30. července 2014 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

BYZNYS ŽIJE: Žíněnka jako molo i zeď. Jejich sportovní náčiní kupují i pivovary

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
BYZNYS ŽIJE: Žíněnka jako molo i zeď. Jejich sportovní náčiní kupují i pivovary | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy BYZNYS ŽIJE: Žíněnka jako molo i zeď. Jejich sportovní náčiní kupují i pivovary | foto: MAFRA - Radek Kalhous

HRADEC KRÁLOVÉ Společnost Jipast z Hradce Králové patří k nejvýznamnějším dodavatelům sportovního vybavení v Česku. Hlavní výrobky, žíněnky a doskočiště, se používají snad ve všech školách i na stadionech. Stále více vybavení firma vyváží. „Do budoucna hodně sázíme na unikátní nafukovací žíněnku, kterou jsme nechali patentovat v celé Evropě,“ říká majitel Jipastu Jiří Steiner.

„Schválně jestli uhádnete, k čemu se tohle používá,“ ukazuje Jiří Steiner, majitel společnosti Jipast z Hradce Králové, na čtvercovou žíněnku o rozměru asi 40 centimetrů, potaženou sítí spletenou z tlustých provazů. „To je podložka, na kterou se budou shazovat sudy, když se zaváží pivo do hospod. Kamarádi z jednoho pivovaru se mě zeptali, jestli bychom jim něco nemohli vyrobit, protože se sudy z náklaďáků zatím shazují na staré a hodně těžké pneumatiky. Tak jsme vymysleli tohle, váží půl kila. Děláme je teprve dva měsíce a zájem projevili už i z Plzně.“

Podobných spontánních nápadů a náhod je v historii firmy více. Jipast díky tomu už dávno nevyrábí jen žíněnky do tělocvičen, se kterými v 90. letech začínal. Podnik s 30 zaměstnanci a obratem 40 milionů korun dnes například vybavuje relaxační místnosti pro psychoterapie či do nemocnic dodává matrace proti proleženinám.

Společnost Jipast z Hradce Králové patří k nejvýznamnějším dodavatelům sportovního vybavení v Česku. Hlavní výrobky, žíněnky a doskočiště, se používají snad ve všech školách i na stadionech.

Sportovní náčiní každopádně zůstává hlavním artiklem a v Česku snad ani není stadion, kde by nebyly doskočiště a cvičební pomůcky, které se vyráběly v Hradci. „Naše vybavení má podle mě tak čtyři až pět tisíc českých škol. Takže vlastně skoro všechny,“ říká s úsměvem Jiří Steiner.

Chválila nás i Izinbajevová

Původně projektanta ve státním podniku Povodí Labe to ke sportu táhlo odmalička, a když se objevila možnost podnikat, jedinou otázkou vlastně bylo, v jakém sportovním odvětví začít. „Můj otec pracoval ve Vegasportu, který vyráběl sportovní vybavení. Firma ale zkrachovala, a protože jsme byli mladí a nažhavení, převzali jsme nějaké zaměstnance a pustili se do toho sami,“ vypráví Steiner.

Nejdříve chtěli dělat tartanové plochy pro atletické ovály. „To u nás tehdy nikdo nedělal. Zkoušeli jsme na to vyvinout vlastní českou technologii, ale postupy ze zahraničí už byly zavedené. Nakonec se ukázalo zbytečné něco dalšího vymýšlet a tuto oblast jsme opustili. Řekli jsme si, že pro nás jako malou firmu bude jednodušší sportoviště vybavovat než je stavět,“ pokračuje Steiner.

Firma proto oslovila Český atletický svaz s nabídkou spolupráce a Steiner začal objíždět stadiony v Česku i ve světě a přemýšlel, co by bylo možné vylepšit. „Například nás praštilo do očí to, že na českých stadionech byla všechna doskočiště pro skok o tyči rozdílná, měla jiné tvary.“

„Do budoucna hodně sázíme na unikátní nafukovací žíněnku, kterou jsme nechali patentovat v celé Evropě,“ říká majitel Jipastu Jiří Steiner.

Jipast tak navrhl speciální sestavu pro různě zdatné sportovce. Školy si mohou koupit základní díl, atletické oddíly jen dokoupí nástavbu s obalenými stojany a širší doskočiště a profesionální skokani přidají ještě další díly. „Na našem doskočišti mohou skákat jak malé děti, tak vrcholoví sportovci, a základ je pořád stejný,“ říká Steiner. Doskočiště má navíc unikátní tvar kolem jamky, do které se zapichuje tyčka. „Když se o tyč skokan opře, tak se ohne a opisuje elipsu. V tom místě je naše doskočiště speciálně vykrojené, aby se nestalo, že se tyč zasekne a skok přeruší. Takto vyřešeno to nemá nikdo jiný na světě, konkurence nabízí jen rovné plochy,“ popisuje majitel Jipastu.

Toto řešení má firma patentované v celé EU, vyvíjet ho pomáhali profesionální trenéři. „Je v tom také speciální skladba molitanu. Zkoušeli jsme na sebe dávat různé díly, než nám sportovci řekli, že takhle jim to vyhovuje. Do této podoby jsme doskočiště vyvíjeli asi pět let,“ říká Steiner. I když laik některé detaily asi neocení, na vrcholové úrovni mohou hrát svou roli.

„V roce 2009 na něm při Mítinku světových rekordmanů v Praze skákala třeba Jelena Izinbajevová. Tehdy říkala, že nářadí bylo perfektní, že byla spokojená. Používá ho také český skokan Jan Kudlička. Letos na našem doskočišti skočil na mistrovství republiky v Táboře rekord.“

Dopadové plochy ale firma dělá i pro další sporty. „Například gymnasté potřebují, aby se při dopadu zasekli a mohli vypnout, takže doskočiště mají tvrdý vršek a měkký spodek. Děláme i speciální věci, například doskočiště pro parašutisty. To je kruhová konstrukce, prostředek je tvrdý a dopadá se na ocelový měřicí talíř. Opět jsme museli vymyslet trochu jinou směs, protože se skáče s botami. Pro hasiče zase děláme doskočiště pro tréninkové věže, tam je naopak žíněnka hodně měkká, protože mohou spadnout z velkých výšek,“ vysvětluje Steiner. Než se ale firma naučila dělat moderní žíněnky, bylo třeba mnoho pokusů a omylů. „V roce 1999 jsme jeli do Německa na výstavu, kde jsme propagovali naše ručně šité žíněnky z kůže a koženky, o které nikdo neměl zájem. Oslovil nás ale jeden obchodní zástupce a ten se nás zeptal, jestli pro ně spíš nechceme dělat normální žíněnky, které jsou ve světě žádané, a ne ty naše, co jsme si vymysleli. My jsme odpověděli, že bychom je klidně zvládli, on na to, že uvidíme. Dva roky jsme je tedy vymýšleli a šili, než jsme jim mohli poslat první dodávku.“

Postupně je pak vylepšovali podle poznatků z praxe. Velké žíněnky například dodává Jipast přepůlené. „Jednou se nám stalo, že doskočiště nemohli dostat přes dveře, že by ho potřebovali poloviční. Tak jsme jim řekli, že jim ho přepůlíme. Teď už to tak děláme standardně, protože jde o dokonalou myšlenku. Vždycky všechno vychází z nápadů ve školách a klubech,“ líčí Steiner.

Musíme děti naučit sportovat

Právě školy jsou dnes jedním z nejvýznamnějších odběratelů. Díky promyšleným sadám sportovního vybavení a překážek dnes Jipast opět přivádí děti k atletice. „S Českým atletickým svazem spolupracujeme na projektu Dětská atletika. Svaz nám dodal cvičící metodiky a postupy a my k nim vyrobili pomůcky. Jedna sestava tak slouží asi pro dvanáct sportů, například skok daleký, běh přes překážky, hody oštěpem a podobně,“ popisuje Steiner. Pomůcky jsou také přizpůsobené věku dětí, ty ve školce například házejí oštěpem z molitanu. Sety pro cvičení atletiky dnes používá více než 800 škol a firma se je chystá začít vyvážet také na Slovensko.

Do škol Jipast dodává také žíněnky pro výuku v přírodě. „Opět to dodáváme v celé sadě, zastáváme myšlenku, že to učitel musí být schopen pohodlně přinést na místo a pak i sbalit. Také jsme zavedli ultralehké žíněnky, které mají pět kilo. To tu dřív nikdo neznal. Děti musely tahat těžké kožené žíněnky, dneska si vezme prvňák dvě na hlavu a bez problémů odnese,“ říká Steiner.

I tak ale nejvíce roste obrat v zahraničí. Podle Steinera se v Česku mnohem více projevuje ekonomická situace – školy zkrátka nedávají na cvičební pomůcky tolik peněz. „V západních zemích se žíněnky používají pět let a pak se nakoupí nové, aby měli pro děti co možná nejkvalitnější vybavení. U nás jsou ve školách klidně třicet let, než je někdo roztrhne.“

Není na vině i fakt, že se české děti málo hýbají a o sporty nemají zájem? „Projevuje se to, ale myslím si, že to je většinou záležitost učitelů. Stejně jako v první třídě musíte děti naučit číst a psát, musíte je naučit i sportovat. To už dnes nikdo nedělá. Paní učitelka hodí dětem balon, ať si hrají. Když s nimi cvičíte, tak je to začne bavit a dělají to celý život. Stejně jako to bavilo mě, když mě honili,“ krčí rameny Steiner.

Sportovní náčiní každopádně zůstává hlavním artiklem a v Česku snad ani není stadion, kde by nebyly doskočiště a cvičební pomůcky, které se vyráběly v Hradci.

Firma se teď hodně zaměřuje na cvičební programy, na které bude podle Steinera v budoucnu stát slyšet. „Máme vyzkoušené, že když paní tělocvikářka přijde s tím, že by chtěla pořídit nový míč, tak nepochodí. Když ale přijde s celým programem na cvičení, tak se na to školy zaměří a pořídí ho.“

Aktivity Jipastu však dnes zasahují i do zdravotnictví. Firma například šije matrace pokryté speciální 3D textilií vyvinutou v Německu, které se používají u kolečkových křesel a v nemocnicích proti otlakům a pocení.

Žíněnka, trampolína a golfový trenažér v jednom

Do budoucna by ale hlavním výrobkem Jipastu měla být unikátní nafukovací matrace, kterou firma vyvinula ve spolupráci s partnerskou společností z Německa. Ta vloni vyvinula 3D vlákna, která umožňují, aby povrch nafouknuté žíněnky byl rovný. Bez nich by se žíněnka vypoukla.

„Je velmi variabilní. Když se nafoukne, jde na ní skákat jako na trampolíně. V Kladně jsme tím nedávno vybavovali velké trampolínové centrum. A když se na povrch přichytí speciální podložka, tak se žíněnka zpevní, takže se do ní neboříte, a přitom pruží. Toto řešení máme také patentované v celé Evropě,“ říká Steiner.

Za půl roku, co Jipast nové nafukovací žíněnky vyrábí, si jich například deset objednaly pražské školy. První dodávka odešla také do Norska a podle Steinera má firma dobré reference i z Polska, Maďarska a pobaltských zemí. Původně přitom nikoho nenapadlo, že by šlo nafukovací žíněnku použít v tělocvičnách. „Chtěli jsme je začít používat jako plovoucí mola na vodě. To byl první nápad, co s tím dělat. Upřehrad je problém, kde vystupovat z pramic, lidé navíc mola rozebírají nebo se to potopí. Na žíněnce navíc můžete pádlovat a když to polijete vodou, je z toho skvělá klouzačka. Díly se také dají spojovat, takže můžete pokrýt Vltavu od západu na východ,“ popisuje Steiner. Využití pro novou žíněnku je opravdu mnoho. Když se hodně nafoukne a upevní ke stojanům, dá se například používat jako mobilní tenisová zeď – v Česku se už takto používají čtyři.
„Uvidíme, jak to půjde, ale myslím, že to bude náš artikl číslo jedna. Nabízíme ji zatím jen půl roku a lidé nevědí, co s ní. Ale když jim to předvedeme, mají zájem,“ říká Steiner.





Najdete na Lidovky.cz