Kdo se nevešel do vlaků, autokarů a letadel, mohl sledovat svatořečení na druhém programu Československé televize. Slyšel nekonfliktní, ba naopak víceméně pozitivně laděný komentář.
Retro zprávyLidové noviny připravily rozsáhlou sérii materiálů a projektů věnovaných 25. výročí listopadu 1989. Pod titulem „Před 25 lety“ vycházelo v LN od října retro zpravodajství. Co se psalo před pětadvaceti lety, můžete najít i na serveru Lidovky.cz v rubrice Den po dni (ZDE) |
Že náboženství je v socialistické společnosti „překonaným jevem“ (jak se člověk mohl dočíst už v učebnicích pro základní školy), se televizní divák nedoslechl; časy se změnily. Za to poslouchal, kterak oficiální československou delegaci vedl český ministr kultury Milan Kymlička, kterak ho doprovázel zástupce křesťanů v Československu Zbyněk Žalman (předseda Československé strany lidové, kterýžto už byl pár dní krutě pranýřován částí lidovců z platformy Křesťané pro přestavbu a tlačen k odstoupení, protože křesťany hájí špatně…), a ve zprávách pak divák viděl záběry neformálního hovoru těchto dvou usmívajících se reprezentantů ateistické země s Janem Pavlem II. Papežem, jehož zvolení v roce 1978 odbylo Rudé právo několikařádkovou zprávičkou kdesi na straně sedm.
Svatořečení Anežky pojal komunistický systém jako vhodné entrée pro plánované jednání s Vatikánem a nechtěl si šanci na dohodu zničit už v zárodku. Ani ideologicky kované Rudé právo proto nepsalo o tradičně „nepřátelském Vatikánu“ po Anežčině svatořečení kriticky.
Už nestihli využít světici
Jeho zpravodaj na závěr svého textu, tak trochu historického exkurzu (vyšel 13. listopadu 1989), připsal, jak „českoslovenští poutníci předali Janu Pavlu II. dary: konvičky na mešní víno a vodu z českého skla, broušený tác a vázu, na níž obratné ruce brusiče ze skláren v Novém Boru vyryli obraz kostela Na Františku.“
Snad jen ze školácké chyby v přísudku (vyryli, místo správného vyryly – ruce) můžeme poznat, že radostný text o katolické církvi se psal redaktorovi Rudého práva i v listopadu 1989 těžce přetěžce, že to prostě nebylo zvykem. Komunisté už ale stejně nestihli využít Anežku Přemyslovnu k vlastní potřebě. Pět dní po svatořečení vypukla sametová revoluce.
Když se v „revolučním dni“ 25. listopadu 1989 konala v katedrále sv. Víta slavnostní bohoslužba na závěr oslav svatořečení, vyřkl František kardinál Tomášek často opakovaná slova: „V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa!“ Komunistické moci zasadila Anežka víc než sedm set let po své smrti jednu ze smrtelných ran.
