Lidovky.cz

TOMSKÝ: Nerovnost lidí a příjmů

Ekonomika

  17:00
Není to tak dávno, co si švédský král Karel XVI. postěžoval, že se v poslední době v (rovnostářském) Švédsku velmi rychle zvyšuje rozdíl mezi nejméně a nejlépe placenou vrstvou občanů. Začátkem května mu dala za pravdu organizace OECD, která na semináři v Paříži představila zprávu o rostoucí platové nerovnosti příjmů za posledních dvacet let ve vyspělých dvaceti státech světa.
Žebrák (ilustrační foto)

Žebrák (ilustrační foto) foto: Lidové noviny

Z údajů OECD nejvíce překvapí prudce rostoucí platová nerovnost v Německu i v celé tradičně sociální Skandinávii, kde bývaly v minulosti rozdíly relativně malé.

Dnes se blíží Spojeným státům, kde horních deset procent zaměstnanců už vydělává 14krát více než deset procent společnosti na pomyslném dně. Přitom nejnižší příjmy dlouhodobě stagnují.

Příčiny tohoto trendu jsou poměrně známé: v úspěšné ekonomice dochází k prudkému snížení počtu nejen dělnických profesí, ale i v sektoru soukromých administrativních a pomocných sil (internet, outsourcing).

Typickým příkladem může být jeden z mých synů, který podniká na anglickém trhu, bydlí v Praze a účetního má v Pákistánu. Čili automatizace a globalizace.

Ekonomicky vyspělá společnost se stává společností inovace a jenom trvalý technologický vývoj jí může zajistit budoucnost v tvrdé a mnohdy neférové globální konkurenci. Odbornost a vynalézavost dnes vydělává mnohonásobně více než před dvaceti lety a současná hospodářská stagnace vede k dalšímu snižování lidských nákladů, a tudíž k ještě větší nerovnosti.

Příliš velkou sociální nerovnost považuje naše civilizace za zlo. Z dobrých morálních i praktických důvodů. Obhajoba tržního hospodářství vychází ze dvou poznatků: jediné je totiž schopno zajistit nejvyšší možnou životní úroveň všech a také smír ve společnosti, která by se jinak otřásala ve svých základech.

A přestože tržní společnost bohatne nerovnoměrně, stačí se podívat na dnešní astronomické rozdíly v životní úrovni v Indii nebo v Číně, i tam roste v absolutních číslech úroveň i těch nejméně placených.

Najednou to vypadá, jako by to v zemích OECD už neplatilo. Platí, ale trochu jinak. Zpráva totiž zamlčuje fakt, že dochází nejen k úbytku pracovních příležitostí, ale i k migraci nekvalifikovaných sil do bohatých zemí, které mají podíl na stagnaci nízkých platů.

I když data OECD poukazují na stagnaci, ve skutečnosti nízké platy rostou, jenomže ve srovnání se zemí původu migranta. Platy tedy rostou, ale z globálního pohledu. Navíc je nutné podotknout, že díky přílivu pracovníků s nízkou kvalifikací vznikají pracovní místa, která by jinak neexistovala. České stavebnictví by bez ukrajinských dělníků zkolabovalo.

Dalším zamlčeným faktem je prudký úpadek masového školství. Začínáme dokonce produkovat čtvrt- a poloanalfabety, které si mohla dovolit netechnická společnost s vysokým podílem manuální práce, nemluvě o humanitních polovzdělancích s diplomem.

Jenom přísná a tvrdá školní a učňovská výuka může snížit nezaměstnanost, vždyť i u nás je velký nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

Doporučení zprávy z pařížského semináře o další potřebě ještě vyššího zdaňování a sociální pomoci by jenom prohloubilo stagnaci a zvýšilo počet trvale nezaměstnatelných.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.