LN: Příští týden zveřejníte svůj návrh zákona o hazardu. Co je v něm nejdůležitější?
Prvním je dostupnost hazardu pro ty, kdo jdou večer na pivo. Symbolem opatření je tedy zrušení provozoven se zvláštním provozním režimem – tedy hospod nižší kategorie, kde je automat volně dostupný. Rozhodovali jsme se, zda jejich regulace ponechat obcím, nebo je stanovit centrálně. Dospěli jsme k druhé volbě, regulaci dle počtu obyvatel.
LN: Jaké parametry jste tedy nastavili?
Stále ještě finišujeme diskuse na toto téma, ale vypadá to na pět tisíc obyvatel na hernu. Tedy vesnice do pěti tisíc obyvatel může mít maximálně jednu hernu, do deseti tisíc dvě a tak dále. To je to maximum, záležet bude samozřejmě na obcích, zda je vůbec budou chtít mít. Kromě toho je tam ještě řada dalších omezení – třeba to, že herny nesmí být v sousedství vzdělávacích, sociálních, zdravotnických nebo církevních institucí.
LN: O tom si budou rozhodovat samy obce?
To právě chceme. Ústřední roli budou mít v rozhodování na obecné úrovni – tedy obecně platné vyhlášky, ale i na úrovni správního rozhodnutí – tedy tady herna ano, tady ne. Současná praxe, kdy o videoloterijních terminálech rozhoduje ministerstvo financí a v důsledku ministr, není úplně nejšťastnější. Měly by si to řešit obce, v některých případech – například centrálních systémů – finančních úřady. Pak je to ale ještě další kategorie, transparentní toky. Máme tady videoloterijní terminály, které jsou dálkově monitorovatelné, a my bychom s účinností zákona chtěli vybudovat monitorovací systém, abychom věděli kdo a kde hraje.
LN: Jako konkrétní člověk?
Přesně tak. Věříme, že stejným způsobem bychom byli schopni monitorovat i dění na internetu. Pak jsou ale ještě offlinové přístroje, které monitorovat nelze. Ty bych tu nechtěl mít vůbec.
LN: Jak zákon vznikal? Napsali jste ho během tří měsíců, podobnou novelu se však nepodařilo předložit poslední dvě dekády.
Vyšli jsme z dostupných analýz, které byly vypracovány Ministerstvem financí, Úřadem vlády, nevládním sektorem či dokonce samotnými provozovateli. Inspirovali jsme se doporučeními Evropské komise. V červenci byla norma ve vnitřním připomínkovém řízení na resortu financí. Připomínky jsme v srpnu vypořádali. Teď čekáme na doprovodné zákony – jednak technický zákon a jednak daňový zákon – krátká norma v gesci paní náměstkyně Hornochové, která by měla stanovit nové loterijní zdanění ve shodě se zákonem o hazardu. Během pár dní by normy měly jít do meziresortního připomínkového řízení a do konce roku by měl zákon jít do vlády.
Kvízomat? Jen převlečený automat
LN: Když jste připravoval ten zákon, bavil jste se i se zájmovými skupinami?
Ano, všechny jsme pečlivě vyslechli a řadu důležitých pondětů jsme do zákona zakomponovali. Samozřejmě se nebráníme dalším kontaktům. Na konferenci devátého října jsme pozvali i zástupce a sdružení provozovatelů výherních přístrojů a těšíme se na jejich reakce.
K TÉMATU: |
LN: Zástupci loterijních společností často argumentují tím, že se zákazem hazardu se rozmohou nelegální herny. Odkazují se třeba na Švédsko, kde se jich vyrojilo údajně několik set. Máte s tím zkušenost?
Velmi ojediněle. Naše síť hazardu je navíc pořád hodně hustá. Dochází ale k dvěma jevům. Prvním jsou kvízomaty, tedy podle mne převlečené automaty. Druhým jevem je odliv na internet. V současné době v oblasti tvrdého hazardu je u nás internetový trh zcela zakázaný. Sází se tedy do zahraničí. Některé společnosti s neuvěřitelnou drzostí dokonce mají své stránky v češtině. Tento trh bychom chtěli zlegalizovat a ruku v ruce s tím regulovat a danit.
LN: Z toho tedy chcete získat peníze na nahrazení daní, které stát nevybere ze zrušených heren?
Ano. Zároveň si vážně musíme říci, jaký je dopad měkkého hazardu, tedy kurzovních her, nebo například sázení na fotbal, a tvrdého hazardu, tedy lidově beden. V zahraničí je tento poměr opačný než u nás. Věřil bych tedy, že jestliže zlegalizujeme internetové sázení, bude vyšší konkurence v měkkém hazardu, což nahradí výpadek z tvrdého hazardu.
LN: Obcím ale přece jen vypadne významný zdroj příjmů. Jak se bude nahrazovat právě na obecní úrovni?
Zároveň s tím jim vypadnou i výdaje za hazard. Podívejme se na některé městské části v Praze, které hazard nezakázaly. Za několik desítek až stovek milionů nakoupily kamerový systém, který se přitom soustředí přímo na lokality, kde jsou herny. S touto demagogií se často setkávám. Vedení obcí říká: tady jsme získali osm milionů z hazardu a vidíte, opravili jsme z toho dvě ulice. V jiné kapitole rozpočtu ale mají položku na městské strážníky, kamery a desítky dalších věcí, které jsou třeba hradit kvůli hazardu.
LN: Některé obce již samy přistoupily k vyhošťování hazardu ze svého území. Doteď se ale celý proces brzdil kvůli tomu, že odebírání licencí na provoz zařízení spadá do kompetence ministerstva financí.
Provozovatelé nám posílají v rámci správního řízení všemožné námitky. Potom je až vydáno správní rozhodnutí, a provozovatelé následně podávají rozklad, který jde až k ministrovi. Praxe je to tedy velmi zdlouhavá. Už se to ale zrychluje. V Brně se vloni odebralo 70 povolení, za osm měsíců letošního roku to bylo více než 1500. Ale abych se jen nechlubil, některá z těch řízení dobíhala z minulého roku.
LN: Jak si chcete došlápnout na kvízomaty? Pamatuje na ně zákon nebo není je není nutně normou upravovat?
Nedomnívám se, že by měly podléhat speciálnímu zákonu. Zákon stanovuje, kdo má povolovat technická zařízení. Oni přijdou s tím, že tohle není technické zařízení. To je jak kdybychom na marihuanu napsali, že to je pampeliška. Zákon stanovuje, co to je technické zařízení. Musí tam být vklad, možnost výhry a náhoda. Aby to technické zařízení nebylo, nesměl by do toho nikdo nic házet. Tak to ale u kvízomatů není, je to jen laciná náhražka toho, co obce vypuzují.
