Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Šály, čelenky, svetry. Ve firmě Kama si přejí tuhou zimu

Ekonomika

  7:00
PRAHA - Ať je venku mráz, nebo čtyřicet stupňů nad nulou, v rodinné firmě Kama v pražském Sedlci pracují pletací stroje na výrobu teplých čepic a svetrů neustále. Pravda, před Vánocemi tu mají napilno více: řeší zimní doobjednávky, vlastní prodej a pomalu se připravují na představení nové kolekce.

Oděvní firmu Kama založila Mahulena Pertlová (na snímku). foto:  Michal Šula, MAFRA

Teplotní charakter letošní zimy rozhodne o tom, jaký společnost Kama udělá příští rok obrat. Zatímco s kolekcí tu musejí být o krok napřed, úspěšnost prodeje se do tabulek promítá s ročním zpožděním.

„Pokud je teplá zima, obchodníkům zboží zbude a příště udělají menší objednávku,“ vysvětluje Mahulena Pertlová, zakladatelka Kamy.

Už pětadvacet let se firma specializuje na zimní zboží: svetry, čepice, šály či čelenky s tradičním norským vzorem, ale i v trendy barvách, na módu do města i pro sportovce.

Právě teď je po hřejivém oděvu největší poptávka, denně tu zpracovávají stovky objednávek z e-shopu, k tomu potřebují doplnit zásoby obchodníci nebo se vyrábějí firemní dárky. Vedle toho jsou už v sedlecké provozovně schované čepice, které se budou nosit příští zimu – mají hotový svůj katalog.

„Brzy přijedou první obchodníci a začneme nabízet kolekci 2016/2017, vyvrcholením je pak veletrh sportovního zboží v Mnichově, kde kolekci představíme celosvětově. Do konce března pak přijímáme objednávky, které začneme záhy vyrábět a první expedice se uskuteční zhruba v červnu, v červenci,“ popisuje Pertlová.

Polovina kolekce zůstává zpravidla stejná, jde o bestsellery nebo typické norské vzory v kombinaci s nadčasovými barvami, jako je červená, tmavě modrá, černá a bílá, také kukly a čepice pod helmu není nutné obměňovat. Druhá část reaguje na módní trendy. Proto nadcházející kolekci dominují barvy. Čepice zdobí velké bambule z umělé kožešiny, které se ještě nedávno nenosily.

Teplé zimy a do toho devalvace rublu

Klasickým návrhům se věnuje sama Mahulena Pertlová, výraznější a výstřednější modely nechává na synovi Adamovi, který vystudoval grafickou školu a už pět let je platnou součástí rodinného podniku.

„Asi nic nezkazím, když prozradím, že náš syn má trošku sprejerskou minulost. Manželka ve chvíli, kdy se jí to znelíbilo, před něj položila papír a prohlásila: ,Tady se uplatni,‘“ říká s úsměvem Jiří Pertl.

Před dvěma lety v Kamě snili o rozšiřování výroby, dostavbě prostor a přijímání nových zaměstnanců. Jejich počet se už několik let drží na pětadvaceti, k tomu Kama využívá externích firem a brigádníků. Jenže: „Máme za sebou dvě teplé zimy, do toho kvůli loňské devalvaci rublu objednávka z Ruska, kam jindy hojně vyvážíme, poloviční. Musíme počkat, až se z toho trochu oklepeme, pak rozšiřovat chceme,“ vysvětluje Pertlová.

Oděvní firma Kama.

Během pětadvacetileté existence firmy její obrat osciluje mezi třiceti a šestapadesáti miliony korun. Ještě před třemi lety společnost počítala obrat 47 milionů korun, první teplá zima ho ponížila o deset milionů a letos, zdá se, to bude ještě méně.

„Takže si přejeme a vyhlížíme opravdovou zimu. Nedávno mi psali z Ruska, že už jim tam napadlo a že to vypadá na silnou zimu,“ těší se Klára Pertlová, dcera zakladatelky, která se v Kamě stará o finance.

Druhá věc je nová doba. Pertlovi vzpomínají, jak jim v 90. letech a ještě na přelomu tisíciletí šel byznys od ruky. „Teď už je trh nasycený a cítíme, že každý rok musíme investovat víc energie i financí. Na čísla, která jsme měli před 15 lety, toho dnes musíme udělat desetkrát víc,“ podotýká Pertlová.

Na prodej vířivek mají vliv i obavy z Putina, říká šéfka českého výrobce

Za tuhých zim v letech 2004 a 2005 obrat přesahoval pětapadesát milionů. To byly nejsilnější roky, kdy si obchodníci nevybírali, co by si chtěli objednat, ale museli vzít zavděk tím, co bylo. „Na druhou stranu nejsme z těch, co se ženou jen za čísly, je pro nás důležité, aby to, co děláme, pro nás mělo nějaký smysl a těšilo nás,“ říká hlava firmy Mahulena Pertlová s tím, že teď už s manželem trochu ustupují do pozadí a vedení firmy pomalu předávají svým dětem Kláře a Adamovi.

Když se mladé síly někdo zeptá, jak dlouho ve firmě vlastně působí, začnou se smát. Celý život přece. Byli prvními nositeli matčiných čepic, pomáhali doma s motáním bambulí, pózovali jako modelové do katalogů. Nyní je Klára už pět let finanční ředitelkou, Adam grafikem.

„Často na nás lidé koukají, jestli jsme se nezbláznili – sedět spolu každý den v jedné kanceláři. Ale funguje to. Jsme jedna krev a na dost věcí máme podobný názor,“ říká Klára Pertlová s tím, že pouze s jejich partnery to ve stejném zaměstnání skřípalo. Proto oba fascinuje vztah jejich rodičů.

Na rodinném byznysu nejvíce oceňují vzájemnou podporu, semknutost a také to, že odpadají složité schvalovací procesy. Pochopitelnou nevýhodou je, že se někdy práce nosí i domů. „Jsme rádi, že za námi není žádný investor, který by nám šlapal na paty a koukal by jen na čísla, a my bychom třeba museli dělat kompromisy, které dělat nechceme. Radši si počkáme a jdeme svojí cestou,“ popisuje Pertlová.

Po revoluci bylo lákavé podnikat

Kama je hrdá na to, že už pět let nemá závazky vůči bankám a vydělané peníze může vracet zpátky do svého rozvoje. Už na loni pořízený nový pletací stroj si Pertlovi nemuseli půjčovat. To však neplatí o úplně prvním stroji, který dodnes vyrábí. „Tehdy stál v přepočtu asi tři miliony, což pro nás byla na začátku 90. let astronomická částka. Měli jsme ho na leasing a já nespala, protože jsem se bála, že ho nemůžeme nikdy zaplatit,“ vzpomíná Mahulena Pertlová. Splatili ho za pět let.

Původně bylo pletení čepic pro logopedku Mahulenu Pertlovou koníčkem a přivýdělkem na mateřské dovolené, obě děti se narodily nedonošené a musela s nimi zůstat dlouho doma. Tehdy si ještě myslela, že se k logopedii vrátí, měla dobré místo na foniatrické klinice. Jenže o její čepice byl velký zájem a do toho vstoupil další faktor.

Oděvní firma Kama.
Oděvní firmu Kama založila Mahulena Pertlová (na snímku).

Jiří Pertl je muzikant, vystupoval s hvězdami českého popu, naposledy doprovázel již zesnulého Karla Černocha, a jeho příjmy rodinu živily. „Jenže pak přišla revoluce a umělci stávkovali, náš jediný zdroj příjmu byl pryč. A tehdy nás čepice podržely. Načež mi s nimi začal manžel pomáhat, domlouval obchody. S jeho vstupem se podnikání začalo rozvíjet,“ popisuje Mahulena Pertlová.

„V raných devadesátých letech byla možnost začít svobodně podnikat velmi lákavá. Jelikož jsem byl muzikantem na volné noze, kde bylo zvykem jít za kšeftem, začal mě rodinný obchod bavit ai profit z něj byl zajímavější než věčné harcování od koncertu ke koncertu,“ doplňuje Pertl. O nějakých byznys plánech neměli tehdy ani ponětí a vše nechávali přirozeně plynout.

Začínali sami doma a postupně přibývaly najaté pletařky, které pomáhaly. Když byt přestával stačit, přesunuli se do sklepa, na to si pronajali bývalou truhlárnu, která pojala dva pletací stroje, třetí pak našel místo v hasičské zbrojnici. Nyní firma už čtrnáctým rokem sídlí v Praze-Sedlci, kde si Pertlovi vybudovali zázemí na míru.

Spojení s jeleny a andorští olympionici

V Sedlci sídlí management firmy, malá prodejna i výroba. Čtyři stroje ve dvou směnách chrlí pletené pásy s naprogramovaným kýženým vzorem. Základ pro jednu čepici zabere asi tři minuty. Už sedmnáct let má Kama jednoho dodavatele barevných přízí. Jde o stoprocentní merino vlnu, pro sportovní kousky se míchá se stabilním polyakrylem. Funkční čepice či svetry jsou pak ještě doplněny o goretex či windstopper, ty městské flísem.

Na to se úplet žehlí, stříhá a sešívá. Čepice nebo šály vznikají přímo tady, zato svetry kompletuje partnerská speciální firma ve Světlé nad Sázavou. Výrobní kapacita sedlecké továrničky čítá dvě stě až dvě stě padesát tisíc čepic ročně. Realita je ovšem zhruba poloviční.

Celkem tu pracují s osmi stovkami variant čepic a asi stovkou verzí svetrů.

Loni vzniklo spojení značky Kama s Kamilou Písaříkovou a její firmou Deers, kdy dámské čepice zdobí ručně vyrábění jeleni s kamínky. Vedle toho Kama oblékla olympijskou výpravu Andorry na zimních hrách v Soči 2014, již tradičně se tu rodí čepice s logem závodu Jizerská 50.

Čtyřicet procent odbytu zůstává v České republice, zbytek připadne na export. Produkty české firmy lze najít v osmadvaceti zemích světa, převládají severské státy, ale figuruje zde i Japonsko nebo Tchaj-wan. „Pracujeme na tom, abychom nebyli závislí na jednom odběrateli pro případ podobný tomu ruskému,“ podotýká Jiří Pertl.

Přitom počáteční snahy o navázání zahraničního obchodu nebyly snadné. „Vyráběli jsme na domácích pletacích strojích a bylo nám řečeno, že naše kvalita nesplňuje západní požadavky a nebyli bychom konkurenceschopní. Dívali se na nás s despektem,“ vzpomíná Mahulena Pertlová.

S nákupem průmyslového stroje, novými technologiemi a kvalitními materiály se to začalo lámat. Navíc Pertl se dokázal domluvit anglicky. „Hledali jsme adresy obchodníků na západě a posílali jim katalogy, pomalu se to nabalovalo, až jsme si mohli troufnout i na veletrh v Mnichově. Hodně nám pak otevřela dveře licence windstopperu a goretexu, který přidáváme do sportovní kolekce.“

Za levné oblečení musí někdo zaplatit

Naposledy tu pletli originální svetry pro kapelu handicapovaných hudebníků The Tap Tap. Nyní si ho mohou pořídit i další zájemci, kteří chtějí skupinu podpořit.

Cena takového celovlněného svetru s membránou a vodoodpudivou vlastností přesahuje pět tisíc korun. Lehké módní svetry na běžné nošení začínají na dvou tisících a průměrná cena čepice se pohybuje kolem čtyř pěti set korun. „Lidé někdy reagují, že je to hodně drahé, ale máme špičkový propracovaný produkt a to není zadarmo,“ říká Jiří Pertl.

Na svých webových stránkách se firma hlásí ke krédu Levné oblečení neexistuje, někde někdo za něj musí zaplatit, což je motto kampaně Fashion revolution.

Jde o odkaz dva roky staré události z Bangladéše, kde se kvůli špatným bezpečnostním podmínkám sesula budova, v níž si nechávala oblečení vyrábět řada známých značek, a zahynulo přes tisíc švadlen.

„Ideou kampaně je, aby byl textilní průmysl krásný nejen na pohled, aby byl transparentní a etický také uvnitř. Jde o to, aby lidé pracovali v civilizovaném prostředí,“ popisuje Pertl. „Lidé by se měli zamyslet nad tím, jak je možné, že tričko stojí sto korun. Někde někdo za to musí zaplatit, někde se něco musí ošidit, na lidech, na životním prostředí. A pokud lidé takové levné oblečení kupují, tento řetězec podporují,“ dodává jeho žena.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.