Pick-upy nejsou jen americkou záležitostí, tahle auta dřou doslova po celém světě. Zatímco v USA slaví úspěch jejich větší verze, zbytek světa se spokojí s o trochu menšími modely. I ty jsou na evropských silnicích stále jedněmi z největších aut a v poslední době se tu čím dál více zabydlují. V nabídce je má stále více automobilek a snad i díky oblibě velkých SUV už pick-upy nevypadají na evropských silnicích tak nepatřičně. Navíc se tahle auta docela přizpůsobila vkusu moderního evropského zákazníka.
  |
Kultivovaný elegán
Volkswagen Amarok je toho asi nejzářnějším příkladem a pro modernizovanou verzi uvedenou na trh letos na podzim to platí obzvlášť. Inovovaný model zaujme ještě lepším provedením kabiny, které si v mnohém nezadá třeba s velkým VW Touareg. Jen zadní sedadla v provedení s dvojitou kabinou Double Cab stále působí trochu jako lavice, což platí i pro konkurenční Toyotu Hilux.
Zato přední sedadla VW patří k nejkomfortnějším, jaká jsme zažili. Pohodlný je i podvozek, Amarok většinou po nerovnostech pluje a když už se přece jen dostaví pro pick-upy typické poskakování zadní nápravy (u nenaloženého auta), musí být cesta opravdu hodně rozbitá. Stačí ale zpomalit (nebo zrychlit) a komfort je zpět.
Perlou mezi pick-upy je pak motor pod kapotou nového Amaroku. Třílitrový šestiválec TDI se dodává v provedení s výkonem až 165 kW (v nabídce jsou i obyčejnější verze). To je dostatek síly i na více než dvoutunové auto a Amarok s ním dovede nejen velmi rychle uhánět, ale hlavně neztrácí dech ani při využití své nosnosti.
Pick-up od VW si tak snadno poradí nejen na rozbahněné cestě někde na salaši, ale také v levém pruhu německé dálnice. Spotřeba šestiválce přitom není závratná, klidné tempo ji dovede dostat pod osm litrů na 100 kilometrů, poskakování po městě nebo rychlý dálniční úprk znamená nárůst ke dvanácti litrům.
Volkswagen Amarok.
Drsná klasika
Toyota Hilux, ačkoli možná nevypadá tak mohutně a nebudí na první pohled takový respekt jako Amarok, má o trochu drsnější a rustikálnější charakter. Ale iu ní platí, že interiér je veskrze kultivovaný – právě uvnitř udělala Toyota mezigeneračně největší skok kupředu.
I tady najdeme moderní palubní systém s dotykovým displejem, u Hiluxu možná trochu hloupě se senzorovými tlačítky okolo něj. Celkově je otázkou, zda u pick-upů, které často dřou v terénu, je dotykový panel to pravé řešení pro ovládání funkcí.
Podvozek, byť má shodnou koncepci s tuhou zadní nápravou s listovými pery, je tentokrát trochu nervóznější a odskakování zadní nápravy častější. Na druhou stranu v terénu řidič cítí, že má Hilux více pod kontrolou. Auto s ním o trochu lépe komunikuje, u Amaroku se člověk spíše veze.
Celkově působí Hilux dojmem, že toho snese více než trochu „načančaný“ Volkswagen; Toyota chce jistě dostát nezničitelné pověsti tohoto vozu. Navíc na poměry pick-upů je i tady komfort nadále výborný.
Nový Hilux dostal pod kapotu vznětový čtyřválec 2,4 litru s výkonem 110 kW. Ani tohle není žádný lenoch, ale při dálničním sprintu nepůsobí tak samozřejmě jako jeho soupeř. Pro provedení s automatickou převodovkou to platí dvojnásob, ruční řazení bude v tomto případě svižnější. Spotřeba automatu se dovede držet v průměru mezi sedmi a jedenácti litry.
Toyota Hilux.
Pro práci i legraci
Hilux i Amarok ukazují, že moderní pick-upy jsou univerzální auta. Klišé, že s nimi lze jezdit i do divadla, je vlastně fakt, přitom tahle auta uvezou klidně haldu hnoje. Jejich korbě to nevadí. Kdo chce vozit náklad v bezpečí, může zvolit kryt či nástavbu.
I v individualizaci mají pick-upy proti SUV výhody. Nadále platí, že jsou to hlavně auta do odlehlejších oblastí s horším terénem, ale v porovnání s luxusními SUV se neztratí ani ve velkoměstě. Amarok působí luxusnějším a reprezentativnějším dojmem, Hilux zase o trochu drsněji. Auta se navíc nabízejí v řadě verzí, nejen v luxusních provedeních, která prošla testem. V šíři nabídky má navrch Toyota.
