V každoročně zveřejňované studii, která hodnotí daňové systémy ve 200 zemích světa, letos Česko obsadilo až 117. příčku z hlediska času a nákladů, vynaložených firmami na správu daňové agendy.
Podle studie musí česká firma věnovat daňové agendě celkem 557 pracovních hodin ročně, což je s výjimkou Ukrajiny nejvíc v Evropě. Například německé firmě zabere stejná agenda jen 221, rakouské 160 hodin. Někteří čeští odborníci výsledky studie zpochybňují, další jí ale dávají za pravdu.
Máme složitý systém odvodů, daně a pojistné platíme několika institucím
„Česko má poměrně složitý systém odvodů, kde daně a pojistné se musí platit několika institucím, výpočet daňové povinnosti je dost složitý, firma musí vést detailně evidence a prokazovat daňovou uznatelnost některých nákladů,“ řekl LN Peter Chrenko, partner v daňovém a právním oddělení PwC ČR. Firmy se podle něj navíc musí víc než v jiných zemích potýkat s neustálými změnami daňových zákonů. „Přibližně 120 novel zákona o daních z příjmů za 18 let představuje značný dluh vůči daňovým poplatníkům,“ uvedl Chrenko.
S tím souhlasí i místopředseda Sdružení podnikatelů a živnostníků Jiří Víšek. Podle něj jsou časté změny v daňových zákonech natolik radikální, že se jim podnikatelé jen s obtížemi přizpůsobují. „Mám pocit, že stát zákony mění tak často zcela záměrně, aby firmy pak dělaly chyby a přispívaly do státní pokladny co nejvíc na pokutách,“ řekl LN Víšek.
Firmy posílají úřadům příliš hlášení a plateb
Studie kromě složitosti systému výběru daní kritizuje i fakt, že firmy v Česku musejí úřadům posílat příliš hlášení a jednotlivých plateb. Zatímco třeba ve Švédsku firma posílá hlášení či platbu úřadu čtyřikrát ročně, v Česku je to údajně v průměru sedmnáctkrát.
„Pokud skutečně počítáme všechny druhy daní, od daně z příjmu přes silniční daň až k dani za zaměstnance nebo z nemovitosti, odpovídá toto číslo určitě realitě,“ řekl daňový poradce Zbyněk Mrvík.
Systém by mohlo zjednodušit jednotné inkasní místo
Ministerstvo financí tvrdí, že daňovou agendu Česku by mělo radikálně zjednodušit zavedení jednotného inkasního místa, určeného jak k výběru daní, tak zdravotního a sociálního pojištění.
