Lidovky.cz

Ekonomická vláda odvrátí dluhovou unii, říká eurofederalista

Ekonomika

  20:00
Jeden z nejpřesvědčenějších eurofederalistů, bývalý eurokomisař, italský ekonom Mario Monti je přesvědčen, že přísnější dozor nad hospodářskou politikou v jednotlivých zemích zabrání tomu, aby se z eurozóny stala přerozdělovací a dluhová unie, v níž Němci a spol. budou platit účty za ekonomicky ležérní země.

Italský ekonom Mario Monti foto:  František Vlček, Lidové noviny

"Když společným vládnutím zabráníte excesům, jaké se staly v Řecku, tak tím zároveň bráníte vzniku přerozdělovací a dluhové unie. Nikomu pak nebudete muset posílat záchranné miliardy," řekl Monti v rozhovoru pro LN.

Do Prahy přijel na pozvání nadace Prague Twenty. V rozhovoru hodnotí francouzsko-německý pakt a zároveň vyjadřuje pochybnosti o jeho dodržování.

LN Jak to dopadne s eurem?
Aby bylo jasno: v krizi není euro, ale eurozóna. To je velký rozdíl. O krizi eura se můžeme bavit, pokud by prudce oslabovalo a ztrácelo hodnotu. Nic takového se ale neděje. Euro je stabilní měna. V krizi jsou některé země eurozóny. Jistě je to ale velká výzva k zásadní změně fungování eurozóny.

LN V čem by se měla eurozóna změnit?
V evropské integraci je to pořád stejné. V krizi se nakonec udělají rozhodnutí, která ji posouvají dopředu. Čím dřív se teď udělají, tím rychleji krize skončí. Musí se vymyslet krizové řízení eurozóny a permanentní záchranný fond pro země, které se dostanou do potíží. Zároveň se bude muset mnohem přísněji dohlížet na hospodářskou politiku. Je správné, že každá země bude muset poslat Evropské komisi k nahlédnutí svůj rozpočet ještě dřív, než ho schválí v parlamentu. A neměla by to být jen formální kontrola.

LN Jak přísná kontrola vyřeší hluboké ekonomické, kulturní a civilizační rozdíly v eurozóně, kvůli nimž jednotné úrokové sazby zemím nesedí?
Máte pravdu, když je v eurozóně jednotná měnová politika, země si musí pomoci jinak než přes úrokové sazby a kurz měny. Musí si pomoci přes rozpočet. Když politici střízlivě hospodaří a moc nezvyšují platy nebo dávky, tak také tlumí příliš rozjetou ekonomiku.

LN Pro koho dělá Evropská centrální banka měnovou politiku? Německo potřebuje zvýšit úroky, aby nespadlo do inflace. Oslabené Irsko by potřebovalo úroky co nejnižší.
To je těžké rozhodnutí, když je měnová politika jen jedna. Ti, kterým nesedne, si musí pomoci hospodářskou politikou.

LN Pro koho se nastavují úroky?
Pro celou eurozónu.

LN Rozdíly v ní jsou stále větší.
Každá země, která chce v měnové unii zůstat, si ze situace, která pro ni není optimální, musí pomoci správnou hospodářskou politikou.

LN Co je správné pro eurozónu: zabránit vyššími sazbami inflaci v Německu, nebo nižšími pomoci Irsku?
Musíme pracovat na tom, aby se Evropská měnová unie čím dál víc podobala Spojeným státům americkým. Aby měla skutečně jednotný trh nejen pro zboží a kapitál, kde to funguje dobře, ale i pro služby a zaměstnance. Když bude v jedné části unie boom, jaký teď vidíme v Německu, tak se prostě zdroje z těch míst, kde je recese, přesunou tam.

Proč by to nemohlo fungovat v Evropě, když to funguje v Americe? K tomu ale bohužel máme hodně daleko. Právě jsem pro předsedu Evropské komise Barrosa dokončil studii, jak pohnout s jednotným trhem pro služby a zaměstnance. Krizi eurozóny nejlépe vyřešíte tím, že trh bude skutečně jednotný.

LN Vy věříte, že se nezaměstnaný španělský dělník sebere a pojede si říct o práci do Berlína?
Proč ne? Ve Španělsku byl ještě před pár lety obrovský stavební boom. Pak bublina praskla a zakázky se propadly o desítky procent. Dnes tam máte spoustu šikovných stavebních inženýrů bez práce. Teď zase máte silný stavební boom v Polsku, a chybí jim projektanti.

Hodně Španělů by určitě šlo rádo dělat do Polska, aby si udrželi kontakt se svou profesí. Vědí, že v dohledné době doma zakázky nebudou. Ale oni tam jít nemůžou, protože polské zákony požadují úplně jiné zkoušky a certifikáty odbornosti, než ti Španělé mají. Nejde jen o to, že neumí polsky. Jazyk je samozřejmě taky překážka.

V řadě oborů ale není potřeba umět lokální jazyk. Něco jiného je pochopitelně, když jste doktor a potřebujete vést velmi důvěrné rozhovory s pacienty. Na to, abyste dokázala dobře vymyslet a postavit polský most, ale nemusíte umět polsky.

LN Také se bavíte s klienty, kterým musíte vysvětlit, proč něco navrhujete.
Všude máte mezinárodní firmy, normálně fungují a mluví se v nich světovými jazyky. Proč by to nemohlo fungovat ve stavebnictví? Jen si schválně vytváříme překážky, abychom chránili lokální byznys před cizí konkurencí. To musíme překonat. Nepodceňujte lidi. Vy si myslíte, že mladý polský a španělský inženýr se spolu nedomluví anglicky?

Mario Monti (67)

Italský ekonom Mario MontiItalský ekonom, akademik a politik byl devět let evropským komisařem. V letech 1995 až 1999 měl na starosti vnitřní trh a daně, v letech 1999 až 2004 hospodářskou soutěž. Vedl mimo jiné spor Evropské komise s Microsoftem a zabránil spojení firem Honeywell a General Electric na evropském trhu.

V současné době je prezidentem univerzity Bocconi v Miláně a bruselského think tanku Bruegel. Loni zpracoval pro předsedu Evropské komise Zprávu o budoucnosti jednotného evropského trhu. Pracoval jako poradce francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v komisi pod vedením Jacquese Attaliho, která navrhla zásadní proměnu Francie.

Monti je přesvědčeným eurofederalistou a zastáncem prohlubování evropské integrace do politické unie. Loni v září byl spolu s Jacquesem Delorsem, Danielem Cohn-Benditem, a Guyem Verhofstadtem spoluautorem inciativy Spinelli Group zasazující se o posílení federalizace Evropské unie.

LN Proč jednotný trh nefunguje?
Ve službách je to opravdu problém. A právě služby tvoří přes sedmdesát procent ekonomiky eurozóny. Takže bavit se o jednotném trhu, když ho nemáme pro služby, moc nedává smysl. V poslední době je v některých věcech vidět pokrok, ale jsme stále na začátku.

Státy jsou liknavé s uplatňováním direktivy o volném trhu služeb. Speciální kapitolou je celá elektronická ekonomika. To by přece mohlo fungovat velmi snadno, ale státy vytváří umělé bariéry. Když si chcete na internetu oficiálně stáhnout hudbu ze serveru v jiné zemi, tak to v šedesáti procentech nemůžete udělat. Systém vám nedovolí zaplatit vaší kartou.

Jsou komplikace s posíláním. Překonaly je jen opravdu velké nadnárodní firmy. Pro malé podnikatele je to velmi složité. Tady přitom kulturní odlišnosti ani vzdálenost nehrají žádnou roli a mělo by to fungovat velmi snadno. Jsou to jen zbytečné byrokratické překážky.

LN Jenže lidé volný trh služeb nechtějí. Francouzi odmítli v roce 2005 evropskou ústavu i ze strachu z příchodu polských instalatérů. Můžete ho dělat proti vůli voličů?
Je to těžké, ale ne nemožné. Každé zemi vadí na volném trhu něco jiného. Vy, Britové nebo Skandinávci byste asi bez větších problémů otevřeli trh ve všem. Francouzi jsou skoro ve všem proti. My Italové jsme někde mezi. Nestačí jen říct: otevřete trh. Musíte nabídnout přesvědčivý balíček.

LN Co by v něm mělo být?
Na jedné straně nárok na úplné otevření trhu ve službách a energetice. Na druhé musíte dát zemím právo chránit své přirozené zájmy. Tomu by posloužila daňová koordinace. Aby bylo jasno: nemám na mysli daňovou harmonizaci. Není potřeba, aby všechny země EU měly stejné daňové systémy, a už vůbec ne daňové sazby. Měly by se ale dohodnout, že nebudou extrémy. Třeba různá daňová privilegia nebo daňové ráje.

Evropané nechtějí jednotný trh, protože jsou přesvědčeni, že ohrožuje jejich sociální standard. Jsou přesvědčeni, že jde proti jejich zájmům. Pokud chceme s jednotným trhem pohnout, musíme brát ohled na tyto obavy. V řadě zemí se v poslední době snižovaly firemní daně, ale stoupaly daně z příjmů lidí. Pak se nedivte, když vám řeknou, že volný trh je proti jejich zájmům.

Když se odstraní daňové ráje a podobné extrémy, členské země budou mít víc peněz, aby si samy po svém rozhodly, jak budou kompenzovat poražené, ty, kdo kvůli volnému trhu skutečně ztrácí.

LN Němci a Francouzi chtěli podmínit pomoc Irsku zvýšením firemní daně z 12,5 procenta. To je daňový extremismus?
Teď ne. Zatím nevidím žádný důvod, proč by měl někdo nutit země, aby zvyšovaly daňové sazby. Ty extrémy jsou různé výjimky, speciální daňové režimy a ráje, ne daňový režim, který platí pro všechny firmy v zemi.

Samozřejmě že hodně lidí v Německu nebo ve Francii si myslí, že není fér, že se do Irska posílalo tolik peněz ze strukturálních fondů, když měli tak nízké daně. Nezapomínejte, že Irsko bylo před krizí bohatší než Německo i Francie, a přitom si od nich bralo peníze.

Říkají si: proč platíme do společného rozpočtu, z něhož čerpá bohatší země, když má navíc agresivně nízké daně, které vábí naše firmy, aby tam přesídlily? Teď nemluvím o záchranné půjčce, ale o dotacích ze strukturálních fondů. Tyto názory se dřív nebo později v debatě projeví a zesílí tlak na harmonizaci daní.

LN Daně jsou jedním ze symbolů státní suverenity.
Měna jím byla taky.

LN Ve světě dobře fungují jednotné trhy bez společné měny a daní. Třeba americká NAFTA. Nešlo by to tak i v Evropě?
V letech 1995 a 1996 procházela italská lira sérií devalvací. Němečtí a francouzští průmyslníci byli vzteky bez sebe. Žádali Evropskou komisi, aby jejich vládám dovolila veřejnou podporu firem z těchto branží.

Bylo tady vážné riziko, že tyhle třenice jednotný trh rozloží. Ochranářské tlaky a nápady na nejrůznější státní pomoc firmám sílily. Když se vlády rozhodnou, že budou podnikům dotovat konkurenceschopnost, kterou ztratily kvůli devalvacím v jiných zemích, tak to jednotný trh zlikviduje. To byl přece jeden z důvodů, proč euro vzniklo.

LN Teď se stejně zatlačí na sjednocení daní?
Tak daleko nejsme. Teď je tlak jen na odstranění daňových extrémů. Některé typy nemají vůbec dopady na jednotný trh. Třeba daň z příjmu fyzických osob nebo dědická daň. Opačným případem jsou nepřímé daně jako DPH, jejichž sladění je pro fungování trhu zásadní.

Ty musí být harmonizovány, nikoliv jen koordinovány. Pak máte šedou zónu: firemní daně, daně z kapitálových výnosů, z úspor. Zisky i úspory můžete velmi rychle přesouvat a přesouváte je velmi často právě kvůli daním. V této šedé zóně se teď bude vybírat, jaké daně je potřeba koordinovat, aby trh fungoval.

LN Jak hodnotíte německo-francouzský pakt konkurenceschopnosti, který počítá nejen s harmonizací daní, ale i důchodů?
Jsou v něm dobré i špatné věci. Dobré je, že Německo přistoupilo na Francií dlouho prosazovanou myšlenku, že eurozóna potřebuje společnou ekonomickou vládu, nikoliv jen společnou měnovou politiku. Oceňuji, že tam jsou zcela konkrétní návrhy, jako je uznávání kvalifikací.

To hodně usnadní stěhování za prací a pomůže volnému trhu služeb. Největší pochybnosti ale mám o důvěryhodnosti těch návrhů. Nebudou to zase jen deklarace na papíře? Důvěryhodnost se dá posuzovat jen podle vymahatelnosti. Kdyby se ten pakt opravdu přijal, co se bude dít, když ho některá země poruší? Tady mám opravdu velké pochybnosti.

Pravidla by měla vymáhat Evropská komise a Evropský soudní dvůr. Deset let jsem seděl v Komisi a vím, jak to fungovalo. Vzpomeňte si, jak se nevymáhal Pakt stability. Francie a Německo v tomto případě chtějí, aby to šlo mimo evropské právo, jako systém mezivládních smluv.

LN Proč potřebuje eurozóna ekonomickou vládu?
Společná měnová politika nemůže dlouhodobě fungovat bez společné hospodářské politiky. To už je snad každému jasné.

LN Může být ekonomická vláda a dluhová unie, k níž eurozóna spěje, legitimní, když ji lidé odmítají?
Mícháte dohromady několik věcí. Německo je přesvědčeno, že silnější ekonomická vláda zabrání vzniku dluhové a přerozdělovací unie. Přistoupili na ni jen proto, že uvěřili, že tomu může zabránit.

LN Tím to Angela Merkelová vysvětluje Němcům, ale není to iluze?
Když necháme stranou pochybnosti o vymáhání pravidel, tak ne. Když společným vládnutím zabráníte excesům, jaké se staly v Řecku, tak tím zároveň bráníte vzniku přerozdělovací a dluhové unie. Nikomu pak nebudete muset posílat záchranné miliardy.

LN Vy si umíte představit, že pod hrozbou sankcí přinutíte Řeky a Španěly, aby žili jinak?
V Řecku se teď podařilo prosadit podstatně víc, než se navrhuje ve francouzsko-německém paktu. Je neuvěřitelné, jak moc se ta země pod tlakem mění. Jsem překvapen, jak málo proti tomu lidé protestují v ulicích. Řekové dělají opravdu radikální transformaci své ekonomiky. Ořezávají přebujelý stát a otvírají se konkurenci.

LN Jaké radikální změny už udělali?
Pozorně je sledujte. V podstatě skončila cechovní regulace v řadě profesí, které byly dosud úzkostlivě chráněny a platil tam numerus clausus. Před několika týdny přijali velmi razantní zákon, který otvírá byznys.

Když byl Sarkozy zvolen, požádal mě, abych pracoval v komisi Jacquese Attaliho, která připravovala nápady na uvolnění podnikání. Nic z toho se dodnes neprosadilo. Řekové udělali mnohem víc. Dostali také pod obrovský tlak učitele. Už žádné definitivy a paušální platy. Velmi přísně se hlídá, kdo, co a jak učí. To byly ještě loni nepředstavitelné věci.

LN Přijmou běžní Řekové změny, které jim pod tlakem vnucují mezinárodní instituce?
Dostali se vlastní vinou do extrémní situace, v níž jste ochotni toho hodně skousnout, když věříte, že se z ní díky tomu rychle dostanete. Proto by také krizí zasažené země mohly přistoupit na německofrancouzský pakt. Němci vědí, že nikdy jindy než v krizi by takové ekonomické vládnutí nebylo prosaditelné. Věří, že tím tu přerozdělovací a dluhovou unii prostě odvrátí.

LN Jenže to má být dlouhodobý projekt. Jak dokážou bránit excesům v době klidu a prosperity?
Podívejte, když komisař pro jednotný trh řekne vládě: nesmíte dát státní pomoc firmě, jinak dostanete pořádnou pokutu, tak to také všichni dodržují. Proč by se neměla dodržovat tahle pravidla, když se budou důsledně vymáhat?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.