Na zahradě v Tuřanech u Brna mají manželé Přepechalovi téměř vše, na co si vzpomenete. „Chtěla jsem si vypěstovat všechno, abychom nemuseli kupovat žádné ovoce ani zeleninu v obchodě,“ říká Alena Přepechalová během toho, co se rozhlížíme po zahradě.
Procházíme zahradou a všímáme si keřů a rostlin. „Znáte indiánskou borůvku?“ ptá se mě paní Přepechalová. „A tady mám kiwi,“ dodává. Typicky české ovoce se tady mísí s exotikou. Většinu stromů a rostlin si shání svépomocně po známých a nebo si přiveze semínka ze zahraničí. „Málokdy si něco koupím v zahradnictví. Kupované stromy se mi většinou nechytnou, raději si to vypěstuji ze semínka nebo rostlinu naočkuji (způsob rozmnožování rostlin pomoci přenesení její části na jinou rostlinu – pozn. red.),“ říká.
Potom, co si sedáme pod pergolu, začneme počítat kolik druhů ovoce a zeleniny mají manželé Přepechalovi na své zahradě. Dojdeme zhruba k číslu 60 z toho se dá třetina označit za exotické nebo alespoň neobvyklé rostliny pro Česko. Na tomto příkladu jde vidět, jak se za posledních dvacet let změnila podoba typické české zahrady. „Myslím si, že dvacet let zpátky bych mandarinky u nás nevypěstovala,“ říká Alena Přepechalová.
Teplomilné rostliny jsou v kurzu
„Sortiment na zahradách se určitě mění, teplomilnější druhy rostlin dostávají u zahrádkářů větší šanci. Já osobně pěstuji třeba fíkovníky. Například vinná réva se už na zahradách objevuje běžně, pěstuje se už i v podhůří, což v minulosti nebývalo. Vždy se pěstovala spíše v nížinách,“ potvrzuje změnu za posledních 20 let Miroslav Šmoranc, odborník z Českého zahrádkářského svazu.
České podnebí ale i přes rostoucí teploty pořád není ideální pro všechny druhy ovoce. Podle Aleny Přepechalové u nás nejdou například vypěstovat pomeranče, problém měla s ananasem i mangem. „Asi se nedočkáme toho, že vlašské ořechy na zahradách nahradí kokosové,“ říká s nadsázkou. Ještě 30 let zpátky bylo ale stejně nepředstavitelné, že by v Česku mohl někdo pěstovat mandarinku nebo kiwi.
Tradiční ovoce často trpí kvůli suchu
Radost z vypěstování exotického ovoce zahrádkářům ale na druhou stranu kazí vysušené jabloně, broskvoně, či květáky. Změny počasí a dlouhé období sucha mají podíl také na tom, že klasické stromy plodí méně. „Dá se říct, že by broskve, meruňky, nebo jablka byly normálně o třetinu větší. Kvůli extrémnímu počasí jsou ale malé,“ popisuje svoje dojmy zahrádkář Miroslav Havlík ze Šlapanic.
O tom, že dlouho trvající sucho komplikuje život zahrádkářům a zemědělcům, slýcháme pořád. Téměř každé léto je během posledních let označováno jako extrémní. „Je to rok od roku horší, letošní počasí je snad nejsušší, co pamatuji,“ potvrzuje Alena Přepechalová.
Nejhorší úroda ovoce od roku 1990. Příčinou jsou především jarní mrazy |
Klimatické změny pociťuje i Miroslav Havlík. „Jsem rád, že jsem zažil dobu před třiceti lety, kdy jsem si vypěstoval cokoliv a bez problémů. Tehdy jsem sklízel jeden květák za druhým, pravidelně pršelo a nemusel jsem nic zalévat,“ vzpomíná nostalgicky.
Kvůli nedostatku vody Havlík rok do roku pěstuje méně druhů ovoce a zeleniny. „Hlávkový salát a květák už nemůžu v takových podmínkách pěstovat, proto jsem s tím skončil. Problém je i s rajčaty, nedávno jsem měl ještě sto keřů, za chvíli jich s takovou budu mít už jenom dvacet,“ dodává. Ze své zahrady už vyřadil taky jahody a cibuli.
Pan Havlík to má s vodou o poznání těžší než ostatní. Kromě zahrady vedle svého domu má také větší pozemek, který se nachází ve vesnici vzdálené dva kilometry. Studnu zde nemá, spoléhá se tak pouze na dešťovou vodu. „Podívejte se na ten seschlý česnek a hrách, za chvilku nebudu pěstovat ani jedno,“ říká smutně a ukazuje na zničené rostliny.
Někdy nestačí ani studna
Ani studna na zahradě nemusí zaručit dostatek vody po celý rok. Své o tom ví manželé Přepechalovi. Kromě studny mají za domem umístěnou osmikubíkovou jímku na dešťovou vodu. „Jednou jsme si už při extrémním suchu pomohli bazénem. Nemohli jsme se v něm sice osvěžit, ale aspoň jsme měli vodu na zalévání,“ dodává s úsměvem manžel Milan.
Sucho může nastat skoro všude, ukazují satelitní data. Zásoby sladké vody dochází |
Při otázce, jak budou řešit nedostatek vody, pokud bude sucho pokračovat, se manželé na chvíli odmlčí a podívají se na sebe. „To nevíme,“ shodují se Přepechalovi.
Ani pan Havlík neví, co si s extrémním suchem počít. Během toho, co se loučíme, si všimne, že se zvedá vítr a blíží se mraky. „No, konečně by mohlo pořádně zapršet. To by nám dost pomohlo. Stejně z toho zas bude jenom krátká přeháňka a půda se ani pořádně nenapije,“ říká odevzdaně. Měl pravdu, po cestě nás zastihla jenom přeháňka, která zahrádkáře nespasí.