Česká firma vylepšila hologramy. V budoucnosti je bude možné ovládat počítači |
„Tehdy nebylo moc na výběr. Textilní průmysl tu byl rozšířený, fungovala tu spousta fabrik a hlavně mě tam nasměrovala rodinná tradice,“ říká Jiří Grund starší. V místech, kde dnes vyrábí, vznikla první česká přádelna, v níž našla uplatnění jeho maminka. Rodina je přitom s místem spjata od roku 1820 a dodnes žije v domě, kde se Jiří F. Grund narodil, a v jehož ložnici začal v roce 1990 se svou manželkou vyrábět koupelnové předložky.
To paní Grundová si v jednom časopise o bydlení tehdy přečetla, že na československém trhu zoufale chybí koupelnové koberečky. Ostatně sami si doma neměli nač stoupat. Pořídila ho až v cizině. Dlouho jim ale nevydržel, protože ho rozebrali, aby pochopili, co jeho výroba obnáší.
  |
„Pak jsme si půjčili vyřazený vyšívací stroj z Bytexu a manžel si s ním jako správný textilní inženýr hrál tak dlouho, dokud z něj nevyšly první smyčky. Byl to pokus-omyl,“ vzpomíná Gražyna Grundová. Dodnes mají v showroomu schované předložky z roku 1990, které šil pan Grund. Hned vedle těch, které utkala v branži ojedinělá mašina, nebo těch, jež navrhl Luigi Colani, Karim Rashid nebo Blanka Matragi.
Z ložnice na německý trh
Porevoluční dobrodružství s Grundovými od začátku prožívali i jejich dva synové. „Bavilo je to. Bylo to po socialismu něco nového a každý den byl vzrušující,“ říká Grundová. S manželem s úsměvem vypráví, jak první předložky sušili na trávě před domem. „Byli jsme zrovna v nedalekém Trutnově a začalo pršet, tak celá rodina spěchala zpátky domů uklízet předložky, aby nám nezmokly.“
Zatímco dnes je trh přesycen levnou výrobou z Číny nebo si stačí zajít do IKEA, období po revoluci charakterizoval hlad po čemkoliv. Ložnice Grundových brzy přestávala poptávce stačit, a tak výrobu přesunuli do sousední chalupy. Vzali si úvěr a pořídili stroje. Během dvou let měli 20 zaměstnanců a v chybějící konkurenci více než 600 odběratelů v podobě obchodů s bytovým textilem. Proč nezkusit prorazit také do zahraničí?
V roce 1993 byla firma Grund prvním českým soukromým vystavovatelem na prestižním veletrhu Heimtextil ve Frankfurtu nad Mohanem. Podle toho to ostatně také vypadalo. „Dostali jsme místo u WC, kde dřív stály kontejnery s odpadem a nikdo tam nechodil. Udělali jsme jeden obchod do Švédska, ale alespoň jsme se na druhý rok mohli řádně připravit,“ říká Jiří F. Grund.
Měli štěstí, všiml si jich šikovný německý obchodní zástupce a firma začala geometricky růst. „Začátkem 90. let to byl důležitý předpoklad. Sami bychom v Německu nabízet nemohli, byli jsme považováni za rozvojovou zemi a on nás dostal k řadě významných zákazníků a po obchodní stránce nás naučil spoustu věcí. Byla to šance, které jsme se chytili a nepodcenili ji, nikdy jsme nechtěli šít nic levného,“ doplňuje.
Český start-up Kiwi je na prodej za nejméně 10 miliard. Zájem mají i Číňané |
Dodnes Německo představuje pro Grund největšího odběratele, dokonce tam má dceřinou společnost zajišťující logistický servis zákazníkům a provozuje síť 80 vlastních obchodů v obchodních domech Kaufhof.
„V německy mluvících zemích – Německu, Rakousku a částečně i ve Švýcarsku, je zájem o naše výrobky největší. Zákazníci tam jsou schopni měnit předložky i podle ročních období,“ podotýká Grundová. Nastává tedy čas koberečků s vánočním motivem.
Právě kontrakt s Německem a prodej pod vlastní značkou firmě pomohly překlenout náročné období, kdy Čína vstoupila do Světové obchodní organizace a beze cla i kvót začala ve velkém zásobovat textilní trh. Tehdy padl kupříkladu i Textelen a rok 2006 byl pro Grund jediným, kdy byla v hospodářské ztrátě. Dnes utrží kolem 250 milionů korun ročně.
Poptávka po exkluzivních evropských výrobcích je pak v menším měřítku i z Číny, Koreje či Japonska. V součtu míří do světa 90 procent produkce akciové společnosti Grund. Ustupuje firma z českého trhu, na němž vyrostla? Je to dílo více faktorů.
„Dříve tu byla generace, která chtěla kvalitu. Dnes si lidé předložku koupí každý rok v IKEA, nebo ji vůbec nepoužívají. Vnímáme, že našimi nejčastějšími zákazníky jsou ti nad 45 let,“ říká Jiří Grund mladší, který vedení firmy převzal před sedmi lety.
Hitem mezi vánočními dárky jsou roboti a dráček, který se vylíhne z vajíčka |
Obrat tu nicméně dělá stále stejný, jen sortiment se roztříštil vedle koberečků na příslušenství do koupelny a na toaletu, které si firma nechá vyrábět. „V předložkách nám doma obrat klesl během pětadvaceti let na polovinu. A to i navzdory tomu, že tu držíme oproti Německu ceny nízko,“ říká. Zatímco u západních sousedů stojí kobereček do koupelny 50 až 100 eur, u nás nanejvýš 30.
Být v českých supermarketech se firmě nevyplatí, a tak se přesouvá hlavně na internet. Tam nejvíce fungují designové předložky, jejich prodej každoročně narůstá o 30 procent. „Příští rok to bude stoprocentně náš největší prodejní kanál.“
Budoucnost v biobavlně. A v Americe
Také proto se Grund snaží stále více cílit na mladé lidi, třeba prostřednictvím svěží kolekce Young, spolupráce s renomovanými návrháři, zdobením krystaly Swarovski nebo mandalami, které navrhli sami zaměstnanci poté, co se jedné z kolegyň stále vracel týž sen. „Přiznám se, že sám jsem tomu nevěřil, a po dlouhé době jsem se mýlil,“ podotýká při pohledu na meditační koberečky Jiří Grund starší. Jeden z nich dokonce navrhla jeho třiaosmdesátiletá sestra. Takové kousky pak vůbec nemusí skončit v koupelně.
Z Ameriky Grundovi vnímají trend důrazu na výrobky z organické bavlny, který by podle nich měl posilovat i u nás. „Zatímco v Evropě zaujímá jen pět procent odběru, v Americe tvoří 95 procent prodeje produkty z organické bavlny,“ podotýká Grund mladší. Jeho snem je rozjet výrobu právě na tamním trhu, i když si jiní na podobném plánu vylámali zuby. Nyní tam Grund získává asi 15 procent obratu, ambicí je, aby do pěti let narostl na polovinu.
„Je to výzva. Amerika je nejtěžším trhem a málokdo tam vyváží. Je geograficky vzdálený a spousta věcí tam funguje jinak. V našem oboru to znamená, že tam nefungují dekorované předložky, ale jednobarevné,“ popisuje Grund.
Hašek: Ztráta 80 milionů mě neodradila. Není nic strašnějšího než dva měsíce nic nedělat |
Opět při nich stálo štěstí. Když před třemi lety na americký trh vstoupili, zjistili, že jsou jedinými tamními prodejci koberečků z certifikované organické bavlny, a vycítili příležitost.
„Zároveň víme, že tam funguje velký protekcionismus, a pokud budeme prodávat výrobky Made in America, získáme u spotřebitelů úplně jinou akceptaci,“ vysvětluje Grund mladší. Nejprve je ovšem třeba vybudovat obchodní síť tak, aby se výroba vyplatila. A také přesvědčit místní farmáře, aby bavlnu pěstovali opravdu udržitelným způsobem bez použití pesticidů. Taková úroda je pak totiž až o polovinu nižší, a tím pádem dražší. Nová továrna by měla vzniknout v některém ze silných zemědělských regionů, jako je Severní nebo Jižní Carolina či Georgia, s tím, že za oceánem chce Grund investovat okolo 50 milionů korun.
Čas na výměnu ředitele
Manželé Grundovi dnes už dění ve firmě sledují spíše zpovzdálí a věnují se tomu, nač jim kvůli podnikání nezbýval čas. Oběma synům přitom fandí. I když tatínkovi to přece jen nedá a do fabriky mezi zaměstnance se vydává téměř denně.
„Už ale nikomu do ničeho nemluvím, vím, že oba kluci tu byli od začátku a vždy byli nadšení. Jejich rozhodnutí respektuji,“ říká Grund starší. Firmu na výrobu koupelnových předložek se všemi kompetencemi a odpovědností předal staršímu synovi, tomu mladšímu svěřil řízení golfového areálu a hotelu. Přiznává ale, že první měsíc pro něj byl těžký: „To jsem měl abstinenční příznaky, když jsem byl dvacet let zvyklý do chodu firmy zasahovat přímo.“
I když třeba měli Grundovi v průběhu let na různé věci různé názory, vždy si naslouchali a všechna rozhodnutí nakonec dělali jednomyslně. Měli jasně rozdělené kompetence a každý nesl zodpovědnost za svoji oblast.
Přestože se čas od času o Grund začne zajímat cizí investor, firma jej ignoruje a chce si zachovat rodinný ráz. „Naše dlouhodobé projekty většinou nenesou výsledky hned, ale vše, co děláme, děláme už pro naše děti,“ podotýká Jiří Grund mladší. Jeho synům je dnes přesně tolik, jako bylo jemu, když rodiče firmu rozjížděli. A stejně jako tehdy on chodí do firmy na brigády. „Když se vrátím z cesty, referuji jim, co se stalo a jaké to má dopady. Rád bych, aby měli podnikatelské smýšlení, i když co budou nakonec dělat, je na nich.“
Zároveň ale generální ředitel vnímá, že dříve nebo později se nevyhne tomu, aby ho na jeho pozici vystřídal někdo zvenčí, kdo by do rodinného klenotu vnesl nový pohled, nové vzdělání a zkušenosti.
Selfie s luxusní kyticí nebo tryskáčem? V Rusku letí byznys těžící z touhy vzbuzovat závist |
„Když jste 30 let v jedné firmě, tak ji sice znáte, ale i když se snažíte stále vymýšlet něco nového, je možné, že profesionální manažer, kterého bychom pečlivě vybrali, by ji mohl posunout zase dál,“ vysvětluje Grund mladší. „Navíc se říká, že na této pozici by člověk měl být pět až deset let a pak by měl být vyměněn bez ohledu na to, odkud je. A já se právě do této fáze blížím. Neznamená to, že bych firmu opustil, dál bych se chtěl věnovat strategii a rozvíjení nových trhů, ale zvažujeme, že na operativu někoho přijmeme,“ nastiňuje.
Co ani Čína neokopíruje
Nynější prostory bývalého Texlenu v Kalné Vodě koupili Grundovi v roce 1997, zároveň tehdy zahájili provoz vlastní přádelny. Díky tomu jsou nezávislí na externích dodavatelích. „Spočítal jsem si, že za chvíli si na ni vyděláme,“ podotýká Jiří Grund starší. „Navíc dnes bychom sotva existovali, protože v Čechách žádná přádelna akrylu není a museli bychom jej odněkud dovážet za horentní ceny,“ dodává s tím, že nyní mají celý výrobní řetězec až po dodání koncovému zákazníkovi pod kontrolou.
Jedinou vstupní surovinu tak tvoří akrylový česanec dovážený z Turecka. S žádnými chemickými barvami tu nečarují, nýbrž ho v různých barvách a v různých poměrech splétají k sobě, čímž získají na 180 odstínů.
Příze pak vedou trubkami do obrovské mašiny, jež disponuje 3D technologií všívání. Co jeden pixel obrázku, to jedno píchnutí jehly. „To je srdce naší firmy, které zastane práci za 70 zaměstnanců,“ chlubí se Jiří Grund mladší. Dnes zaměstnává 135 lidí a vyrábí dvakrát tolik, co před deseti lety s 220 zaměstnanci.
Denně tu vzniknou tři tisíce koupelnových předložek. Automat, který běží nepřetržitým provozem, jich za směnu zhotoví tři stovky. Pod rukama pracovnic vznikají zejména malé série a designové kousky, jedna zvládne 15 až 20 kusů za den.
U výrobce koupelnových koberečků je technologie 3D všívání ojedinělá. Umožňuje vytváření složitějších motivů bez nutnosti rozsáhlého párání s množstvím odpadu, který dosahoval i 50 procent. „Nikdo na světě to neumí a je to tak složité, že nás neokopírovali ještě ani Číňané,“ těší Grundovy s tím, že k pořízení stroje, který původně slouží k výrobě drahých koberců, je vyprovokovala Blanka Matragi, která chtěla tvořit náročné návrhy.
Dnes tu takové stroje mají tři. Ak tomu podobně unikátní mašinu, která umí pracovat s různě vysokým vlasem. Motiv připravený do tuhé netkané textilie se zpevňuje latexem, načež se každý kus musí entlovat – obšít ručně na stroji. Ale i na to by tu měl příští rok přibýt robot.
