V médiích se objevily zprávy, že Řecko ruší letištní poplatky a že lidé, kteří si koupili zájezd do Hellady, dostanou díky tomu část svých peněz zpět. Potvrdili to i odborníci. Jenže to byl omyl.
Informaci o tom, že Řecko ruší na některých letištích poplatky, vypustil řecký velvyslanec v Praze Konstantinos Kokosis. Ze strany žurnalistů nebyl důvod, proč mu nevěřit. Ostatně většina novinářů neví o systému poplatků na letištích skoro nic. Navíc tuhle informaci jako fakt okomentovali zástupci obou sdružení cestovních kanceláří v Česku.
Dokonce řekli, že se bude vracet 150 až 300 korun na osobu. Jen blázen by po slovech odborníků pochyboval o faktech, ztrácel ověřováním informace svůj drahocenný čas a stal se kvůli své chorobné nedůvěře terčem posměchu kolegů. Stejně tomu uvěřili i čtenáři a posluchači, a dokonce i představitelé některých cestovních kanceláři. Tentokrát by ale trocha nedůvěry neškodila.
O den později přišla mluvčí letecké společnosti Travel Service se zprávou, že řecký úřad pro civilní letectví o odpouštění tax nic neví. Pochopitelně, letecké společnosti přepravující do Řecka desetitisíce pasažérů šlo o slušné peníze, v poměru k zisku možná o víc než cestovkám, a tak se prostě informovala. Zní to jako zábavná historka, ale ne vždy je mylná informace odhalena tak rychle a někdy spoléhání se na všeobecně známou věc potvrzenou experty může stát miliardy.
Ve Velké Británii například na základě studie o klimatických změnách nazvané Sternova zpráva přijali před dvěma lety zákon, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů o 60 procent do roku 2050. Náklady na to budou obrovské, údajně až 10 tisíc liber na rodinu (asi 300 tisíc korun). Sternova zpráva ale tvrdí, že se to vyplatí.
Škody bez přijetí podobných omezení by byly mnohonásobně větší. Stern o tom přesvědčil většinu veřejnosti, novinářů i politiků. Včetně tehdejšího vůdce opozice a dnešního ministerského předsedy Davida Camerona. Autorovi těchto řádek před nějakou dobou tvrdil, že je Stern přece odborník na ekonomii a klima a že jeho závěry potvrzují i Cameronovi poradci, také odborníci. A že zpráva je prostě pravdivá a oponovat jejím závěrům je nesmysl. Jenže opak byl pravdou.
Jak se ukázalo, Nicholas Stern a jeho tým dostatečně nepočítali s tím, že hodnota peněz je jiná v budoucnu a jiná nyní. Prostě je lepší mít peníze okamžitě než v budoucnosti (stačí pomyslet na inflaci či úroky). Kdyby to Stern realisticky do svých výpočtů zakalkuloval, výsledek jeho zprávy by vypadal jinak. Jenže po vydání jeho zprávy měl málokdo osobní zájem jít proti odborníku Sternovi, kterého podporovala veřejnost. Musel by strávit týdny či měsíce rozebíráním jeho zprávy, aby měl dostatečné argumenty. A ještě by se ztrapnil zpochybňováním "jasné věci".
Ekonom Timur Kuran a právník Cass Sustain označují takové případy za takzvané "availability cascades" nebo informační kaskády. Jeden přebírá informace od druhého bez ověřování a výsledkem je, že občas "slepí vedou slepé". Lidé s nedostatečnými informacemi o konkrétní otázce zakládají své vlastní představy na vývodech jiných lidí.
Když to říká každý, tak na tom něco bude, a když se k tomu vyjadřuje odborník, pak už je to jasná věc. Kdo nesouhlasí, je extremista, kdo změní svůj názor, blamuje se. Naštěstí jsou tyhle kaskády náchylné k rychlému zániku. Jednoho dne nějaká odborná autorita, která má nějaký osobní zájem proti všeobecnému názoru, vystoupí, postupně přetáhne na svou stranu další, a najednou je všechno opačně. Jen to občas do té doby něco stojí.
