Lidovky.cz

Fischer: Nejsem loutka, ani z Marsu

Ekonomika

  14:08
PRAHA - Nejsem loutka, říká premiér Jan Fischer. V rozhovoru pro LN tvrdí, že svou novou roli bude umět hrát a že jeho vláda bude spolupracovat se "slušnou mírou autonomie". "Role premiéra se mi začala docela líbit," přiznal Fischer.

Jan Fischer. foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

LN Když jsme se spolu bavili zhruba před měsícem poté, co vaše jméno prosáklo poprvé, působilo to, že jste z možnosti být premiérem dost vyklepaný. Od té doby se zdá, že jste se do té role vžil a dost vás to baví. Je to tak?
Tak člověk na sobě pracuje. Pro mě to samozřejmě byla novinka, byl to šrapnel do života, do celého ustrojení. I když jsem se rozhodl vědomě a racionálně tu roli přijmout, tak se s ní samozřejmě sžíváte, vidíte se v ní, nebo nevidíte. A já vidím, že jsem připraven se s tou rolí potkat. Takže ano, máte pravdu, cítím se v té roli líp.

LN Opravdu se cítíte jako plnohodnotný premiér? Máte pověst loutky, maňáska. Není to tak?
To je úžasné. S velkým zájmem sleduji, jak se ta přídavná jména rodí: loutkový, loutka, marioneta, a mohl bych vymyslet ještě padesát výrazů. Ta vláda prostě vznikla na půdorysu nějaké politické dohody poté, co se tu stalo. Politické strany hledaly východisko, našly ho v tom, že požádají někoho, aby se ujal vedení vlády tohoto typu. Nicméně je to vláda odpovědná parlamentu a bude pracovat se slušnou mírou autonomie. Ale také jsem respektoval, že nominovat budou zástupci stran. Víme, kdo to byl.

LN V jednu chvíli jste si zřejmě začal myslet, že jste opravdu plnohodnotný premiér, postavil se na zadní a zkusil dát do vlády jiné lidi, než vám strany nadiktovaly. ODS a ČSSD s vámi ale velmi rychle vyběhly a vy jste poslušně stáhl krovky...
Tak ta interpretace... Zaprvé si myslím, že vyjednání kompromisu není stažení krovek. Já jsem skutečně s některými jmény, kandidaturami, měl problém. Takže jsem se vůči nim vymezil. Na druhé straně nesestavuji si management svého podniku. To je o jiné roli.

LN To jste musel vědět od počátku. Proč jste to vůbec zkoušel?
Protože jsem s těmi lidmi mluvil a dospěl k názoru, že v tomto případě se vůči těm lidem vymezím. Ochota politiků o tom jednat byla nízká, tak jsem udělal krok, abych signalizoval, že na to mám silný názor a chci o tom jednat. A došel jsem až tak daleko, že jsem si ty nominace vytvořil sám. Dál jste to viděli. Byl silný odpor ze strany politických lídrů. Sedli jsme tedy ke stolu, dohodli se na dalším postupu a výsledkem je změna na postu ministerstva financí a průmyslu a obchodu. O to mi šlo a s novými kandidaturami jsem spokojen.

LN Jaké jste měl vůbec k původně navrhované trojici výtky? To jste nikdy neřekl...
Já jsem neformuloval výtky, bylo by to nekorektní. Není třeba, abych ty lidi nějak dehonestoval. Zkrátka mi do týmu, se kterým budu pracovat, zapadal někdo jiný.

LN Ministryně spravedlnosti vám zůstala stejná: Daniela Kovářová. Takže o ní řeknete, že se vám nezdá, že ji v týmu nechcete, pak přijdou Topolánek s Paroubkem a řeknou: Takhle ne! A vy řeknete: Fajn, bude se mi s ní spolupracovat dobře?
Není to jen o spolupráci. Prostě když s někým jednáte, tak si postupně utváříte názor nejen o tom, jak se s ním bude spolupracovat, ale jaké má celkové předpoklady. Dospějete k nějakému výsledku a dáte najevo, že byste tam raději viděl někoho jiného. Já opravdu nejsem v situaci, kdy si svobodně volím své lidi, není to management mojí fabriky. Prostě přišlo jednání, dospěli jsme k tomuto kompromisu. Kompromis nepovažuji za sprosťárnu.

Takže vám Kovářová nepřišla dobrá, a když se šéfové stran ozvali, uznal jste, že dobrá je?
Já jsem neuznal... Prostě jsem připraven s ní spolupracovat, respektuji, že povede velmi významné ministerstvo, a to je všechno.

LN Váš pokus o samostatnost ocenili z politiků snad jen Václav Klaus a Pavel Bém. Klausův tajemník Ladislav Jakl řekl, že s Klausem často mluvíte. Bavili jste se i o vašich kandidátech?
Ta jména jsem s ním nekonzultoval. Byl to prostě svobodný názor člověka, který usoudil, že by toto mohli být ti lidé. Nepracuji podle zadání ani prezidenta, ani lobbistických skupin (spekulovalo se, že Míl měl být ve vládě na přání lobbistů okolo Mostecké uhelné – pozn. red.) Tomu se usmívám. Není nic, co by na mě vytvářelo nějaké tlaky.

LN To jste si nedomyslel, že vám lídři stran vaši „svobodnou volbu“ zkrátka zatrhnou?
Ale možná že domyslel. Zkrátka jsem chtěl projevit nějakou autonomii a projevil jsem ji tímto způsobem. Výsledek ale respektuji.

LN Necítil jste se pak uražený? Politici sice do médií říkali: je to premiér, záleží na jeho názoru. Ale v momentě, kdy ho projevíte, tak vás peskují. Mirek Topolánek třeba řekl: „Pan Fischer asi zapomněl, že není jednou ze zúčastněných stran řešení.“
Nechme toho, co mě urazilo. Co čtu v médiích, to jsou kolikrát takové podpásovky, že se můžu cítit uražený od snídaně do večeře a od večeře do snídaně. Nejsem. Já si to v sobě umím nějak srovnat. Takže nemluvme o urážení, to je prostě drsný svět, do kterého jsem vstoupil a beru ho na vědomí. Je třeba zachovat chladnou hlavu.

LN Neměl jste někdy v průběhu vyjednávání chuť říct: tak na tohle nemám nervy – a jít od toho?
Skoro vždy máte z nějakých jednání pocit, že byste šel radši od toho. Ale když už jsem vám řekl, že se mi ta role začala docela líbit, tak jsem se s ní sžil natolik, že jsem vždy dokázal tento pocit překonat.

LN O vašich politických názorech se neví prakticky nic. Jste spíše „pravičák“, nebo „levičák“?
Má politická preference je mírně vpravo od středu.

LN V životopise máte devět let členství v KSČ. Váš kolega ze studií Martin Fuchs vzpomínal, jak jste se ještě v roce 1974 na VŠE radovali, že jste nemuseli vstoupit do SSM. Pak přišel Miroslav Šlouf, pohrozil – a vy jste tam narozdíl od Fuchse vstoupil. Jak na to vzpomínáte?
Martin Fuchs byl skutečně můj snad nejlepší kamarád. Připomněl příběh s Miroslavem Šloufem. Asi to tam takhle nějak na té škole běželo. Do SSM se vstupovalo poměrně masově, takže jsem to asi akceptoval... Že by to bylo s jásajícím úsměvem, úklonou, to určitě ne. Ale já jsem na té škole strašně chtěl zůstat. My měli tři lidi, kteří dostali nabídku pedagogicky působit, a já chtěl být vždy kantor. Strašně si to přál můj táta a myslím, že jsem na to měl. Jenže v roce 1974, kdy jsem školu končil, jsem dostal srozumitelný signál, že bez členství v KSČ to nepůjde. Tehdy jsem tu nabídku odmítl. Což není žádné hrdinství. Pak došlo na další nabídky.

LN Proč vám později nešlo členství v KSČ odmítnout?
Já nevím, jestli to nešlo odmítnout. Vytváříte si jakýsi morální deficit vůči sobě, svému okolí. Já tu první nabídku odmítl, ale ty nabídky byly opakované, pak jsem zkrátka podlehl. Že bych se z toho radoval, to nikoliv. To je něco, co si s sebou člověk nese poměrně dost bolestně. Jestli cítím k někomu morální deficit, tak k lidem, kteří odolali, kteří měli třeba sílu aktivně pracovat v disentu. Paradoxní je, že mám mezi nimi dost přátel a funguje to. Ovšem necítím morální deficit vůči lidem, kteří mě na začátku 90. let intenzivně kádrovali a ještě na podzim roku 1989 pečlivě ťukali na dveře stranických sekretariátů, a ono to časově nevyšlo.

LN Proč jste se po roce 1989 nezapojil do politiky?
Víte, já nechtěl. Už když jsem byl v KSČ, tak jsem se vždy viděl jako odborník. Nikdy jsem nekoketoval s tím, že bych šel nějak dál, třeba do Lidových milicí. Prostě jsem měl nějaké limity a takto se choval. Jako bytostný odborník. Takže jsem se v roce 1990 cítil dobře ve svém oboru, působil jsem jako náměstek tehdejšího předsedy federálního statistického úřadu, připravoval jsem první volby. Prostě cítil jsem se jako bytostný fachman a nechtěl jsem na tom nic měnit. Mě vnitřní svět politiky nelákal, neláká a nikdy nebude. Byť jsem byl ze své pozice vždy politice blízko. I díky svému vnitřnímu ustrojení, vztahu k politice a politikům jsem si svoji nezávislost vždycky uhájil.

LN V úvodu jste přiznal, že vás baví být premiérem. Neuvažujete tedy o tom, že byste si svoji misi v politice prodloužil?
V té roli se cítím lépe, jsem přesvědčen, že ji budu umět hrát. Ale to neznamená, že se mi v tom světě nějak náramně líbí. Čili se i nadále vidím jako odborník. Já bych rád dokončil svoji práci v ČSÚ. Mám tam toho dost rozděláno. Vyjednal jsem si podmínku: návrat tam, odkud jsem přišel.

LN Mimochodem, předtím než politici přišli na vás, se v kuloárech mluvilo o zadání na osobu premiéra. Necharismatický, vesměs nudný, nezajímavý, který by politiky nezastínil. Pak vybrali vás. Přemýšlel jste, zda na vás uvedená charakteristika sedí?
Nevím, jestli jsem charismatický, to nechám na druhých. Ale nejsem politik, nemám za sebou imagemakery, nepotřebuji to. Na druhé straně to označování suchar, hloupej Honzík, to je prostě naprosto proklatě spojováno s tou statistikou. Já si myslím, že nejsem tak úplně nezajímavý. Já se tak zkrátka nevidím. Mě nikdo do role suchara nebo trouby nenastylizuje. Já se při všech rolích, které musím hrát, snažím zůstat svůj.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.