Recyklaci kelímků si zaplatíte, hrozí britští úředníci tamním milovníkům kávy. Každou minutu jich prý obyvatelé ostrovního království vyhodí pět set. Roční skóre činí 2,5 miliardy kusů vyhozených kelímků. Pokud by plánovaný zákon začal platit, byla by na kávu či jiný horký nápoj s sebou uvalena desetiprocentní daň. Cappuccino za běžnou cenu 50 korun by tak zákazníka vyšlo o pětikorunu dráž. Vybrané finance by měly následně sloužit k rozšíření recyklačních míst pro problematické obaly.
Už žádné igelitky v obchodem zdarma. Zeman podepsal jejich zpoplatněn |
Po vypití totiž nádoba představuje neřešitelný recyklační rébus. „Jedná se o takzvaný kompozitní obal – papírové jádro s plastovou vnitřní vrstvou,“ vysvětluje mluvčí společnosti Eko-kom Lucie Müllerová. V modré popelnici na papír tak prázdný kelímek skončit nemůže. Britští zákonodárci ale chtějí ve svých požadavcích zajít ještě dál. V případě, že by Brity zpoplatnění od používání papírových kelímků neodradilo do roku 2023, chtějí jejich použití zakázat úplně. Pokud by si zákazník chtěl odnést svůj kofeinový nápoj s sebou, musel by přijít s vlastním hrníčkem.
Káva do papíru nepatří
Vášnivá diskuse nad prázdným kelímkem přichází v britském království asi tři roky poté, co ji rozpoutali ekologové v Německu. Ti si stěžovali, že tamní spotřebitelé denně vypijí obsah z asi 7,6 milionu kelímků. Rozmaru kávových nadšenců tedy chtěli učinit přítrž a použití kompozitních obalů zpoplatnit 20 eurocenty (tedy pěti korunami).
Ozvaly se ovšem také hlasy odpůrců, označující poplatek za nesmyslný. „Když se zaplatí 20 centů za kelímek na kávu navíc, ještě to neznamená, že vyhozených kelímků ubude,“ uvedla mluvčí Spolkového svazu gastronomie v Německu. Řešení situace vidí spíše ve výchově spotřebitele, který by se měl zamyslet, zda nevěnuje vypití svého espressa pár minut v kavárně.
Zástupci neziskové ekologické organizace Greenpeace ale oponují, že kelímková daň by mohla mít stejný efekt jako taxa na igelitky. „Zpoplatnění jednorázových kelímků může podle mého názoru snížit jejich spotřebu,“ myslí si Jan Freidinger, manažer kampaní Greenpeace. „Podobně jako u plastových tašek je základní logika tohoto opatření donutit spotřebitele, aby používali vlastní kelímky vícekrát a tím omezili produkci odpadu.“
Objednání kávy s sebou se navíc nelíbí ani baristům v Itálii, která je domovinou nápojů espresso, ristretto či macchiato. Kavárníkům na Apeninském poloostrově ale neleží na srdci dobro přírody, spíše kvalita kofeinového nápoje. Ten prý v kelímku ztrácí svou teplotu i pověstnou mikropěnu na hladině, navíc se prý do jednorázového obalu z estetického hlediska vůbec nehodí.
Samotnou regulaci, která by spotřebu jednorázových kelímků snížila i v Česku, ministerstvo životního prostředí v tuto chvíli nechystá. „Nechceme jít cestou nadbytečných restrikcí ze strany státu víc, než je nezbytně nutné,“ řekla LN mluvčí úřadu Dominika Pospíšilová.
Inspirace pro Česko
Přesto české úřady vnímají britské království jako dobrý příklad k následování. „Velká Británie je v obalové politice inspirativní zemí, kupříkladu její opatření vůči plastovým taškám mají úspěch a některé evropské země včetně Česka si z nich vzaly příklad,“ přiznává Pospíšilová.
Se zpoplatněním igelitek mají Britové vynikající zkušenost. Jejich používání od roku 2015 kleslo o více než 80 procent. Stejný cíl si proto slibují i v případě kelímků. Plastové tašky jsou v Česku zpoplatněny bez ohledu na tloušťku teprve od začátku tohoto roku.
O kelímkové dani ale v tuzemsku neuvažují ani oslovení kavárníci. „Zpoplatnění není směr, kterým bychom šli. Raději hledáme ekologické varianty,“ řekl LN Ondřej Štökl, hlavní barista sítě restaurací Ambiente. „V novém podniku Grils máme kompostovatelná brčka, kelímky i víčka. Na kompostovatelné kelímky v brzké době přejde i restaurace a pekárna Eska.“ Ekologičtější kelímky jsou také papírové, ale teplotu nápoje uvnitř udržuje namísto běžného plastu bioplast. Lze je tak namísto do popelnice odhodit třeba na kompost.
V liberecké kavárně Mikyna si ale všímají prvních zákazníků, kteří si pro kávu s sebou nosí vlastní kelímky. V pestrobarevných variantách je vyrábí třeba australská firma KeepCup. „U jídla se nám to zatím docela podařilo a zákazníků, kteří si nosí své obaly, je asi jedna třetina. U kávy je situace zatím v plenkách,“ řekla LN Kristýna Soroková. „Přestože jsou designové znovupoužitelné kelímky na horké nápoje dostupné a trendy, zákazníků, kteří je využívají, je u nás minimum.“ O zavedení poplatku na jednorázové kelímky ale ve své kavárně neuvažuje.
Nejen na úrovni plánů jsou ale již zákonodárci ve Francii, kde brojí proti plastovým obalům –igelitkám, krabičkám na jídlo i plastovým kelímkům. Do roku 2020 budou muset být vyráběny pouze z biologických materiálů. Od začátku tohoto roku je ve Francii zakázána výroba kosmetiky s drobnými plastovými částečkami, jež se přidávají do peelingových krémů či zubních past. Za dva roky má prý dojít i na čisticí tyčinky do uší.
