Oficiální důvod je velmi pragmatický – odvody do soukromých penzijních fondů jsou dle platné evropské legislativy považovány za výdaj státního rozpočtu, a proto v této nelehké době zhoršují jeho bilanci.
Zestátněním soukromého penzijního sektoru se této nepříjemné povinnosti zbavíte, a ještě si ve zprávách zasílaných EU a MMF vylepšíte "čísla". Celá konstrukce má však několik háčků.
Kredibilita Maďarska je na úrovni Čadu
Tím prvním je fakt, že naštvete lidi. Sice proti tomu všemu zmůžou jenom relativně málo, ale víte, jak to je – i ten nejpružnější stromek občas praskne a lidská trpělivost není nekonečná.
Tím druhým je fakt, že kredibilita Maďarska jako partnera pro investice klesla kamsi na úroveň afrického Čadu. A nelze se přitom ohánět argumentací, že velmi podobně se v letech 2001 a 2008 zachovala Argentina (takže jistý precedens tady vlastně je). Ta byla v poněkud jiné situaci, a hlavně – daný krok byl neklamnou předehrou státního bankrotu.
Dá se politikům věřit?
Tím třetím je hrozba snížení investičního ratingu ze strany hlavních ratingových agentur.
Ty podobné excesy vnímají velmi citlivě a první vlaštovkou je v tomto ohledu agentura Fitch, která se na konci tohoto roku chystá na rating Maďarska znovu podívat, případně jej přehodnotit.
Tím posledním a největším zádrhelem je však fakt, že důvěryhodnost jakéhokoliv politického prohlášení je od nynějška rovna nule. Možná to tak bylo už dávno, ale nyní to máme potvrzené…
