Pohádka, u které i děti (10, 15) vydržely jen proto, aby se mohli sázet, jestli v příští větě bude sprosté slovo.

Král se slovníkem dlaždice; další pán vydržující si více donašečů, než lidí na práci; lump, který si neohlídal datum na smlouvě; princezny jak v nevěstinci ... Toť pohádka "jak vyšitá"!

A také byla nejhnusnější.

Nevím, nevidel jsem všechny pohádky, co byly na světě o Božím hodu vysílané. Ake doufám, ze nic horšího v životě neuvidím. Tato "pohádka" překonala i TMMP a to jsem mel za nepřekonatelnou hloupost.

Slíbená princezna nebyla pohádka. Možná to byla slíbená pohádka, leč v tomhle případě se slib jaksi nepodařilo dodržet a ČT to měla uvést jako "opravdu mizerný dobrodružný film". Pohádkového na tom bylo jen to, že byl film natočen podle motiku pohádky K.J.Erbena. Princezna měla zlaté vlasy, Jiřík kus hada, po jehož snězení porozumí řeži zvířat (toliko vykradený Erben). Pak přichází ke slovu zmatlanina Pirátů z karibiku a eposu o národní hrdosti s komparzem z baru Modrá ústřice, ve které se děti (pohádka je přeci pro děti, ne?) dozví, že zloducha nelze poučit a musí se zastřelit (s dobrým pocitem), nebo je to mamlas, co se utopí i na mělčině. Pohádkové poučení? Ahój :oD.

Slíbenou princeznu jsem sledoval střídavě na půl oka ... a přišlo mi, jakoby jí dělal Kusturica :)

Nehodnotím ani záporně ani kladně - prostě pokus o jiný styl. Proč ne?

Protože pohádka je nějaký rámec, typ vyprávění příběhu, typ příběhu samotného. Pokus o něco jiného se podařil v pohádce Kouzelný nos vysílané hned den následující. Ta byla zajímavá a originální, herci v ní dokonce skutečně hráli (asi je poznat, když člověka baví to, co dělá) a přesto to pořád byla pohádka, ve které dobro zvítězilo aniž by muselo zlu prostřelit játra. Jen byla škoda, že slovenské herce nenechali mluvit slovensky, protože tím by se stala pohádkou ještě o level lepší (nejen obsahově, ale i významově).

Slíbená princezna porušila všechno, co pohádku dělá pohádkou a to, co neporušila, neporušila jen proto, že to vykradla ze Zlatovlásky (1973). Jinak to byla Ordinace v Růžové zahradě, jejíž tvůrci (a někteří herci) chtěli strávit pár týdnů u moře na pláži a do kufru si přibalili kameru. Sorry, ale tak mi Slíbená princezna opravdu připadala.

A ti, co se dívali (nebo jako v našem případě po několika minutách začali raději číst a občas nevěřícně vzhlédli k obrazovce), ti nevěřili svým očím.... Myslím, že Česká televize nás vede po správné cestě - postupně nás naučí prožít Vánoce úplně bez televize. Přinejmenším České televize..

Děcka na to nechápavě zírala a my dospělí také. Divný šprým ČT?