Jde hlavně o "pětku", do níž by šlo zařadit Finsko, Estonsko, Slovensko, Slovinsko a Lucembursko. Jejich státní dluh totiž nepřesahuje ani 50 procent HDP.
Tajemství úspěchu této pětky by se dalo shrnout do několika bodů. Snad nejzásadnější je, že jsou dlouhodobě schopny krotit své veřejné finance. To znamená, že až na pár let přiteklo do jejich státních kas více, než z nich bylo vydáno, anebo mají jen mírné schodky. Ty však dokázalo vyrovnat rychlé tempo ekonomického růstu.
INFOGRAFIKA: |
Podívejte se na přehled veřejných dluhů zemí eurozóny"Zároveň se dokázaly vyvarovat bankovních krizí," uvádí další důvod hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Rovněž lze jejich úspěch přičíst na vrub i místní kultuře a tradici, která v těchto zemích jednoduše velí, že na dluh se žít nemá.
Nejnižší zadlužení má Estonsko
Přes všechny společné rysy však jde poměrně o různorodou "partičku". Poslední země, která si koupila lístek na potápějící se Titanic v podobě krachující eurozóny, Estonsko, má dokonce ze všech zemí i nejnižší míru zadlužení ze všech států Evropské unie.
"Estonsko se úplně vymyká se státním dluhem kolem pouhých pěti procent HDP. Zde je vliv krize nepatrný – spíše stále doznívají důsledky baltské bankovní a ekonomické krize z let 2008–2010. Baltské státy si na své cestě k euru protrpěly peklo," říká Pavel Kohout ze společnosti Partners.
Za jeho výsledky rovněž stojí poměrně přísné podmínky, jež muselo splnit, aby bylo do klubu zemí platících eurem vůbec vpuštěno. Lucembursko za svou pozici zase vděčí tomu, že je jedním z hlavních finančních center Evropy. Lze tak s nadsázkou říct, že odsud je řízena správa velkého množství fondů a různých investičních portfolií, a Lucembursko je tak doslova napěchováno penězi.
I když dluh roste i ve Finsku, tak díky tradici a spolehlivosti země to nevypadá, že by v případě krize bylo nějak hlouběji zasaženo. Naopak právě Finsko je zemí, která bude do záchranných fondů eurozóny velkou měrou přispívat. Byli to právě Finové, kdo hrozil, že zablokují další pomoc Řecku, pokud to neposkytne ostatním zemím záruky, mezi něž by mohly patřit i středomořské ostrovy.
Finsko tak v současnosti musí řešit spíše problémy nejznámější finské společnosti Nokia, která pomalu zaostává za svou konkurencí. Podíl Nokie v roce 2008 tvořil více než 2,5 procenta finského HDP.
Slovensko se Slovinskem jsou právě příklady zemí, které byly schopné dlouhodobě hospodařit s malým deficitem, ale zároveň jim pomohl jak hospodářský růst, tak přísnější dohled EU.
Mít korunu je výhoda
"Slovensko a Slovinsko jsou nováčky v EU i v eurozóně. Jako takové podléhají dvojímu metru, berou se na ně přísnější kritéria než na Portugalsko nebo na Belgii. Od začátku roku 2011 je znát, že požadované výnosy dluhopisů těchto zemí rostou – to znamená, že jsou finančními trhy vnímány jako rizikovější ve srovnání s Českou republikou, neboť české výnosy klesají," říká Pavel Kohout a dodává: "Je to tím, že ze členství v eurozóně se stal rizikový faktor, kdežto vlastní měna, v našem případě koruna, je nyní považována za stabilizující prvek."
Ani ratingové agentury nemají s těmito zeměmi vážnější problém. Finsko a Lucembursko patří u všech tří světových agentur – Moody's, Standard & Poor's a Fitch – mezi nejdůvěryhodnější státy, kde se vyplatí investovat. Slovinsko je na tom sice o něco hůř, ale i tak mu dávají agentury lepší známku, než má například Česká republika.
Ne všichni ekonomové vnímají nízký dluh jako záruku kvality. "Struktura veřejných financí je nastavena špatně téměř v celé Evropě. To, že někdo ještě není s dluhem na 50 procentech HDP, není známkou dobrého hospodaření, ale spíš toho, že žije na dluh kratší dobu než Italové a Řekové," míní Vladimír Pikora ze společnosti Next Finance.
