Změnu ale kritizují ekologické a jiné skupiny, které tvrdí, že se tím zvýší nehodovost, počet obětí a hlavně emise.
V roce 1965 byl ve Velké Británii stanoven rychlostní limit na dálnicích na 70 mil za hodinu, tedy na 112 km/h. Z pohledu tehdejších aut to možná byl limit rozumný, mělo se hlavně jednat o zvýšení bezpečnosti. Británie byla jednou z prvních zemí, většina států zavedla limity až v 70. letech jako reakci na ropnou krizi.
Podle nového ministra dopravy Philipa Hammonda je ale již limit 70 mil za hodinu zcela zbytečný a hlavně "zastaralý". Zapadá prý do doby, kdy auta ještě neměla ani topení a kotoučové brzdy, natož nejmodernější bezpečnostní zařízení jako třeba asistent pro jízdu v pruhu nebo aktivní tempomat schopný sám auto zabrzdit. Ministr tím také chce kompenzovat rozšiřování zón s nejvyšší dovolenou rychlostí 20 mil za hodinu (32 km/h) ve městech.
Je dokázáno, že vyšší rychlost nemusí znamenat automaticky vyšší spotřebu a záruku smrti. Například "pokus" v Rakousku, kde se na určitém úseku dálnice zvedl limit na 160 km/h, dokázal, že nejen klesly emise, ale snížila se i nehodovost proti období, kdy zde platilo obvyklých 130 km/h.
