Já taky finance neplánuji.

V penězích se doslova topím a tak bych ani nespočetl, kolik jich mám. Stačí mi pohled na konci měsíce na výpis z účtu, zda tam je stále osmimístná částka. Pokud ano, jsem v klidu. - Ne, blbá sranda, článek je naprosto pravdivý, vím to lépe, než kdokoli jiný. Živím se jako soukromý účetní, pracuji jak pro právnické tak pro fyzické osoby a když mnohdy vidím, co si dovolí koupit řemeslníček, mobil za 15 tisíc, který nemá k ničemu, jen na machrování, nové auto, dnes už tedy na úvěr, když leasingy nefrčí, přičemž to všechno zaplatí s odřenýma ušima a já bych se třásl hrůzou, že příjdu o práci a nebudu schopen svým závazkům dostát a když pak klientovi v listopadu řeknu, ať si šetří na daň z příjmů, neboť to vypadá na pár desítek tisíc, tak jsou, tito, zralí na ručník. Ale tohle není nic jiného, než zanedbaná výchova v rodině. Taky školy by mohly vyučovat hospodaření s rodinným rozpočtem už, řekněme, od 5. třídy. Nic by se nestalo. Na druhé straně docela chápu rodiny s nízkými příjmy, že všechno rdaši utratí a aspoň trochu se pomějou, protože jak vidíme dnes a denně, šetřit 500 kaček měsíčně opravdu není k ničemu a inflace sežere ještě část úspor. Myslím, že šetřit má smysl až od určité hranice příjmů. O ty nízkopříjmové se stejně postará stát svým neuvěřitelně štědrým sociálním systémem.