Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Falšování prodejů se týkalo i škodovek. Jak francouzský VW čachroval s čísly?

Ekonomika

  6:00
PAŘÍŽ - Hon za co největším tržním podílem svádí automobilky k velmi „kreativním“ řešením, jak ostře sledovaná čísla navýšit. Skandály pronásledovaný koncern Volkswagen vykázal ve Francii v průběhu sedmi let asi 800 tisíc vozů, které ve skutečnosti prodal až později, napsal koncem minulého týdne německý deník Der Spiegel.

Volkswagen Tiguan Allspace na autosalonu v Ženevě foto: Luděk Vokáč, Lidovky.cz

Francouzská pobočka koncernu Volkswagen měla podle Spiegelu dlouhodobě vykazovat nadhodnocená čísla prodejů svých automobilů. Nadhodnocování se týká v podstatě všech značek koncernu, tedy krom VW i Audi, Seatu a Škody nebo užitkových vozidel. V důsledku tohoto odhalení rezignoval šéf francouzské pobočky Jacques Rivoal, samotná skupina ale případ nijak nekomentuje.

Praktiky VW ve Francii měly spočívat v tom, že ve statistikách firma jako prodaná vykazovala auta, která byla k provozu na silnici zaregistrována až dlouhé měsíce (někdy i rok) poté. Tato čísla mimo jiné mohla přispět i k tomu, že koncern Volkswagen předehnal v celosvětových statistikách japonskou Toyotu na pozici největší automobilky světa.

Spíš než na skutečně nekalé jednání ale ukazuje tento případ na v poslední době čím dál běžnější praxi automobilek a lokálních zastoupení. Snaha vylepšovat statistiky prodejů všemožnými způsoby v poslední době výrazně roste.

Neporovnatelná čísla

Potíž je už v tom, že existuje řada statistik, podle kterých lze úspěchy automobilek počítat. Na celoevropské úrovni se například sledují počty vyrobených vozů, tyto statistiky sdružuje organizace ACEA. V rámci EU se sledují počty registrovaných vozů, tedy počty aut, která skutečně dostanou registrační značku.

Samotní výrobci nebo jejich lokální zastoupení pak interně používají i jiné hodnotící statistiky – například počty vozů, u kterých bylo zahájeno trvání záruční doby nebo počty vyfakturovaných aut. Každé z těchto čísel ale samozřejmě z podstaty věci může být odlišné. A francouzský příklad to dokazuje – interně firma vykázala prodané vozy, v registracích se tato auta ovšem neobjevila. Přesný mechanismus francouzského nadhodnocení znám není, nicméně to ukazuje, že některá zastoupení automobilek zachází v nadhodnocování čím dál hlouběji.

Pro účely statistik se automobilky „naučily“ využívat různé mechanismy pro jejich vylepšení. A děje se tak především za pomoci „prodejů“ ve firemním segmentu. Důkazem toho je i posun v poměru prodaných aut na českém trhu. „Před lety byl poměr vozů prodaných soukromým zákazníkům a zákazníkům firemním zhruba 45 na 55 %,“ vysvětluje Vít Pěkný, nezávislý expert na automobilový trh a pokračuje: „Dnes je ale 75 % aut prodáváno firmám.“ Důvodem je podle Pěkného právě snaha navýšit samotné prodejní statistiky. U aut prodaných soukromým zákazníkům (s rodným číslem) totiž automobilky v podstatě „švindlovat“ nemohou.

Mechanismů, jak automobilky uvedou do provozu auta, která vlastně nemají svého zákazníka, je celá řada. Dealeři například na předváděcí vozy dávají klasické registrační značky a nikoli jen značky převozní. Automobilky například dealerům naordinují, že servisy musí mít určitý počet náhradních aut a tato auta, stejně jako ta předváděcí, musí pravidelně obměňovat. To dovede i v zemi jako je Česká republika u některých značek navýšit registrace o stovky vozů ročně. Dealerům a servisům se taková praxe nelíbí, jelikož v takových vozech mají uložené vlastní peníze a prodávat jej jako ojeté namísto nové pro ně nemusí být příliš výhodné. Na druhou stranu i oni mají za splnění určitých čísel od automobilky slíbené bonusy. Otázkou je, jak moc realistické takové cíle jsou, což bylo jedno z jader sporu třeba u dealerů Hyundai s místním zastoupením značky. Pěkný pak připomíná ještě jednu stránku tohoto fenoménu: „Je pravdou, že prodej na vývoz je relativně snazší, než ulovit někoho v domácích vodách. Je ale takovou nezdravou drogou, protože si dealer nebuduje svůj kmen zákazníků, který by u něj opakovaně nakupoval a chodil k němu i na servis.“

Mrtvé duše

Na druhou stranu předváděcí a náhradní auta jsou vozy, které se nakonec nejspíš dostanou na místní silnice i do rukou skutečných zákazníků. Totéž platí třeba pro různé akční nabídky operativního leasingu – i ty mají za úkol rychle vyvolat poptávku po některých konkrétních modelech, ale tato auta zákazníci po dobu operativního leasingu využívají. „Jsou to auta, která skutečně po silnicích jezdí,“ vysvětluje Pěkný, že taková snaha je ještě v pořádku.

Horší je situace s vozy, které se v podstatě ani na silnice ve státu prodeje a ve vykazovaném období nedostanou. Podle Pěkného se tak děje třeba prostřednictvím různých účelově založených autopůjčoven. „Když taková půjčovna nakoupí třeba padesát vozů, dostane na ně zajímavou slevu,“ vysvětluje základ celé manipulace Pěkný. Auta pak nikdo v podstatě nepůjčuje a ačkoli jsou registrovaná, půl roku stojí a čekají na to, až budou prodána dál: většinou do zahraničí. Statisticky jako ojetá, prakticky jako nová se zajímavou slevou, která ale nemusí převýšit výši nákupního bonusu.

Někdy je tento proces kratší. „Někteří prodejci například vůz zaregistrují na den a pak jej vyvezou,“ říká Pěkný. Podle něj ale není tento proces tak škodlivý, jako výše uvedený postup. Krátkodobé účelové registrace se totiž dají z podrobných statistik odfiltrovat a slouží tak jen k vylepšení veřejně vykazovaných hodnot. Vymýtit tyto praktiky ovšem v podstatě nejde.české d

Automobilky mohou jen v rámci čestného postupu tlačit na to, aby jejich zastoupení nevykazovala alespoň interně uměle nadhodnocená čísla, jako tomu bylo v případě francouzského VW. „Určitou cestou je je situace, kdy výrobce srovná v celé Evropě ceny,“ naznačuje Pěkný možné, ale nikoli definitivní řešení.