Cílem cvičení pořádaného Správou hmotných rezerv bylo prověřit akceschopnost všech složek, které by se na řešení případné krize podílely, a zároveň si na všech úrovních ujasnit, kdo co dělá a co a po kom je možné požadovat. Hlavní komunikační linkou je systém Krizkom, tedy Informační systém krizové komunikace, který funguje od roku 2012.
Při cvičení se všechny zúčastněné složky snaží chovat tak, jako by skutečně nějaká katastrofa nastala. Scénář navíc neuvádí, co se přesně děje, tudíž požadavky přicházejí značně rozličné a výjimkou není ani žádost o postavení provizorního mostu.
Jako první do akce nastupují hasiči
Celý systém stojí na rozdělení odpovědnosti podle toho, jak závažná je situace. Jsou tři základní stupně. Pokud se něco stane, první na řadu přicházejí hasiči. Pokud se ukáže, že není v jejich silách problém zvládnout, obracejí se na úroveň krajů. A pokud ani kraje nejsou s to pomoci, přechází se na státní úroveň.
To je třetí stupeň, ve kterém své zásoby uvolňují ministerstva a centrální úřady. Pak přicházejí na řadu státní hmotné rezervy. V záloze je prakticky cokoli od těžké techniky, motorových pil až po klíčové komodity, jako pohonné hmoty, hliník, měď, železo a další. Ve skladech jsou věci za desítky miliard korun.
Správa hmotných rezervOrganizuje pomoc při krizových situacích, jako jsou povodně, rozsáhlé požáry či únik chemikálií. Uchovává rezervy státu v hodnotě desítek miliard. V 25 skladech jsou uskladněny pohonné hmoty, obilí, zdravotnický materiál, těžká technika a další předměty. Spravuje informační systémy, krizové komunikace mezi jednotlivými složkami. Řídí pravidelná cvičení prověřující schopnost reagovat na krize. |
„Jde o to, čeho se má dodávka týkat. Třeba u mostu je to pochopitelně komplikovanější, ale běžné věci, jako jsou čerpadla nebo motorové pily, zvládneme dodat na místo v řádu hodin,“ říká Vladimír Vavrinec, ředitel odboru SSHR, který má podobné akce na starosti.
V rámci celého systému se však do nejvyšších pater, tj. na ministerstva či na správu hmotných rezerv, dostane jen část požadavků. Primárně by se potřebné věci měly získávat z krizových zásob obcí či krajů.
Správa má rozmístěny po celé republice 25 skladů. Systém automaticky detekuje nejbližší možný zdroj toho, co je aktuálně potřeba. Celý systém se pak do značné míry podobá například helpdeskům, které jsou ve velkých firmách.
„Je to webová aplikace, do níž se lze přihlásit třeba přes mobilní telefon. Starosta obce zadá požadavek a v reálném čase může sledovat, co se s ním zrovna děje,“ vysvětluje Vavrinec. Jednotlivé požadavky na materiál, stroje nebo služby se vybírají z rozklikávacích nabídek přímo na monitoru.
Po zadání dotazu uživatel zjistí, jestli je daná věc někde v okolí. Mohou to být přímo obecní sklady, případně některé z místních firem, které něčím z hledaného disponují. U firem jsou uvedeny i kontakty na osoby, které případně mohou věc poskytnout.
Firmy se do registru hlásí vesměs dobrovolně a z vlastní iniciativy, protože pokud stát něco využije, tak za to i zaplatí. Pokud se daná věc na obecní úrovni neobjeví, postupuje požadavek výš. Při reálné krizi se systém použil především při povodních v roce 2013, které značně poničily řadu míst v republice.
