Poté, co Evropská centrální banka (ECB) v březnu naposledy stlačila sazby, platí soukromé banky za většinu peněz uchovávaných v 19 národních bankách eurozóny ekvivalent 0,4 procenta ročně.
Cílem opatření, které od propadu sazeb pod nulu v roce 2014 přišlo banky na přibližně 2,64 miliardy eur (71 miliard Kč), je motivovat finanční domy neuchovávat prostředky, ale půjčovat je podnikům a tím podnítit ekonomický růst. Bankéři ECB prohlašují, že v případě zhoršení ekonomických podmínek může přijít další snížení sazeb; soukromé banky a pojišťovny tak už hledají způsoby, jak se poplatkům vyhnout.
Jedním z nich je jednoduše převést elektronické peníze uložené v centrálních bankách na hotovost. Německá pojišťovnická skupina Munich Re má za sebou úspěšné pokusy se skladováním desítek milionů eur v hotovosti za „únosnou cenu“. Několik dalších německých bank, včetně Commerzbank, druhého největšího poskytovatele půjček v zemi, o podobném kroku uvažuje. Když se ale jeden švýcarský penzijní fond pokusil o velký výběr ze své banky s cílem uložit peníze do trezoru, banka podle místních médií odmítla vyhovět.
Volné místo v trezoru
Ekonomické důsledky masového uplatnění této metody by byly značné. Pokud banky neplatí poplatky centrálním bankám, neovlivní je další snižování oficiálních úrokových sazeb. Motivace k půjčování podnikům by tedy odpadla. Naštěstí pro národní banky se s hromaděním hotovosti pojí také hromada nákladů.
Částečně jde o skladování a transport, byť to nejsou největší problémy. Výběr velké sumy najednou by udržel náklady na přepravu při zemi, zatímco vysoká hodnota největších bankovek eura či švýcarského franku zaručuje dobrou skladnost těchto částek.
I po ukončení vydávání 500eurových bankovek v roce 2018, kdy budou banky muset použít bankovky 200eurové, bude podle bankéřů místa v trezorech dostatek.
Zato bankovní lupiči, zemětřesení a další nepředvídatelné pohromy problémem jsou. Lépe řečeno je problém najít pojišťovatele ochotného takové riziko převzít za rozumnou cenu.
„Nikdo neskladuje peníze dlouhodobě. Momentálně peníze dorazí a rychle zase směřují do bankomatů,“ říká německý bankéř, který zkoumal náklady za přestup k hotovosti. Odhaduje, že pojištění by stálo 0,5 až jedno procento uchovávané částky. To by bylo více než poplatek ECB, ale srovnatelné se švýcarskými -0,75 procenty, jednou z nejnižších sazeb na světě.
Převod na hotovost
Dále je otázkou, zda by se soukromým bankám podařilo ve velkém schraňovat hotovost bez tichého souhlasu národních bank. Prvním krokem při přechodu k bankovkám by totiž bylo kontaktovat národní banku, u které má daná banka peníze uložené.
Každá z národních bank eurozóny musí převod elektronických peněz na hotovost odsouhlasit. Jestliže by se několik bank rozhodlo hromadit hotovost, objem bankovek v oběhu by se propadl. V tuto chvíli jsou v oběhu eurobankovky v hodnotě 1,087 bilionu eur. Banky mají uloženu srovnatelnou částku: 988,1 miliardy, kterou by mohly od centrální banky požadovat.
Národní banky disponují zásobami bankovek a ECB je připravena svižně odpovědět na případný prudký nárůst poptávky. Komentář mluvčího ECB: „Můžete se spolehnout, že ECB a systém eura zajistí všemi možnými prostředky klidné fungování hotovosti jakožto prostředku směny a uchovatele hodnoty.“ Německý bankéř nepokládá výraznější rozšíření metody hromadění peněz za pravděpodobné.
Spíše jde o indikátor nespokojenosti bank s dopady záporných sazeb. „Bylo by to rozumné pro dvě nebo tři banky... aby se ukázalo, že hladina úrokových sazeb je nízká,“ říká. „Myslím si, že Švýcarská národní banka nemůže znovu snížit sazby, aniž by tím vyvolala snahu hromadit hotovost... Nikdo si hromadění hotovosti nepřeje. Banky by to stálo hodně a jasně by se tím ukázalo, že centrální banky nemohou v tuto chvíli snižovat úrokové sazby. Všechny strany se tomu chtějí vyhnout.“
