Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Filmoví kouzelníci z Prahy dělali s Lucasem i Coppolou

Evropa

  6:00
PRAHA - Vizuální efekty a triky, které pražské studio UPP už řadu let vytváří, jsou k vidění nejen v nejznámějších českých filmech ale i ve snímcích z amerického Hollywoodu.

Vít Komrzý ze společnosti UPP. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Je to už 21 let, co do kin přišel snímek Stevena Spielberga s názvem Jurský park. Diváci tehdy poprvé mohli vidět miliony let vymřelé dinosaury vykreslené tak přirozeně a realisticky, až se zdálo, že musí být živí.

A lidem z branže bylo rázem jasné, že přišel milník, který navždy změní celý filmový průmysl. Rozvoj počítačů a vizuálních efektů dal od té doby vzniknout novému odvětví postprodukce a filmařům umožnil ohýbat realitu podle vlastních představ bez ohledu na technické překážky.

Jedna z firem, která u této revoluce stojí od začátku, sídlí v Praze. Společnost Universal Production Partners (UPP) je jedna z nejvýznamnějších postprodukčních společností ve střední Evropě.

ČTĚTE TAKÉ:

Její práci už viděly desítky milionů lidí po celém světě a ani o tom nevědí – úkolem firmy je, aby diváky při zhlédnutí filmů, jako jsou Talentovaný pan Ripley, Iluzionista, Smrtonosná past 5 a mnoha dalších, ani nenapadlo, že to, co vidí na plátně, bylo do filmu přidáno až dlouho po natáčení.

Nenápadné je ostatně i sídlo firmy, u vchodu do průchodu visí jen malá cedulka. Když ale člověk přijde dovnitř, je na první pohled jasné, čím se studio zabývá. Všude po stěnách jsou obrazovky, filmové plakáty, v budově je například také kinosál.

„Kvalita promítání v něm je mnohem větší než v multikinech, kde lampy používají jen na 60 procent výkonu, aby se příliš neopotřebovaly,“ vysvětluje Vít Komrzý, jeden ze zakladatelů společnosti a její ředitel.

Vít Komrzý ze společnosti UPP.

O technickou dokonalost tu jde především – jen díky tomu se UPP dostala ke spolupráci s režiséry, jako je třeba Francis Coppola nebo George Lucas. Od doby, kdy se pět lidí tísnilo v jedné místnosti, ušla firma dlouhou cestu.

„Studoval jsem na stavební fakultě dynamiku mostů, ale můj bratranec Bedřich Glaser byl dvorní animátor režiséra Jana Švankmajera a já jsem za nimi chodil do ateliéru, ve kterém tou dobou animovali film Alenka v říši divů. Strašně se mi to líbilo. Významný vliv na mě měl také můj tchán Radek Pilař, výtvarník a animátor, režisér. Vytvářel různé videoartové projekty, instalace, natáčel na video a fotil a já mu trochu asistoval,“ vypráví Vít Komrzý, jak se vlastně dostal k filmové branži.

Po revoluci tak se svým tchánem začal dělat první jednoduché animace, třeba znělku pro EU v roce 1990 nebo pro různé výstavy. Zatímco v Česku všichni tuto práci vnímali spíše jako zajímavost, ve světě se obor počítačové grafiky začínal rozjíždět a bylo jasné, že optické trikové záběry používané na Barrandově budou brzy překonané. V roce 1994 proto Komrzý se společníky založil UPP.

Zprvu pracovali s prvními počítači a softwarem, který nebyl pro animaci ani určený.

„První zakázky byly reklamní spoty. V polovině 90. k nám na trh přicházely nové značky a dělaly se propagační kampaně. To byla zlatá éra české reklamy, spolupracovali jsme s Honzou Hřebejkem, Ivanem Zachariášem, Tomášem Mašínem. Tehdy ještě bylo možné vymýšlet a zasahovat do scénářů reklam,“ vzpomíná Komrzý.

Od jednoduchosti k Tmavomodrému světu

Firma také začala dělat na prvních filmech, například v pohádce Nesmrtelná teta. Tehdy ještě šlo o jednoduché triky, třeba zobrazení létání duchů, brzy ale přišly filmy jako Tmavomodrý svět Jana Svěráka. Díky spolupráci na tomto snímku se UPP dostala do povědomí zahraničních studií a následovala opravdová výzva – první hollywoodský trhák – kriminální drama Talentovaný pan Ripley.

„To byl pro firmu zásadní milník. I když ty triky nebyly žádné přelomové, dělali jsme různé překreslovačky, warpingy a podobně,“ říká Komrzý. Co to znamená?

„Třeba v jedné zásadní scéně svádí Matt Damon a Jude Law souboj na život a na smrt uprostřed oceánu na malé loďce a Damon zabije Lawa úderem vesla do hlavy. Při natáčení měl v jedné chvíli herec na hlavě chránič s umělou krví. Když to ale sestříhali, záběry na sebe nenavazovaly, bylo vidět, že se tvar hlavy mění. To jsme museli vyretušovat, přidávali jsme i krev, z pozadí jsme odstranili lodě a jeřáby, dokreslovali jsme artefakty. Z dnešního pohledu jednoduché věci, ale tehdy to byla náročná práce.“

PSALI JSME:

Technologie se sice od té doby hodně posunula, výroba vizuálních efektů ale neníomnoho snazší. Na vytvoření triků je potřeba celý tým specialistů na modelování, animaci, textury, 2D, 3D a další. A zatímco zahraniční studia mají k dispozici tisíce zaměstnanců, UPP si musí vystačit se 130 až 150 lidmi.

„Jsou věci, které jsou i dnes hodně složité. Vzpomínám si, jak jsme bojovali s počítačově generovaným ohněm a výbuchy. A vytvořit oceán s plující lodí a vlnami, které se o ni tříští, také nebylo jednoduché. Ve světě jsou studia, která se specializují jen na tuto fluidní dynamiku. Producent si je najme na to, aby udělali velkou vlnu tsunami, a zbytek filmu dodělá jiný.“

Jedním z důvodů najímání více firem je i nedostatek času – producenti filmy naplánují od klapky až po premiéru a na fázi postprodukce zbude přesně vymezený čas, který se nesmí překročit. Dnes je proto běžné, že na jednom filmu dělá několik postprodukčních studií z celého světa naráz.

Videokonference jsou nutné

Režiséři vizuálních efektů průběžně s režiséry filmu konzultují podobu triků i použité technologie a postup se denně koordinuje pomocí videokonferenčních hovorů a setkání v „online“ střižnách.

„Když jsme například dělali Smrtonosnou past 5 s Brucem Willisem, byla na lince v jednu dobu UPP v Praze, pobočka UPP v Budapešti, německé studio ve Stuttgartu, kanadské studio v Torontu a britské studio v Londýně. Jinak to nejde. Bez těchto technologií a možnosti videokonference hovorů si vůbec nedovedu představit, že bychom tu práci mohli dělat,“ říká Komrzý.

Z filmu Smrtonosná past: Opět v akci

Do sídla UPP proto vedou speciální linky, které jsou schopny přenášet obrovské množství dat v reálném čase. Vše je samozřejmě zašifrované – studio je vázáno mlčenlivostí a nesmí se prozradit, na jakém filmu právě pracuje. To je ostatně důvod, proč jsou po celé budově bezpečnostní dveře, do jednoho křídla je dokonce zakázáno vodit jakékoliv návštěvy.

Práce postprodukce nicméně není jen o vytváření efektních výbuchů a valící se masy vody. Významnou úlohu hrají vizuální efekty u takzvaných period movies, tedy historických filmů.

„Takto jsme pomáhali u mnoha projektů, třeba u filmu Parfém – příběh vraha. Určité kulisy se dají postavit v ateliéru, něco natočíte v uličkách a lokacích, ale natáčet v historických částech měst je velmi komplikované. Uzavírky jsou hodně drahé a střechy domů jsou plné satelitů. Nemusí to ale být jen středověk. Spolupracovali jsme na filmu Hořící keř Agnieszky Hollandové o Janu Palachovi. Děj se odehrával v roce 1969, což není tak vzdálená doba, ale Praha je dnes už úplně jiná,“ vysvětluje Vít Komrzý.

Ještě složitější byla práce na polském filmu Miasto 44 o varšavském povstání v roce 1944. Jelikož bylo město během války v podstatě srovnáno se zemí, museli ho ve studiu znovu vymodelovat podle dobových fotografií. Za práci na filmu byla ostatně UPP nedávno oceněna na filmovém festivalu v Gdyni.

Předsudky vůči východní Evropě

Důležité jsou filmové pobídky I přes ocenění a reference od slavných režisérů je ale podle Víta Komrzého stále těžké prosadit se v konkurenci zahraničních studií.

Zčásti za to může fakt, že se filmaři na východní Evropu dívají s určitými předsudky, a je tak třeba neustále je přesvědčovat, že studio dokáže nabídnout stejně kvalitní postprodukci, jaká se dělá v Londýně, Los Angeles nebo Torontu. A velkou roli v rozhodování hrají také filmové pobídky.

„V 90. letech bylo Česko mezi filmaři hodně populární, situace se ale změnila kolem roku 2000, kdy různé vlády v různých zemích začaly zavádět filmové pobídky, což čeští politici odmítali. Tehdy se zdálo, že vše půjde samo i bez nich. Vzhledem k tomu, že české pobídky nepřicházely, ale začaly být projekty přesouvány do jiných zemí,“ popisuje Komrzý.

Některé země jako Kanada dnes filmařům zafinancují až polovinu nákladů a to hraje v rozhodování producentů zásadní roli. V poslední době sice Česko pobídky zavedlo také, systém je ale podle Komrzého zatím nestabilní a komplikovaný.

„Největší konkurence pro Česko je Maďarsko, které má systém propracovaný a uzákoněný. Je to jeden z důvodů, proč jsme tam otevřeli pobočku. Režiséři s námi chtěli spolupracovat, ale byli tlačeni do toho, natáčet v Maďarsku. Je zkrátka složité v takto ekonomicky pokřiveném prostoru fungovat. Já bych jednoznačně hlasoval pro celosvětové zrušení pobídek, ať každý ukáže, co umí a za kolik to dokáže.“

UPP se nicméně daří i tak. Ročně studio spolupracuje na desítkách až stovkách reklamních spotů a jen letos zajišťovalo postprodukci 15 celovečerních filmů, třeba Tří bratrů Jana Svěráka – u českých filmů jsou ale vizuální efekty skromnější, zdejší trh je malý a producenti jsou omezeni rozpočtem. Jak ale Vít Komrzý říká, doby, kdy snil o výrobě triků pro filmy o Jamesi Bondovi, jsou už pryč.

„Dnes už po nějakých senzacích netoužím. Ano, bylo by krásné, kdybychom mohli třeba dělat na nových Hvězdných válkách, já si ale hlavně přeju, abychom mohli pracovat na zajímavých, inteligentních projektech s příjemnými lidmi a nemuseli řešit administrativní a byrokratické překážky,“ uzavírá Vít Komrzý.

Autor: