I proto se zdržím podobných proroctví a místo toho se pokusím definovat, co by se stát mělo. Z pohledu každodenního účastníka dění na finančních trzích bych si velmi přál návrat k "normálnosti". Akcie v minulosti ztratily status podílu na reálném podnikání a staly se ekvivalentem virtuálního žetonu v kasinu.
Obchodování s nimi se následně odpoutalo od postupů zvaných fundamentální analýza a stalo se něčím, co velmi vzdáleně připomíná počítačovou hru. Pokud za akciemi přestaneme vidět firmu, její zaměstnance, obchodní plán, cash flow a tržby, jdeme špatným směrem.
Přimlouval bych se také za mnohem menší ingerenci států do fungování ekonomik. Zatímco vlastník firmy není volený na předem stanovené volební období a jeho horizont je de facto nekonečný, u politiků tomu tak není. Ti mají mnohem krátkodobější cíle, kterým logicky podřizují své činy. I proto jsou jejich kroky často protichůdné a v dlouhém období spíše kontraproduktivní.
V neposlední řadě bych se zastával nyní sice velmi módní, z dlouhého pohledu však stále ještě relativně podhodnocené skupiny investičních instrumentů – komodit. Rozvíjející se trhy zažívají bezprecedentní vlnu přesunu obyvatel z venkova do měst, která logicky vede ke stavebnímu boomu a návazné poptávce po základních komoditách. Nic samozřejmě neroste (či nepadá) donekonečna, ale demografické ukazatele hovoří jasně.
