Zatímco ve vyspělých ekonomikách se dá firma založit za pár dní a v takové Gruzii i za jedno odpoledne, v Česku se musí podnikáníchtivý občan připravit na několik úředních úkonů a průměrně třítýdenní obíhačku úřadů.
Tím samozřejmě není vší byrokracii konec. Když už se podnikateli podaří zápis nového "eseročka" do obchodního rejstříku, čekají ho další kratochvíle. Když si dovolí obchodovat v rámci EU, musí pravidelně vše hlásit Intrastatu. Místnímu Eko-komu zase posílá upřímné vyznání toho, jak balí své výrobky a kolik plastových futrálů za měsíc vyprodukuje.
Samozřejmostí je pravidelné přiznání k dani z přidané hodnoty, odesílání sociálního a zdravotního pojištění, záloh na daně z příjmů a bůh ví jakých ještě dalších poplatků (přirozeně všechny platby a přiznání na jiná místa). A aby se nenudil, tu a tam přijde nějaká kontrola.
Na samotné podnikání tak průměrnému českému podnikateli kvůli krmení nejrůznějších úředníků lejstry zase tolik času nezbývá.
Uvidíme, co na to politici v době předvolební. V poslanecké sněmovně leží zákony, které umožňují postupný vznik takzvaného jednotného inkasního místa, kam by měli podnikatelé platit všechny odvody. Projednávat se budou na schůzi, která dnes začíná.