I náhlé rozhodnutí o nové ministryni zdravotnictví vypovídá o čistě formální roli pana Fischera. Paní Jurásková se včera stala čerstvou šéfkou resortu zdravotnictví jen proto, aby mohla ve čtvrtek letět s dosluhující ministryní paní Filipiovou do Lucemburku na ministeriádu o prasečí chřipce. Když to vyžaduje situace, jde vše rychle.
Je nepochybné, že na jménech ministrů i časovém harmonogramu nástupu nové vlády se shodly klíčové politické strany. Pan Fischer se příliš nenamáhá vysvětlovat veřejnosti, koho a proč do vlády „vybral“, asi se mu nechce lhát. Jistě, ale proč proboha provozuje ten nesmyslný rituál, kdy nás buď on osobně nebo jeho mluvčí krmí sděleními, jež lze shrnout do věty: zatím se nic nemění. Všichni víme, jak to dopadne, tak proč si to špatně sehrané představení neušetřit?
