Během dvaceti let se vystřídalo šest šéfů. Společnost prožila roky úspěšně i neúspěšné. Po vydařeném startu přišlo náročné období, kdy se šéfové rychle střídali a firma prožila nejhorší období své existence. Po nástupu nového ředitele Jaroslava Míla v polovině roku 2000 společnost opět nabyla ztracené sebevědomí a její výsledky opět dělaly radost státu a dalším akcionářům.
Jenže za Mílova nástupce Martina Romana začalo být sebevědomí manažerů ČEZ až příliš vysoké. Nastala éra stamilionových odměn z akciových opčních programů, ne vždy vydařené zahraniční expanze i vzniku polovojenské jednotky, jež nemilosrdně pronásledovala černé odběratele elektřiny.
ČTĚTE TAKÉ: |
Vše se zlomilo ve chvíli, kdy svět zachvátila ekonomická krize a ceny elektřiny na burzách začaly prudce klesat. Předloni museli šéfové ČEZ přiznat: zisky už neporostou, naopak budou klesat. Přehnané sebevědomí mizí, naopak přichází čas zmrazených platů, proškrtaných investičních plánů a nákladových úspor.
V poslední době již topmanažeři ČEZ optimismem zrovna nehýří. Naopak, mají obavu, zda vůbec finančně utáhnou dostavbu třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín. A současný generální ředitel Daniel Beneš dokonce vyjednává s ministry o státních zárukách na stamiliardovou temelínskou investici.
Celé téma Lidových novin o dvacetileté historii společnosti ČEZ si můžete přečíst v sobotních Lidových novinách.
