Jasná rovnice

Pokud se zbytek světa demokratizuje a liberalizuje, nebrání se nonkonformním postupům, zatímco v Evropě se usadila nevolená totalita, natolik paralyzována šokem z vlastní neschopnosti, že generuje už jen další tunely na veřejné peníze, další zákazy, příkazy, komise a komise nad dohledem komisí, zřetelně vidíme života neschopnou potvoru v poslední křeči.

Poznání, že dvacet let neuvěřitelných žvástů a ekonomicky nepodložených slibů o úspěšné integraci Evropy se dnes smrsklo jen na zoufalé pokukování do Číny (jakpak to asi dělají?), je jistě pozoruhodným výsledkem blamáže, zvané evropský zázrak. Co ale jiného čekat od ideologie, která třeba jen vymodlenou měnu - Euro - pohřbila hned na jejím startu tím, že "portfolio" zředila masivními, ovšem nekrytými subvencemi (např. tzv. "irský růst"....)

Výsledky rovnice jsou jasné: kde se rodí totalita, která nectí zásadní mechanismy demokracie (např. hlasování), zavádí plošný ekonomický centralismus s anarchistickými zásadami - tam se pochopitelně nemohou tvořit předpoklady pro vysoký a udržitelný růst.

K tomu je třeba vyházet nekompetentní vůdce a nevolené úředníky z bruttelu. Ty tisíce anonymních úředníků, zadarmo drahých, kteří nám dnes poroučí téměř cokoliv, aniž bychom jim k tomu dali právo.

Vyházet ony tzv. "lepší lidi", ty králíky, tahané z klobouků bezbřehými filosofy, kterým poté stačí jen pár let ve funkcích, aby předvedli totální zkázu a nic než zkázu (viz US a její IPB, viz "dědictví" zelených atd.)  A svěřit kormidlo těm, pro něž ekonomie není výrazem ze sci - fi ani ze souboru sprostých slov; lidem, kteří vzhledem ke své odbornosti a nezkorumpovatelnosti jsou schopni zajistit opravdovou prosperitu.

Vize autorů

Škoda, že autoři neuváděli své vize i v předchozích deseti letech. Jistě by nevypusti z mysli slovo "krize", neboť po deset let GDP rostl. Má otázka je: Kdy krize začala a kdy skončila?

Poznámka k autorovi titulku: Svět je vč. ČR. Evropa končí na východě až na Urale, takže je "rozdělena" už hodně dlouho a na hodně částí.

Re: Vize autorů

Jakmile určitá skupina investorů, spekulantů a bankeřů kvůli své hamižnosti, chamtivosti a nezodpovědnosti, do postupů při správě investic zasadila účetní anarchii, nešlo o nic menšího, než první ozvěnu rozpadu matrixu na prvočástky.  Pokud taktéž činíte např. v politice, kde se kydy slibují a blázni z nich radují, podvodu nebo lži si nakonec nikdo ani nemusí všimnout. Ze slibů krev neteče, jejich autory pak nebolí, a budou-li navíc dobrými herci, ještě řečmi vydělají.

Když se ovšem začnou podobným způsobem přetáčet stěžejní, pevně dané matematické zásady třeba v ekonomii - tak, že z fixovaných bankovních pasiv (= pojistek vkladů) papírovým čarováním utvoříte další obchodovatelná aktiva (tzv. slavné deriváty, kdy staré dluhy "derivujete" s jejich bývalými pojistkami - a v naději, že nějaký hlupák skočí na tuto ryze zápornou "nominální hodnotu", je neváhaly dál pouštět na burzovní trh, jako "cenné" papíry).....

  V kombinaci s hypotečními úvěry (které tímto čachrem přišly o své pojistky vkladů) stejných bank stačilo čekat na prvního insolventního dlužníka, který spustil celé domino z "nekrytých šeků".

Jde však o hlubší krizi, a to především základních mravních hodnot. Bankeřům jen došlo, že těžiště moci se přelilo na jejich stranu (ovládají více peněz než politici), takže jsou to právě oni, kdo dnes zvětšiny rozhoduje, koho a jaké investice podpoří. Pak stačí pocit beztrestnosti, a jak vidíte, i tato sázka vyšla.

Zatímco v Evropě se do oddlužení bankovního sektoru nalila třetina veřejného rozpočtu, bankeři se dodnes chechtají, jako by se nic nestalo. Ano; jim se opravdu nic nestalo, protože vše zaplatili nevinní daňoví plátci. Banky si tudíž dál beztrestně jedou svou bankovní anarchii, postavenou na vysávání poplatků z klientů - přestože by přece těm samým měly platit úroky....