Veřejný sektor přichází následkem privatizace ziskové části vodohospodářských společností o značné prostředky, které mohly být použity k financování potřebné obnovy vodárenské infrastruktury. Současné nastavení smluv se soukromými provozovateli navíc městům a obcím komplikuje přístup k dotacím z Evropské unie, uvádí TIC.
Podle vedoucí projektu Elišky Císařové by privatizace vodního hospodářství v Česku dávala smysl, pokud by veřejný sektor získal výnosy, lepší služby a nižší zainteresovanost na financování investic do infrastruktury. "Bohužel z příkladů popsaných v naší studii vyplývá, že zatím dochází spíše ke zprivatizování zisků a zestátnění nákladů," uvedla.
Dlouhodobé smlouvy jsou pro stát nastaveny nevýhodně
Zveřejněná studie TIC na příkladech privatizace v Praze, na Ostravsku, ve Zlíně a v Kroměříži ilustruje, za jakých okolností dochází k neprůhlednému nastavení vlastnických práv a dlouhodobých provozovatelských smluv. Dále odhaduje objem financí, o které veřejný sektor ztrátou ziskové části vodohospodářských společností přichází.
Velký problém podle TIC představují provozní smlouvy mezi vlastníky a provozovateli infrastruktury. Kontrakty jsou často nastaveny dlouhodobě (až na 25 let), přičemž prý znevýhodňují veřejného vlastníka infrastruktury. Nejsou transparentní z hlediska stanovení cen a zisku a nemotivují soukromé provozovatele zvyšovat efektivnost.
