Letos na jaře vám bude čtyřicet. Jak vidíte z hlediska tohoto čísla samu sebe?
Pokud má s tímto číslem nastat ženské zrání, u mě asi nastalo o pár měsíců dřív. Dovoluji si dělat chyby. Odmalička nám ve škole říkali, že za chybu dostaneme špatnou známku. Co se týče těch pravopisných, je to v pořádku, ale z hlediska osobnostního rozvoje je to myslím špatný výchovný princip. Z velké části si dnes naplňuji svá přání, nebojím se rizika.
O čem konkrétně mluvíte?
Dřív jsem si říkala: Musím nějak vymyslet, aby všichni kolem byli šťastní a spokojení. Ale pak mi došlo, že nemusím v podstatě nic. Jen být zdravá a k dispozici své dceři. A dovolit si být šťastná. Dnes v duchu říkám okolí: „Je to moje štěstí, když se vám nelíbí, nehodnoťte.“
ČTĚTE TAKÉ: |
Vyhovuje vám život na volné noze?
Vyhovuje mému naturelu. Strávila jsem osm let ve Studiu Ypsilon, což byla výjimečná zkušenost ve společnosti nabité inteligentními, vzdělanými lidmi. V Ypsilonce jsem zažila vzácnou kombinaci velkých talentů, smyslu pro humor a laskavé inteligence. Jiří Schmitzer, Jiří Lábus, Marek Eben, Jan Schmidt, Jaroslava Kretschmerová a všichni ostatní – tahle lidská setkání mi dala nejvíc. Ale žena, alespoň v době, kdy jsem tam pracovala, fungovala jen jako barva do jejich neuvěřitelně pestré herecké palety. Což je v pořádku, ale mně už tenhle způsob práce nestačil.
Jitka Schneiderová
Jak se vyrovnáváte se známou houpačkou, že občas máte nabídek hodně a jindy žádnou?
Po intenzivním pracovním maratonu si člověk zvyká na prázdno. Pak je třeba vymyslet činnosti, které vás drží duševně i tělesně při životě. Ještě že my ženské máme děti, inspirují nás k permanentní aktivitě, vnutí nám režim. Když mám volněji, ráda cvičím, protože mi pohyb dělá dobře. Je výborné udržovat se v kondici a připravovat se na příští projekty. Štěstí přeje připraveným... Tuhle větu jsem od dětství nenáviděla, rodiče mi ji pořád opakovali, ale teď ji naprosto chápu.
DÁLE SI PŘEČTĚTE:
|
